Vztahy mezi Británií a Čínou určovala i politika Alžběty II.

V říjnu 1986 se královna Alžběta II. stala první britskou hlavou státu, která navštívila Čínu. Spolu s manželem, princem Philipem, navštívili čínského vůdce Teng Siao-pchinga, přezdívaného Malý kormidelník. Procestovali šest měst, vyfotografovali se na Velké zdi za Pekingem a se slavnými terakotovými válečníky u města Si-an. Následovala návštěva Hongkongu, který královna v roce 1975 již jednou navštívila.

Návštěva pevninské Číny v roce 1986 se konala, pro mnohé symbolicky, deset let po smrti Velkého kormidelníka, předsedy Mao Ce-tunga, v září 1976. Týdenní oficiální návštěva královského páru fakticky stvrdila Sino-britskou společnou smlouvu z roku 1984 o předání Hongkongu pod čínskou správu, uskutečněného v červenci 1997. 

V současných komentářích čínská média „aktuálně“ zdůrazňují, že královna jednou navštívila pevninskou Čínu, dvakrát Hongkong, ale ani jednou Tchaj-wan. Poté, co Buckinghamský palác oznámil smrt královny, sdíleli čínští uživatelé sociálních sítí fotografie z její návštěvy Číny. Na blogovací platformě Weibo bylo v pátek ráno dvacet z padesáti hlavních témat věnováno královně Alžbětě II. a mnozí ji nazvali „legendou“. 

Zatímco Alžběta II. byla velmi respektovanou postavou, samotná instituce Spojeného království, kterou zastupovala, byla odsuzována za její koloniální dědictví (včetně zabrání Hongkongu) až do roku 1997. Některé komentáře na Weibo tak kritizovaly britskou královskou rodinu za obhajování koloniální nadvlády v řadě zemí, jiné komentáře nabádaly, že by se místo královny mělo spíš připomínat výročí Mao Ce-tunga, od jehož úmrtí 9. září uplynulo 46 let. 

Nešťastný britský způsob opouštění kolonií a závislých území je karikován i v legendárním seriálu „Jistě, pane premiére“. Autoři, Antony Jay a Jonathan Lynn, shrnují ústy tajemníka Humprey Applebyho způsob, jakým se Británie „loučila“ s bývalými koloniemi.

Autoři upozorňují, že princip „rozděl a opanuj“, byl více či méně úspěšně aplikován i v případě Irska či Indie. „Zaměstnej je, aby neměli čas a možnost vnímat, že je stále kontrolujeme.“  V obou případech pomohla existence rozdílných náboženství. Rozdělení Indie podle náboženského vyznání bylo v rozporu s Gándhím, který správně očekával dramatické nepokoje. A násilí, provázející zveřejnění dělící Radcliffovy linie, bylo ještě daleko děsivější.

Pro většinu současných Britů byla královna Alžběta II. jediným monarchou, kterého znali. Zbytek světa si jí naopak spojuje s dekolonizací světového britského impéria. Jedinečný a obdivuhodný přínos královny spočívá nejspíš v tom, že dokázala udržet pevné vztahy s představiteli nově vzniklých, nezávislých a svobodných států, ať v rámci Britského společenství národů či mimo něj.

„Instituci, kterou zastupovala, však naprosto zastínila, protože tam byla tak dlouho,“ říká VICE World News profesor Brian Farrell, který vyučuje dějiny impérií na National University v Singapuru. Patří se dodat, že to bylo nejspíš její noblesou a poctivým a profesionálním přístupem k „rodinné firmě“, jak svůj úřad často nazývala.       

Klíčovou roli sehrála královna i v uvolnění britsko-japonského napětí. Už se zapomíná, že od druhé světové války až do roku 1971 byly vztahy vítězné Británie a poraženého Japonska na bodě mrazu. „Až návštěva japonského císaře Shōwy (císař Hirohito, 1901–1989, posmrtným jménem Shōwa 昭和) v Británii v roce 1971 a následná návštěva královny Alžběty II. do Japonska v roce 1975 vztahy normalizovaly. Pomohly zlepšit povědomí o přátelských vztazích obou národů,“ připomíná Yukuse Suzumura, docent politických dějin na universitě Meijo.

Minulý týden čínský prezident Si Ťin-pching kondoloval britskému králi Karlu III. a čínský premiér Li Kche-čchiang premiérce Liz Trussové. Mluvčí čínského ministerstva zahraničí Mao Ning 9. září oznámil, že Čína vyjadřuje hlubokou soustrast nad smrtí britské královny Alžběty II. a dodal, že královna významně přispěla k rozšíření a prohloubení přátelských vztahů obou zemí. Na závěr zdůraznil, že „během sedmdesáti let na trůnu podporovala královna Alžběta II. rozvoj a prohlubování přátelských vztahů mezi Británií a dalšími zeměmi.“

Martin Kváča, sinolog a pedagog