Kauza Lety: Co všechno (ne)víme o skutečném původu Romů

Když si student Stefan Vályi na Leidenské univerzitě v roce 1763 všiml, že jeho spolužáci z jihozápadního pobřeží Indie spolu mluví podobným jazykem jako Romové z jeho rodného Komárna, učinil zásadní objev. Po staletích dohadů tím prokázal indický původ Romů, kteří už žijí v Evropě tisíc let, ale my o nich pořád skoro nic nevíme.

 

Vystěhovalecké vlny romských předků ze severozápadní Indie a Pákistánu vyrážely na západ od 6. století po dalších skoro pět století. Hlavními příčinami jejich odchodu byla politická nestabilita, války a rozklad Guptovské říše, snad i nástup islámu, ale současně i hladomory, způsobované častým suchem.

 

Dalším motivem mohla být touha vymanit se z drtivého sevření kastovní společnosti, protože většinu uprchlíků tvořili nejspíš šúdrové, spodní kasty služebnictva a pomocných sil, ale i lidé z úplného dna společnosti, včetně „nedotknutelných“ dalitů. Odcházely ovšem i střední kasty řemeslníků a obchodníků, náležící k vajšijům, aby hledaly lepší prostředí a nové trhy.

 

Z velmi rozdílného původu Romů tak plyne fakt, že evropští Romové nejsou ani náhodou jednolitým národem či civilizací. Naopak mezi nimi i po tisíci letech přetrvávají značné kastovní a kulturní rozdíly.

 

Romové v českých zemích

Olašští (valašští) Romové z Rumunska a Moldávie, usazení u nás po zákazu kočování v roce 1959 a tvořící asi desetinu naší romské populace (asi 25 tisíc), se dívají přes prsty na většinové slovenské Romy (75 až 85 % naší romské populace s tzv. karpatským nářečím romštiny). Valašští Romové jsou podnikavější, organizovanější (mají svého krále), v někdejší hierarchii stáli mnohem výš a často zdůrazňují i světlejší odstín jejich pleti. Ale jak valašští, tak slovenští Romové se dál dělí na mnoho podskupin, odlišných také jazykově, protože nemají jeden normativní, spojující romský jazyk.

 

Valašští Romové hodně užívají lovárský dialekt, živobytí více než ve fyzické práci hledají v obchodě, v hostinské činnosti či v autobazarech, bohužel jsou mezi nimi i velmi zruční kapsáři.

 

Zbytek romské populace u nás tvoří hlavně maďarští Romové (10 %) a zcela ojedinělé zbytky německých Sintů a českých a moravských Romů, vyhlazených za války nacisty (vrátilo se jich jen asi 500, s nimi zanikla i česká podskupina severocentrálních nářečí romštiny).

Mimochodem Sintové jsou další ukázkou romské složitosti. Přestože jde o romskou populaci, žijící převážně v Německu a střední Evropě, odmítají si říkat Romové a svůj nejasný původ odvozují od pakistánského Sindhu.

 

Rozrůzněná romština

Romové mluví více jazyky, jejich romština se všude dlouhodobě mísila s většinovým jazykem jejich (staro)nové vlasti, takže často mluví smíšenou tzv. pararomštinou a také psaná forma se opírá o „většinový jazyk“. Při romském přechodu přes Balkán měla po staletí výrazný vliv rumunština, ovlivňující tzv. valašské dialekty. V Čechách a na Slovensku se mluví jiným, karpatským dialektem. Některá romská nářečí zůstala izolovaná, jako třeba v rakouském Burgenlandu, ovlivněném Uherskem.

 

V Evropě má nejblíž k sanskrtu právě romský jazyk (romani čhib) z indoárijské větve indoevropských jazyků. Patří do podskupiny s paňdžábštinou (např. „pandž“ znamená v obou jazycích „pět“), zeměpisně je rozšířen od západočínského Sin-ťiangu přes Írán a Evropu až do Ameriky.

 

Cikáni a Egypťané

Odlišné zvyky romských přistěhovalců popsali Řekové z byzantské ortodoxní církve už v 11. století. Romština přijala během dlouhého pobytu v Byzanci mnoho řeckých výrazů (po předchozím vstřebání perštiny). I název Cikáni pochází z řeckého Atsinganoi, latinizovaného na Adsincani, dalšími jazyky pak převzatý jako Cikán, Zigeuner (německy) či Zingari (možná „nedotknutelní“).

 

Romská osada Malý Egypt (Gyppe) u řeckého přístavu Methoni na Peloponésu, stála u dalšího omylu, že Romové pochází z Egypta, odtud názvy gypsy v angličtině, gitanes ve francouzštině a gitanos ve španělštině.

 

Romové si přinesli tradiční řemesla, jejichž prastará „indická“ technologie je často dalším potvrzením jejich původu. Věnovali se kovářství, kotlářství, broušení, koželužství, koňskému handlířství, hudební a zejména zábavné produkci, akrobacii, příbuzné indickému mallakhambu na tyči, kejklířství, předvádění cvičené zvěře, čtení budoucnosti a také loutkohře a výrobě loutek, která u nás později zlidověla.

 

S českými zeměmi mají Romové i poměrně veselou vazbu, protože do Francie první Romové přišli z Čech, říkali Francouzi Romům Bohémiens. Tak výraz „bohemian“ dostali do všech slovníků světa jako – „lidé, žijící nekonvenčním způsobem života, obvykle v menší komunitě“.

 

Věčná nedorozumění kolem Romů ilustruje i dobový chybný výklad výše zmíněného Vályiho zjištění o indických spolužácích z Malabárského pobřeží (dnes indický stát Kerala). Tam se totiž mluví drávidskými (neindoevropskými) jazyky, takže „malabárština“ (jazyk malajalam) není romštině a sanskrtu vůbec podobná. Ovšem indičtí vzdělanci spolu tehdy v Leidenu naštěstí nemluvili jejich mateřštinou, nýbrž vznešeným sanskrtem, jemuž romština blízká je.

 

Romská hudba a umění

Dvě stě padesát let po kalvínském studentu Vályim se na obdobný výzkum vydal vídeňský hudebník Harri Stojka, lovárský Rom původem z kasty koňských handlířů. Jeho rod v polovině 19. století přesídlil z Rumunska do Vídně, byl však zdecimován během romského holokaustu (uměle vytvořený název romského holokaustu porajmos Romové nikdy nepřijali, zdá se jim pejorativní). Harriho otec Mongo ale přestál Auschwitz II Birkenau, Buchenwald a Flossenburg a ze závěrečného pochodu smrti jej zachránila 3. armáda generála Pattona. 

 

Zcela nejasný je i celkový počet romských obětí holokaustu, 250 tisíc bude podhodnocené číslo, nejvyšší odhady naopak počítají až s 1,5 milionem zavražděných. Vždyť romská populace byla nacisty zcela vyhlazena nejen u nás, ale i v Chorvatsku, Estonsku, Litvě, Lucembursku a Nizozemsku.

 

Kytarista Harri Stojka (*1957), který 22. července oslavil 65. narozeniny, vyrazil v roce 2010 do Radžastánu v severozápadní Indii najít vazby romské hudby s indickou. Do Rakouska pak přivezl několik indických, ale i rumunských souborů a o projektu vznikl krásný dokument Gypsy Spirit: Harri Stojka – Eine Reise, který je ke shlédnutí na Netflixu.

S Romy toho máme společného mnohem více, třeba tradici loutkářství. Ta se v údolí Indu objevila před 2500 lety a řada odborníků má za kolébku loutkářství právě Indii. Mezi nejstarší loutková divadla tam patří Kathputli z nám už známého Stojkova Radžastánu. Novodobě založili romští umělci v Novém Dillí v roce 1956 v odstaveném autobuse stejnojmennou „romskou kolonii“ Kathputli. Po půlstoletí se rozrostla na stanový tábor a slam se skoro dvěma tisíci uměleckých rodin (byl o ní natočen dokumentární film My Gypsy Colony). I v českém loutkářství, vytvářeném v 18. století rody Maisnerů, Kopeckých, Finků a Kočků, jsou romské inspirace znát.

 

A kdo si navíc uvědomí, jak moc se loutky s loutkovodiči v českém veřejném prostoru rozšířily, teprve ocení naše společné umělecké kořeny.

 

Závěrem zodpovím úvodní otázku, totiž, na kolika českých základních a středních školách se učí romština? Na jedné základní a dvou středních! Romský původ přitom má 200 až 300 tisíc občanů naší republiky.

 

Vít Vojta, etnolog

Foto: Romea.cz, Soňa Kalejová