Rozhovor: Sedm let na Tchaj-wanu

Rozhovor: Sedm let na Tchaj-wanu
25 / 6 / 2020 Martin Kváča

V minulém rozhovoru jsme se na výměnné studijní programy ptali českého středoškoláka. Že pohled na věc získá jiné zabarvení, když se na obdobné zkušenosti budeme ptát středoškolačky (2009-2010), poté vysokoškolačky (2013-2017) a v současné době obchodní manažerky, nás nenapadlo ani ve snu. A destinace, tedy Tchaj-wan, zůstala stejná. Albert byl na Tchaj-wanu před třemi lety, zatímco Anna-Marie tam poprvé byla před deseti lety. Jak se liší jejich zkušenosti?  

Oslovil jsem svou bývalou středoškolskou studentku Annu-Marii, která nejenom, že Tchaj-wan navštívila během svých gymnaziálních studií, ale která se na Tchaj-wan vrátila coby posluchačka vysoké školy. A nejen to.

 

Jak jste se k možnosti studia na Tchaj-wanu dostala? Kdy se to vlastně všechno odehrálo? Co vás vedlo k tomu, odjet na druhý konec světa? 

 

V sedmnácti letech, v roce 2009, jsem se přihlásila na studijní výměnný program přes charitativní organizaci Rotary, abych si zlepšila angličtinu a poznala novou kulturu. Čínština měla být pouze "doprovodné plus", ale nakonec se ukázalo, že byla pro pobyt důležitější, než se mohlo na první pohled zdát. 

 

Ten rok byl pro mne nezapomenutelný, a právě proto po ukončení středoškolského studia jsem se rozhodla studovat tento jazyk a kulturu i na vysoké škole. Studium v českých podmínkách mi ale přišlo neefektivní, a tak jsem začala řešit možnosti odjezdu a studia čínského jazyka na Tchaj-wanu, který jsem již poznala. Naskytla se možnost stipendia ze strany tchajwanské vlády, a tak jsem se přihlásila. Měla jsem velké štěstí, protože stipendium se mi podařilo získat hned dvakrát, poprvé na 6 měsíců, a to čistě pro studium jazyka na tamější jazykové škole, a podruhé rovnou na celé čtyřleté bakalářské studium. A takováto příležitost se neodmítá.

 

Co byste doporučila současným středoškolákům či vysokoškolákům, kteří s podobnou myšlenkou koketují? Doporučila byste jim takový studijní pobyt a životní zážitek? 

 

Rozhodně záleží na tom, co od toho očekáváte. Pro mě to bylo lákavé v tom, že se nabízel pobyt v exotické části světa, který byl zároveň velmi přínosný nejen po stránce dovedností: jako je hlubší znalost cizích jazyků, ale také po stránce kulturní. Vždy mě bavilo poznávat nové lidi a jejich životní příběhy a záliby. Přišlo mi to velmi inspirativní a bořilo to předsudky "o čem život je, či není".

Bylo to nejlepší rozhodnutí, co jsem kdy učinila, ale zároveň také nejtěžší. Žádné skvělé věci nejsou v životě zadarmo. Otázka pak zní, jak moc o ně stojíme, jak moc je chceme. Změny a prozření bolí, ale jsou velmi oprošťující a plné naděje. Rozhodně bych takový pobyt doporučila už jenom jako obrovskou životní zkušenost. Není to ale pro všechny, člověk musí být "ready" a být si vědom toho, že se zpátky nevrátí stejný.

 

To mi mluvíte z duše. A to jsem v Číně, coby vysokoškolák, byl "pouhých dvanáct měsíců". I my jsme se tehdy s mými kolegy shodli na tom, že jsme, ne snad zestárli, ale rozhodně rychleji dospěli, či získali zkušenosti, které bychom jinak sbírali přinejmenším dalších sedm let. Čím tento pobyt obohatil vás? 

 

Sedm let je kompletní období, to jo! Mě to rozhodně obohatilo o tolerantnost, cílevědomost a multikulturnost. A také o jazykové dovednosti, ale ty se časem mohou vytratit, pokud si je neudržujete. Přidanou hodnotu vidím v tom, že si více cením sama sebe a víc si věřím, že to, pro co se rozhodnu, dokážu, kdykoliv budu chtít. Je to taková škola života, efektivnější, ale o to náročnější.

 

Jaké jsou vaše zkušenosti z vysokoškolského studia na Tchaj-wanu? 

 

S vysokoškolským studiem jsem začala v Olomouci, kde jsem se věnovala rok čínské filologii, ale zastesklo se mi po Formoze, a tak jsem si začala zařizovat stipendium přes Tchajwanskou kulturní a ekonomickou kancelář. A potom, tedy po půl roce, jsem začala studovat bakalářský obor Business Administration

 

To máme něco přes pět let, a vy jste se zmínila, že se vracíte po sedmi letech? 

 

Po dokončení studia jsem pracovala u lokálního distributora Pilsner Urquell v Tchaj-peji, ale byla jsem zaměstnaná značkou jako Brand Development Manager, ale měla jsem i pár výjezdů do kontinentální Číny na „training“. Momentálně jsem se přesunula do Prahy na Marketingové oddělení pro Pilsner Urquell, protože mě zajímá čistý marketing.

 

Co vás během vašich pobytů, a že jich několik bylo, příjemně překvapilo? 

 

Příjemně mě překvapila pohostinnost lidí a obecně pozitivní přístup. A obdiv ostatních lidí, že máte na to sbalit si věci a přestěhovat se na druhý konec světa. Ne všichni to dokážou, a místní lidé to kvitují. Přistupují k tomu velmi pozitivně. Bylo pak celkem jednoduché najít si kamarády, ať už mezi domorodci, tak i mezi ostatními cizinci.

 

Co vás naopak šokovalo, vyvedlo či vyvádělo z míry? 

 

Na co jsem si nikdy nezvykla, byla neustálá pozornost vůči mé osobě. I když už žijete na místě několik let, spousta lidí vás neustále bere jako úplného nováčka. Nikdy opravdově nezapadnete. To se po čase může "přejíst". Kulturní rozdíly v rámci přístupu a názorů je další věc. To se musíte naučit tolerovat, protože jste tam jenom "na návštěvě", ale občas to může být hodně těžké a vyčerpávající. 

 

Zopakovala byste si takovou zkušenost, kdyby byla možnost, ještě jednou? Proč ano a proč ne? V souvislosti s proběhlou pandemií, kdy vy osobně, byste se takového podniku zúčastnila? 

 

Určitě ano, ale je těžké říct, kdy. Nedávno jsem se vrátila po sedmi letech. A to z různých důvodů: rodinných, přes potřebu neřešit neustálé kulturní rozdíly, až po možnost vyznávat své vlastní životní hodnoty. Momentálně se těším, že si doma trochu "odpočinu" a načerpám síly a obohatím se o jiné zkušenosti, jež považuji za důležité. Tuším, že to není finální verze, ale uvidíme. Tahle zkušenost byla tak podnětná a obohacující, že si myslím, že časem určitě znovu vycestuji. Otázka je, kam a kdy.

 

Nějaká rada na závěr, která našim mladým adeptům usnadní pobyt či - a nemusíme přehánět, když se tu bavíme o Dálném východu - zachrání život? 

 

Buďte slušní a tolerantní, protože s tím dojdete nejdál, ale nezapomeňte být neustále obezřetní. Respektujte fakt, že lidé jsou různí. Buďte ohleduplní, protože skrze lidský přístup a vzdělání – obeznámení se s místní kulturou, zvyky a hodnotami - vám to půjde nejen tam, ale i v životě snadněji. 

 

===

 

Tolik Anna-Marie, která maturovala v roce 2012. Její prozaický přístup k pobytu v čínsky hovořící zemi, který se liší od Albertova poetického vnímání, může být způsoben i tím, že se z asijské země vrátila celkem nedávno, a jak sama říká, po sedmi letech. A to už je vážně jiná liga. 

 

Martin Kváča, sinolog a pedagog