Velký firewall po olomoucku: kdo se bojí DeepSeeku?

Velký firewall po olomoucku: kdo se bojí DeepSeeku?
27 / 10 / 2026 David Uher

Univerzita Palackého v červenci 2025 zakázala používání čínského nástroje umělé inteligence DeepSeek na pracovních zařízeních a doporučila nepoužívat ho ani na soukromých zařízeních, z nichž zaměstnanci přistupují k univerzitním systémům. Sinolog David Uher se ptá, kde končí legitimní ochrana univerzitních informačních systémů a začíná nepřiměřené omezování akademických svobod. Případ DeepSeeku podle něj otevírá nepříjemnou otázku, zda se univerzita ve snaze chránit se před čínskými technologiemi sama nezačíná uchylovat k praktikám, které na Číně kritizuje.

Od července 2025 platí na Univerzitě Palackého zákaz používání produktů společnosti DeepSeek na pracovních zařízeních a doporučení nepoužívat tyto produkty ani na soukromých zařízeních, jejichž prostřednictvím zaměstnanci přistupují k univerzitním informačním systémům. Rektor jej vydal v reakci na varování Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB). S jistým znepokojením jsem tuto informaci přijal a domnívám se, že takové opatření vyvolává řadu otázek, které se netýkají pouze kybernetické bezpečnosti, ale především akademických svobod, autonomie vědeckého bádání a hranic institucionální regulace.

 

Především považuji plošné omezování přístupu k určitému informačnímu nástroji za zásah do svobody akademického pracovníka rozhodovat o metodách a prostředcích vlastní vědecké práce. Univerzita má nepochybně právo i povinnost chránit své informační systémy a citlivá data. Toto oprávnění však podle mého názoru nemůže být automaticky nadřazeno principu akademické svobody, aniž by byla přesvědčivě doložena nezbytnost a přiměřenost konkrétního omezení. Akademická svoboda samozřejmě neznamená právo používat libovolnou technologii bez ohledu na její bezpečnostní rizika. Stejně tak však bezpečnostní hledisko nemůže představovat univerzální argument, kterým lze bez dalšího ospravedlnit jakékoli omezení. Mezi těmito dvěma legitimními zájmy je třeba hledat přiměřenou rovnováhu.

 

Kam až sahá univerzitní bezpečnostní politika

Ještě problematičtější považuji doporučení týkající se soukromých zařízení zaměstnanců. Přestože je formulováno jako doporučení, fakticky rozšiřuje bezpečnostní politiku univerzity do oblasti soukromého života jejích pracovníků. Jsem si vědom toho, že zaměstnavatel může stanovit bezpečnostní podmínky, za nichž zaměstnanci přistupují k jeho informačním systémům, a to i ze svých soukromých zařízení. Takové oprávnění však nelze zaměňovat za právo určovat, jaké aplikace smí zaměstnanec ve svém soukromí používat. Kde končí oprávněný zájem zaměstnavatele na ochraně vlastních systémů a kde začíná nepřiměřené zasahování do soukromí zaměstnance? Právě tato hranice by měla být předmětem otevřené diskuse, nikoli jednostranných administrativních opatření. Pokud univerzita považuje určitý způsob přístupu ke svým systémům za rizikový, měla by především hledat technická řešení, která ochrání její infrastrukturu, aniž by nepřímo zasahovala do svobodné volby digitálních nástrojů v soukromém životě zaměstnanců.

 

Za pozornost stojí rovněž otázka odpovědnosti univerzitních pracovišť pověřených správou a ochranou informačních systémů. Univerzita disponuje rozsáhlým administrativním a technickým aparátem, jehož úkolem je mimo jiné zajišťovat bezpečný provoz digitální infrastruktury. Jestliže je výsledkem jeho činnosti především zákaz přístupu k jednotlivým službám, je namístě ptát se, zda jsou dostupné technické prostředky ochrany využívány dostatečně efektivně. Samozřejmě ani nejlépe zabezpečená síť nedokáže eliminovat veškerá rizika a zákaz konkrétní služby může být za určitých okolností legitimním bezpečnostním opatřením. Neměl by se však stávat náhradou za systematickou ochranu infrastruktury. Smyslem kybernetické bezpečnosti by přece nemělo být postupné omezování možností uživatelů, nýbrž vytváření podmínek, za nichž mohou moderní technologie bezpečně využívat. Stojí tedy za otázku, zda prostředky vynakládané na rozsáhlý bezpečnostní a administrativní aparát přinášejí odpovídající výsledky, pokud je za hlavní řešení považováno prosté zablokování určitého nástroje.

 

Rozhoduje povaha dat, ne země původu

Stejně důležité je rozlišovat mezi jednotlivými vědními obory, respektive mezi různými typy zpracovávaných informací. Dokážu si představit, že v některých přírodovědných, technických či aplikovaných disciplínách může neopatrné využívání externích nástrojů umělé inteligence představovat závažné riziko, například při práci s citlivými výzkumnými daty, technologickým know-how nebo výsledky dosud nezveřejněného výzkumu. Netvrdím přitom, že by humanitní obory byly vůči obdobným rizikům imunní. Také filolog může pracovat s osobními údaji respondentů, neveřejnými rukopisy, studentskými pracemi či interními dokumenty, jejichž předávání externím službám by bylo problematické. Při práci s veřejně dostupnými historickými texty, klasickou literaturou nebo publikovanými jazykovými korpusy je však bezpečnostní situace podstatně odlišná. Je proto obtížně obhajitelné, aby se stejná omezení bez rozlišení uplatňovala na zpracování citlivých výzkumných dat i na filologickou analýzu textů, které jsou již po staletí veřejně známé. Přiměřená regulace by měla vycházet především z charakteru zpracovávaných informací a konkrétního způsobu využití technologie, nikoli pouze z jejího původu.

 

Samostatnou otázkou je relevance varování NÚKIB z 10. července 2025. Jeho odbornou kompetenci v oblasti kybernetické bezpečnosti nijak nezpochybňuji. Jde o státní orgán s meziresortní působností, takže skutečnost, že nespadá do resortu školství, sama o sobě jeho stanoviska nezbavuje relevance. Je však třeba rozlišovat mezi odborným bezpečnostním varováním, právně závazným opatřením a konkrétním rozhodnutím univerzity o způsobu jeho provedení. Z varování před bezpečnostním rizikem ještě automaticky nevyplývá, že jedinou přiměřenou reakcí musí být zákaz určité technologie. Proto je legitimní požadovat, aby vedení univerzity vysvětlilo, jaká konkrétní rizika identifikovalo, jaké alternativní možnosti jejich omezení posuzovalo a proč dospělo právě k přijatému řešení.

 

Univerzita totiž není bezpečnostní institucí, nýbrž především prostorem svobodného poznávání, kritického myšlení a otevřené výměny informací. Její základní poslání nelze naplňovat vytvářením stále dalších informačních bariér. Akademické prostředí musí zůstat otevřené také technologiím pocházejícím ze zemí, vůči nimž existují politické či bezpečnostní výhrady. Pochopitelně nelze ignorovat, že právní prostředí země původu, pravidla nakládání s daty nebo možnost přístupu státních orgánů k těmto datům mohou představovat skutečné bezpečnostní riziko. Právě tato konkrétní rizika však mají být předmětem odborného posouzení. Původ technologie nemůže sám o sobě nahrazovat věcnou analýzu její bezpečnosti a vhodnosti pro konkrétní akademické využití.

 

Pohled sinologa

Jako sinolog považuji tuto otázku také za bezprostředně odbornou. Při své práci využívám různé nástroje umělé inteligence a mám možnost porovnávat jejich výsledky zejména při zpracování čínských jazykových a kulturněhistorických materiálů. Podle mé dosavadní zkušenosti poskytuje i bezplatná verze DeepSeeku v řadě sinologických úloh propracovanější, věcnější a odborně využitelnější odpovědi než některé konkurenční systémy. Netvrdím, že jde o nástroj bezchybný nebo že by jeho výstupy nevyžadovaly kritické ověřování. Právě možnost porovnávat různé systémy, jejich jazykové kompetence, interpretační postupy i případná ideologická zkreslení však představuje významnou součást odborné práce. V případě sinologie je navíc zcela legitimním předmětem výzkumu také samotný vývoj čínských technologií umělé inteligence, jejich jazykové modely a způsoby reprezentace čínské kultury. Omezovat přístup k jednomu z těchto nástrojů proto znamená omezovat nejen možnosti jeho praktického využití, ale potenciálně také možnosti jeho kritického akademického zkoumání.

 

Poněkud paradoxně působí, že univerzita, která se hlásí k internacionalizaci vědy, otevřenému přístupu k poznání a akademické svobodě, současně administrativně omezuje využívání konkrétního zahraničního technologického nástroje. Jsem přesvědčen, že otevřenost akademického prostředí se neprojevuje pouze ochotou přijímat poznatky a technologie ze zemí, s nimiž sdílíme politické a hodnotové postoje. Její skutečnou zkouškou je právě schopnost kriticky, ale bez apriorního odmítání pracovat také s nástroji pocházejícími z odlišného politického a kulturního prostředí.

 

Nežádám, aby univerzita rezignovala na ochranu svých informačních systémů, ani nezpochybňuji její odpovědnost za bezpečnost svěřených dat. Žádám však, aby každé omezení akademické práce bylo transparentní, odborně zdůvodněné, přiměřené skutečnému riziku a otevřené kritické diskusi. Za vhodnější než plošný zákaz bych považoval jasná pravidla pro nakládání s citlivými daty, technické oddělení rizikových služeb od interních systémů, možnost využívat jednotlivé nástroje v bezpečně vymezeném prostředí a případné výjimky pro legitimní výzkumné a pedagogické účely. Pokud takové výjimky již existují, měly by být akademickým pracovníkům srozumitelně vysvětleny a prakticky zpřístupněny.

 

Akademická svoboda se totiž neprojevuje pouze právem vyslovovat vlastní názory, ale také možností svobodně vyhledávat, porovnávat a kriticky hodnotit zdroje poznání. Pokud univerzita začne tuto možnost omezovat, měla by být schopna velmi přesvědčivě vysvětlit proč.

 

V konečném důsledku jde o otázku, která přesahuje samotný DeepSeek: má být úkolem univerzity chránit akademické pracovníky před informačními nástroji, nebo jim umožňovat, aby tyto nástroje svobodně, kriticky a odpovědně používali?

 

Domnívám se, že odpověď by v akademickém prostředí měla být samozřejmá.

 

David Uher, profesor a vysokoškolský pedagog

 

Poznámka redakce: Zákaz používání produktů DeepSeek na pracovních zařízeních Univerzity Palackého s přístupem k interním systémům stanovil rektorský pokyn zveřejněný 18. července 2025. Následoval po rozhodnutí vlády z 9. července 2025, které zakázalo DeepSeek ve státní správě, a po varování NÚKIB z 10. července 2025. Podle informací univerzity se pokyn nevztahuje na použití produktů DeepSeek výhradně pro testování kybernetické bezpečnosti nebo výzkum v uzavřeném kontrolovaném prostředí ani na open-source modely provozované pouze lokálně, které nekomunikují se servery společnosti. Zaměstnancům univerzita zároveň důrazně doporučuje nepřistupovat do systému STAG ze soukromých zařízení, na nichž jsou produkty DeepSeek nainstalovány. Redakce nezaznamenala, že by univerzita pokyn veřejně změnila nebo zrušila. Pozdější univerzitní dokumenty, tedy doporučení k využívání umělé inteligence z června 2026 a pokyn k technologiím Huawei a ZTE ze září 2026, DeepSeek nezmiňují. Univerzitní pokyn jmenuje pouze DeepSeek. Před službami DeepSeek, Qwen, Kimi a Doubao varovalo v srpnu 2025 také Velitelství informačních a kybernetických sil Armády ČR, a to formou bezpečnostního varování, nikoli zákazu.