Kdo prozatím vítězí v technologických závodech mezi USA, Evropou a Čínou?

V předešlém článku jsem se zamýšlel nad tím, jak se rodí myšlenky, jak vznikají nové nápady a zda-li se asijské ekonomiky v čele s Čínou mohou stát novým inovačním motorem, který je požene ke světové dominanci. Toto mé zamyšlení reagovalo na článek amerického think-tanku Carnegie, ve kterém autor rozebíral soutěžení Spojených států s Čínou ve třech technologických pokročilých oblastech, tj. v oblasti sítí 5G, AI (Artifical Intelligence) a kvantových počítačů. Pojďme se nyní podívat, jak si Amerika, Čína a Evropa opravdu vedou a kdo udává tempo.

Mobilní sítě

Průkopníkem technologií mobilních sítí byla americká Motorola. Řada evropských a amerických firem následně naskočila do Motorolou rozjetého vlaku a mobilní sítě se zvláště s přechodem na digitální formát GSM začaly prudce rozvíjet. Do vlaku přistoupila i japonská NTT a korejský Samsung, ale obě značky nezaznamenaly výrazný celosvětový rozmach. Ten přišel až s dravou, ambiciózní čínskou firmou Huawei, díky níž Čína nejenom neztratila krok, ale v mnoha případech jako první dostala na trh zásadní vylepšení - například oddělené zesilovače signálu, umístěné přímo pod anténou a podobně.

Jak šel čas a postupně se zvyšoval počet G v komerčních sítích, peloton výrobců značně prořídl. Z evropských firem zbyly v podstatě jen Nokia a Ericsson. Amerika o domácí dodavatele kompletně přišla a čínský Huawei se dostal na celosvětové výsluní. Spojené státy pomalu vrací do hry softwaroví giganti jako Amazon nebo Microsoft, kteří chtějí přesunout kontrolu a logiku mobilních sítí do své cloudové infrastruktury, ale na poli infrastruktury rádiové sítě stále nikoho nemají.

I když všechny firmy razantně vylepšují své produkty, mezi Evropou a Čínou panuje inovační parita. Technologické novinky nám, koncovým zákazníkům, zůstávají většinou skryté. Zajímají se jen mobilní operátoři, kterým inovace pomohou například zlepšit pokrytí nebo snížit spotřebu elektrické energie. Pro koncové zákazníky byl největší novinkou za posledních patnáct let vysokorychlostní přístup na internet přes mobilní sítě. Z dramatických prohlášení, jak nám život promění sítě 5G, zbyly jen pravidelné technologické obměny zastarávajících sítí 2G, 3G a 4G. Úspěšných byznysových modelů podpořených novými funkcemi sítí 5G, jako jsou například samořiditelná auta, telemedicína atd.,,je zatím bohužel jak šafránu. A ani Čína zatím nepřišla s převratným využitím sítí 5G.

Kouzelné sousloví: umělá inteligence

Ač je ve zkratce AI (umělá inteligence) slovíčko inteligence, s inteligencí člověka mají technologie AI zatím pramálo společné. I přesto AI slibuje zásadní růst produktivity práce téměř ve všech oblastech lidské činnosti. Od psaní textů a kreslení obrázků, přes skládání proteinů, návrh nových léků až po tvorbu počítačových programů nebo konstrukci.

Uplatní se zkrátka všude tam, kde je třeba analyzovat velké množství dat (mluvené slovo, obrázky, data z přístrojů atd.) a vyvodit z nich souvislosti. Na rozdíl od sítí 5G soupeří mezi sebou jen americké a čínské společnosti. Evropa v AI závodech povážlivě ztrácí. Snad je to způsobeno trhem, rozdrobeným mezi spoustu malých zemí. AI technologie prozatím polykají moře dat a výpočetní kapacity, aby vytrénovaly AI modely, které pohání služby. Asi nejznámější z poslední doby je chatovací aplikace ChatGPT, kterou americký Microsoft implementuje do svého vyhledávacího nástroje Bing. Obecně ale platí, že spoustou dat a výpočetním výkonem disponují shodně jak Amerika, tak i Čína.

Na obou trzích se AI překotně rozvíjí a hledá se byznysové uplatnění. AI není univerzální technologií, ale jde o košatý inovační strom, který se větví do mnoha různých přístupů v závislosti na použití (viz například obrázek na ResearcheGate). Nedá se říci, že by Čína nebo Amerika měla výrazný náskok. Každá země urputně hledá uplatnění a s tím spojené konkurenční výhody. Amerika jasně vede v akademickém zázemí, ve kterém našla uplatnění spousta čínských vědců. Čína naopak vede díky svému masivnímu trhu v aplikacích AI technologií.

Kvantové počítače

Kvantový počítač jako alternativu ke klasickým počítačům poprvé zmínil fyzik Richard Feyman v roce 1982. Zatímco klasické počítače pracují s tzv. bity, které mohou nabývat hodnot 0 a 1, kvantové počítače používají tzv. qubity, jejichž hodnota může být 0, 1 nebo kombinace obou. Výpočty kvantového počítače využívají jevy kvantové mechaniky, jako je například superpozice (známá Schrödingerova kočka) nebo kvantové provázání.

Kvantové počítače prozatím ty klasické nenahradí, ale specializované výpočty (například booleovská algebra) již dnes zvládnou za několik sekund oproti mnoha letům, které by k jejich vyřešení potřebovaly standardní počítače. První kvantový počítač spatřil světlo světa v roce 2011. Vyrobila ho firma D-Wave a stál 10 milionů dolarů.

Od té doby se inovační strom kvantových počítačů vyrost a rozkošatěl podobně jako u AI. Mezi firmami, které vyvíjejí technologie kvantových počítačů, dominují americké a čínské. Akademické zázemí je na rozdíl od AI rovnoměrně rozprostřeno mezi Ameriku, Evropu a Čínu. Stejně jako v případě AI soutěží o první místo v pelotonu jen Amerika a Čína. Zatím bez jasného lídra.

Kdo zvítězí v inovačních závodech, nejenom ve výše zmíněných oborech, bude záviset na akademickém podhoubí jednotlivých států, schopnostech přenášet nové nápady do komerční sféry, a konečně i na odvaze - jak na základě nových poznatků kompletně přepracovat dosavadní technologické přístupy.

Ivo Procházka, odborník na digitální transformaci

Titulní fotografie: zdroj Unsplash, Cai Fang