Seladon, ulita nebo vulva. Co mají společného?

Seladon, ulita nebo vulva. Co mají společného?
29 / 4 / 2021 Martin Kváča

Za nejstarší obdobu čínského porcelánu se považuje 3000 let stará bílá keramika z doby Šang. Předchůdcem porcelánu je ale i zelenavý seladon z prvních století našeho letopočtu a v 6. století se už určitě objevila bílá živcová glazura. Evropa poznala porcelán později a dodnes se diskutuje o nejasném původu jeho názvu, za latinským „porcella“, „porcus", se vedle ulity kauri skrývá i výraz pro vulvu, prasnici a ještě pár dalších. Navazujeme na článek uvozující bohatou historii čínského porcelánu

Vývoj čínské keramiky je zmapován do tak dávné minulosti, že musíme začít dějepisným návratem až k neolitu. Tedy pokud se starověký Orient vůbec do českých osnov zařadí a nesmrskne jen na pár hesel o Mezopotámii a Egyptě. Někteří experti totiž tvrdí, že náš vzdělávací systém může Indii, Čínu či středoamerické starověké kultury vynechat, když s Evropou vlastně nesouvisí, a tak zbude více času třeba na proměnlivé dějiny dvacátého století. 

 

Pradávné moderní umění

Názvy kultur Jang-šao (Yangshao 仰韶) a Lung-šan (Longshan 龙山) tak něco říkají jen šťastlivcům, jejichž dějepisář tušil, že k pochopení současné technokratické společnosti pomůže právě vhled do chápání světa starověkými civilizacemi. 

 

Dvě neolitické kultury (asi 5000 - 2000 př. n. l.) byly pojmenovány podle míst nálezu. Keramiku té starší Jang-šao (západ provincie Che-nan 河南) poznáte na první pohled podle nezaměnitelné červenohnědé až rudé barvy. Byla tvarovaná ručně a vypalovaná teplotou 800 až 1000 °C. Nádoby Jang-šao nesou polychromní výzdobu z moderních spirál, závitnic a kosočtverců. 

 

Keramika kultury Lung-šan (sever provincie Šan-tung 山东) je luxusně tenkostěnná a především ve svém závěru se pyšní tmavou až černou barvou s lesklým povrchem. Vzešla již z hrnčířského kruhu.

Tehdejší nádoby se používaly k uskladnění potravin, jako konvice na odvary či opojné kvasy z obilí, k vaření nad otevřeným ohněm nebo jako rituální a nakonec i pohřební nádoby. Trojnožky z kultury Jang-šao dodnes uvádí v úžas geniálním tvarem, řešícím stabilitu a největší plochu ohřevu v jednom.

 

Z povodí Žluté řeky pochází i třetí, nejmladší keramika šedé barvy, vypalovaná za nízkých teplot, pojmenovaná podle naleziště Siao-tchun (Xiaotun 小屯). Její plastiky mytických zvířat by s přehledem mohly zdobit spoustu dnešních interiérů.

 

Svár bronzu s jílem

Během Šangů (Shang 商, cca 1600-1110 př. n. l.) ustupoval jíl novému materiálu – bronzu, který pak dalších 1500 let kraloval tvorbě rituálních i užitných předmětů. Nenákladný jíl je však nadčasový a přetrval ve výrobě spotřebních předmětů dodnes. A v době bronzové se „vrátil do módy“ populární výrobou jílových napodobenin drahých bronzů. 

 

Glazura proti propustnosti

Nálezy z další dynastie Čou (Zhou 周, cca 1100-221 př. n. l.) potvrzují oblibu keramiky s leštěným povrchem v černé barvě, méně v červené či bílé. Nejdůležitějším objevem té doby byla glazura vyráběná ze živce, významné keramické suroviny. Pórovitou keramiku tak glazura ochrání vůči vlhkosti a učiní nepropustnou.

 

Někdy je však pórovitost a propustnost naopak žádaná, například kuchaři, když má být jejich jídlo jemné, křehké a stále šťavnaté. K pečení či dušení se proto užívá tzv. římského hrnce, před použitím namočeného, aby vodu nasákl.

 

Zesklovatění vyšší teplotou

Kamenina je na rozdíl od keramiky a zmíněného římského hrnce vůči vlhkosti odolná. Tuto vlastnost získává vyšší teplotou vypalování, kdy během teplot kolem 1200 až 1400 °C jíl vlastně „roztaje“ a zesklovatí. 

 

Seladon a protoseladon

Ke konci období dynastie Chan (Han 汉, 206 př. n. l. - 220 n. l.) se typ keramiky šedivě zelené až olivové barvy vyráběl zejména v širším povodí Dlouhé řeky (například dnešní Šao-sing Shaoxing 绍兴, provincie Če-ťiang Zhejiang 浙江). Zde nehovoříme o ničem menším, než o keramice Jüe-jao (Yueyao qingci 越窑青瓷) prezentované především velkými mísami, objemnými vinnými „amforami“, vázami, džbány a lahvicemi. Stejně populární byla tato keramika v komnatách a studovnách učenců.

 

Vedle keramiky Jüe-jao se vyvíjí i seladon – nejvěhlasnější čínská kamenina se zelenou glazurou, jehož největší rozkvět nastane až za období veliké dynastie Sung (Song 宋, 960-1279 n. l.). 

 

K porcelánu pomohou taviva

Pomalu a neslyšně, jakoby přirozenými kroky, kdy jedna věc vychází z druhé, začíná před našima očima zářit běloskvoucí se, tvrdý, tenký a zvonivý porcelán. Je z bílého kaolinu (kao-ling-tchu, gaolingtu 高岭土 podle vesnice Gaoling v provincii Jiangxi 江西), jehož hlavní částí je zvětralý živec, a z tavitelného živce, taviva, čínsky paj tun-c' (bai dunzi 白墩子, podle lokality v provincii Gansu 甘肃), francouzsky či anglicky pak v přejatém „petuntse“. Kaolin je spolu s tavitelným živcem – tavivem vypalován teplotou mezi 1300 a 1450 °C tak, že živec, sklovitá substance, roztaje a pospojuje částečky kaolinu v novou, přetavenou hmotu nebetyčné bělosti a krásy. 

 

K docílení požadované kvality porcelánu, ale současně za ekonomické teploty výpalu, je nutné použít tzv. taviv. Jako taviva jsou v surovinové směsi s plastickou složkou (jíly, kaolín) a ostřivem (např. křemenný písek), nejčastěji používány přírodní materiály, jako živce nebo znělec, vyznačující se nízkou teplotou tavení. Tavenina urychluje proces slinování, jímž keramika po výpalu dosahuje požadované hutnosti a pevnosti.

 

Tisíc let protoseladonu

Přestože se přicházelo na tavení pevnějších materiálů, i po pádu chanské dynastie dál vévodila zelenavá keramika Jüe-jao na tržištích, v domácnostech, studovnách a palácích, a bílý porcelán si musel na dny největší slávy ještě počkat.

 

Během dynastie Tchang (Tang 唐, 618-907) došlo k rozkvětu hrnčířských dílen a mnohé z nich „jejich dobrá pověst předcházela“. Patřily sem dílny Sin-čou-jao (Xinzhouyao 忻州窑, kde „yao“ znamená „hrnčířskou pec“, anglicky kiln) a Sing-jao (Xingyao 邢窑) z dnešní provincie Che-pej, proslavené bílým tchangským porcelánem či dílna Cchi-si-jao (Cixiyao 慈溪窑) s tradiční zelenou.

 

Nejznámější manufaktury ale byly v Ťing-te-čenu (Jingdezhen 景德镇) v provincii Ťiang-si, kde se porcelán vyráběl od poloviny 9. století. Při jeho výrobě panovala dělba práce až dvaceti řemeslníků. Vypalování se provádělo ve zvláštních nádobách, tzv. muflích, chránících porcelán před nerovnoměrnou teplotou a před plyny z pece. Vysokou cenu porcelánu ovlivňoval i ten fakt, že se vypalování často nezdařilo a nemoci z povolání krátily dráhu řemeslníků. 

 

Zelený jih, bílý sever

Za Tchangů sice stále dominovala zelenavá glazura, vyráběná zvláště na jihu, ale v pecích na severu se už začala prosazovat bílá (nan qing bei bai 南青北白). A tak i když chanská keramika Jüe-jao dál kráčela kroky velikého obra, vedle ní se množily pokusy s bílým, tenkým a zvonivým porcelánem... 

 

Martin Kváča, sinolog a pedagog