Roje dronů brzy promění jakékoliv bojiště v sebevražednou oblast

Během studené války byly drony zastíněny pilotovanými špionážními letouny a satelitními sítěmi kvůli jejich spolehlivosti a dosahu. Moderní drony se tak vyvinuly až díky třem technologickým pokrokům. Prvním a zcela zásadním byl rozvoj dronů s dlouhými a tenkými křídly, která jako u kluzáku dokážou udržet dron velmi dlouho ve vzduchu, aniž by dron musel přistát. Druhým pokrokem byla komunikace s dronem pomocí rádiových přenosů v reálném čase a jeho schopnost sledovat pozemní cíle, což umožnil až rozvoj mikroelektroniky. A konečně třetím byla integrace zbraňových systémů.

Američané začali hojně využívat drony především za prezidenta Obamy, který autorizoval mnohem více útoků než jeho předchůdce Bush mladší. Drony se ukázaly jako velmi politicky výhodný prostředek díky možnosti operovat nad cizím územím bez přítomnosti pozemních sil, což vedlo k mnoha útokům v zemích jako je Jemen, Pákistán či Somálsko.

V současnosti pohání rozvoj vojenských dronů dvě zcela zásadní technologické inovace – umělá inteligence (AI) a baterie.

AI proniká nezadržitelně do všech oblastí. Drony jsou pro aplikaci AI naprosto ideální. Díky AI se totiž z dronu stane jak z dystopického sci-fi filmu plně automatizovaný stroj na zabíjení. Dron řízený AI funguje autonomně, tj. autonomně analyzuje své prostředí, rozpoznává objekty a upravuje letovou dráhu bez lidského zásahu. Tím se drony mimo jiné vyhnou závislosti na signálu GPS, který může být (a často už je) na bojišti rušen.

Operátoři se přesouvají do role dozoru a zaměří se na plánování misí. AI dále usnadní organizaci rojů (swarm), které zahrnují nasazení více dronů spolupracujících na dosažení cílů mise. Tento přístup zvyšuje úspěšnost misí díky redundanci a schopnosti kolektivně přemoci protivníkovu obranu. Rojové drony mohou být využity pro sledování, elektronický boj i koordinované útoky.

I elektrický pohon, a tedy nezbytná baterie si s drony výborně rozumí, protože nabízí následující výhody. S elektrickými motory jsou drony tišší a méně viditelné, což je zásadní pro nenápadné operace a sledovací mise. Tyto drony, stejně jako elektrická auta, vyžadují i méně údržby kvůli menšímu počtu pohyblivých částí, což vede k nižším provozním nákladům a větší spolehlivosti, zejména v náročných prostředích.

Navíc jsou snadno ovladatelné a dají se nabíjet téměř kdekoliv. Stačí roztáhnout fotovoltaický panel. Drony poháněné bateriemi se dále mohou samostatně nabíjet v dokovacích stanicích, což znásobí jejich autonomní provoz, tj. drony autonomně přistanou a po nabití pokračují v misích. Alternativou k čekání na nabití je výměna baterií, které se nabíjí zvlášť.

Stejně jako elektromobily ale i drony trápí omezená délka letu. Firmy však pilně pracují na nových konstrukcích baterií, experimentují s vodíkovými články a konstruují se ultralehké drony vybavené vysoce účinnými solárními panely, které prodlouží délku letu na několik dní.

Na bojištích můžete potkat drony různých velikostí. Mezi nejmenší patří mikro drony vážící méně než 250 gramů jako například Black Hornet Nano, které se používají pro krátké průzkumné nebo sledovací mise ideálně v zastavěném prostředí. Jeden z nejmenších v této kategorii je dron velikosti komára z čínských laboratoří. O něco větší jsou mini drony jako RAVEN B RQ 11, které slouží k podobným účelům jako mikro drony, akorát mají větší dosah a mohou nést lepší vybavení pro průzkumné mise.

O úroveň výše najdete tzv. MALE drony (Medium Altitude Long Endurance), jejichž nejznámějším zástupce je turecký Bayraktar TB2, který se proslavil už ve válce na Ukrajině. Mohli bychom zde zařadit i český Primoco One 150. MALE drony plní jak dlouhotrvající průzkumné mise, tak i slouží k ničení cílů protivníka. Na úplné špici najdeme HALE drony (High Altitude Long Endurance) jako například RQ-4 Global Hawk nebo čínský WZ-7, které létají ve velkých výškách kolem 9000 metrů a jsou schopny vydržet ve vzduchu až 32 hodin. Tyto drony se používají pro průzkumné mise a shromažďování informací.

Jedním z nejnebezpečnějších typů dronů jsou drony zvané loitering munition nebo také suicide drones. Loitering drony tiše krouží v cílové oblasti a trpělivě čekají na svou kořist. Jakmile cíl identifikují, automaticky se na něj zaměří a po nárazu vybuchnou díky integrované náloži, a zničí tak sebe i cíl. V této souvislosti jste možná slyšeli o dronech Switchblade. Na bojišti blízké budoucnosti budou místo vojáků hlídkovat roje loitering dronů, které bojiště pro vojáky a jejich techniku promění v doslova sebevražednou oblast. Loitering drony bohužel těží z technologických pokroků, které jim čím dál tím levněji umožní setrvat velmi dlouho ve vzduchu a autonomně vyhledávat nepřátelské cíle.

I když drony zachraňují životy vojáků a omezují pozemní operace, způsobují také mnoho civilních obětí, což vyvolává obavy o dodržování tzv. International Humanitarian Law (IHL) v bojových konfliktech a vznáší významné otázky ohledně jejich právního statusu. S rozšiřováním použití dronů mimo válečné konflikty přichází další otázky jako například státní suverenita, princip proporcionality a další. Jelikož drony poskytují nezanedbatelnou strategickou výhodu a jelikož se zmenšuje vůle států dodržovat existující právní rámec, bude technologický pokrok zřejmě převažovat nad ochotou států nést právní odpovědnost za útoky dronů. A to je nejen pro drony, ale zejména pro nás, lidi z masa a kostí, nepěkná vyhlídka na budoucnost.

Ivo Procházka, odborník na digitální transformaci

Foto: Unsplash.com/Marsblac Studio