Josh Summers: Ujgury musíte poznat, než je začnete soudit

Jak dlouho a v jakých oblastech Sin-ťiangu a Číny jste především pobýval?
V Číně jsem strávil deset let, celou tu dobu v Sin-ťiangu. Žil jsem v hlavním městě Urumči (Urumqi), pár let také v menším městě v severním Sin-ťiangu.

Jaký byl hlavní důvod, že jste odcestoval do Číny? Proč jste si vybral právě Sin-ťiang?
Cíleně jsem si Sin-ťiang nevybral, byla to náhodná příležitost, která zaklepala na dveře. Moje žena a já jsme byli pozváni, abychom odcestovali a učili angličtinu v malém městečku. Rozhodli jsme se tedy, že to neznámé stojí za dobrodružství. Netrvalo dlouho a zamilovali jsme si to jedinečné místo a jeho obyvatele.

Jaké jsou podle vás a vašich zkušeností hlavní vlastnosti Ujgurů?
Ujguři jsou spjati spíše se středoasijskými zeměmi než s Čínou. Vzhledově mají obvykle tmavě hnědé nebo hnědé vlasy, světlou pleť a různě zbarvené oči (hnědé, hnědozelené, zelené, modré). Většina Ujgurů se označuje za muslimy, ačkoliv se tímto náboženstvím, kromě odmítání vepřového masa, řídí spíše velmi sporadicky. Jsou ale velice pohostinní, milují velké slavnosti, svátky nebo rodinné příležitosti a jsou obecně velmi konzervativní.

Jsou z vašeho pohledu třeba Kazaši, Kyrgyzové nebo Uzbekové výrazně odlišnější? A pokud ano, jak?
Většině lidí ze Západu se jeví velmi podobní. Pokud byste se však zeptali samotných Uzbeků, Kazachů či právě Kyrgyzů, určitě by vám potvrdili, že mezi nimi existují rozdíly. V Sin-ťiangu hovoří velká část těchto skupin jak standardní čínštinou, tak vlastním rodným jazykem. Každá z nich slaví několik svátků, jedinečných pro jejich etnickou skupinu a mají také jejich zvláštní kuchyni. Tyto rozdíly se nám mohou jevit jako malé a nevýrazné, ale etnické menšiny Sin-ťiangu tvoří velmi hrdí lidé. Okamžitě vás upozorní na to, že jsou Kazaši, Kyrgyzové, Tádžici či další etnikum.

Jaké jsou hlavní kulturní konflikty a nedorozumění mezi etnickými Chany a Ujgury?
Realita je taková, že chanská a ujgurská kultura jsou diametrálně odlišné. Číňané jsou ateisté a Ujgurové jsou muslimové. Číňané zbožňují vepřové, kdežto Ujgurové vepřové odmítají. Číňané jsou velmi hrdí na svou dlouhou historii a Ujgurové zase na tu vlastní. Čínské svátky jsou rodinnou záležitostí a oslavy Ujgurů jsou komunitní věcí. Čínská hudba je jemná a melodická, ujgurská je hlučná a rytmická. Jednotlivě tyto rozdíly nezpůsobují konflikty, ale když se přidají ingredience politického napětí a skutečnost, že téměř každý aspekt jejich kultur je v protikladu, stává se to receptem na konflikt a nedorozumění. Naneštěstí, metodou řešení tohoto konfliktu chanskými Číňany je prosazování jejich dominance, což situaci vůbec nepomáhá.

Většina české společnosti má silné předsudky vůči romské menšině, která v České republice představuje asi 2 až 3 % celkové populace. Můžeme v Sin-ťiangu zaznamenat podobný jev ze strany Chanů vůči Ujgurům? Je to vůbec srovnatelné?
I s mým omezeným porozuměním české romské menšině vidím řadu podobností i rozdílů. Například před několika desetiletími tvořili Ujguři přes 80 % populace Sin-ťiangu. Aktuálně už je jich méně než 50 %. Hrdá ujgurská kultura a tradice byly postupně zastíněny a některé části byly většinovými chanskými Číňany, kteří jsou u moci, dokonce postaveny mimo zákon. Skupiny zločinců nebo černé ovce ujgurského etnika byly použity čínskou většinou k vymalování celého etnika v temných barvách. Pokud se zeptáte někoho ve vnitřní Číně, co si myslí o Sin-ťiangu a Ujgurech, řekne vám drtivá většina, aniž by se kdy s Ujgurem setkala, že jsou to zloději, špatní lidé a teroristé. Čína to dokonce provedla i na mezinárodní scéně, když využila menších protestů nebo jednotlivých nenávistných incidentů k získávání mezinárodního souhlasu s přísnými protiteroristickými opatřeními. V Číně panují silné předsudky proti islámu, ale hodně také specificky proti ujgurské menšině.

Je nomádská tradice v oblasti stále ještě silná? Rádi hodně cestují, navštěvují příbuzné, přátele po dobu několika dnů a týdnů?
V horských oblastech západního Sin-ťiangu stále přetrvává nomádská tradice, ale silnou už bych ji nenazval. Čína zavedla velmi přísnou politiku a kontrolní body, které omezují pohyb v regionu, a významně tak ztížila většině rodin možnosti setkávání během velkých svátků, což lze pouze se zvláštním povolením místní policie.

Je silná islámská tradice, a to včetně udržování muslimské komunity, diety halal, ramadánu či náboženských poutí?
Ne. Ještě před pár desítkami let měl islám mezi Ujgury více kulturního než ideologického prostoru. Ramadán byl dodržován, vepřové a alkohol byly zakázány a probíhaly modlitby. Ale tyto aktivity obvykle ještě nepotvrzují silnou víru. Postupem času, jak Čína zavedla restrikce na praktikování islámu, reagovali Ujgurové přirozeně tak, že k těmto tradicím přistupovali s o to větší vášní.

Lze bezpečnostní krizi v oblasti Sin-ťiangu považovat za válku nebo partyzánskou válku, která probíhá v posledních dvou desetiletích? Uskutečnilo se opravdu takové množství teroristických útoků?
V Sin-ťiangu se skutečně odehrává válka, ale není to válka nožů a bomb. Je to válka proti ničení kultury. Čína je připravená vždy rychle poukázat na tu hrst incidentů, ke kterým došlo v průběhu let - bombové útoky, útoky nožem a podobně, aby ospravedlnila zavádění protiteroristických opatření. Pro srovnání, ve Spojených státech došlo pouze v letošním roce k více ozbrojeným útokům, než během celého minulého desetiletí v Sin-ťiangu, přesto však Spojené státy neoznačily danou skupinu lidí za „teroristy“.

Problém Číny je v tom, že tam neexistuje žádný legální způsob pro vyjádření stížnosti nebo protestu. Jakýkoli nesouhlas s čínskou vládou je považován za zradu. Nikdy jsem nepocítil, že by byl konflikt v Sin-ťiangu motivován nábožensky nebo dokonce motivován separatismem, ačkoli diaspora Ujgurů v zahraničí mluví jinak. Spíše jde o reakci na zatlačení ujgurské kultury do kouta bez legální možnosti vyjádření protestu či nesouhlasu.

Je v některých oblastech Sin-ťiangu opravdu nebezpečné cestovat? Proto se tam nyní uplatňuje zvláštní policejní režim? Jakým způsobem funguje systémem elektronických kontrolních bodů s velkou koncentrací policejních stanic?
V dnešním Sin-ťiangu jsou téměř na každém rohu policejní stanice. Dálniční kontrolní body jsou roztroušeny všude kolem velkých měst. Existuje jen velmi málo městských zákoutí, která nejsou pod dohledem kamer CCTV monitorovaných 24 hodin, sedm dní v týdnu místní policií. Ne, Sin-ťiang je paradoxně právě z tohoto důvodu jedním z nejbezpečnějších míst k návštěvě. Pro místní je povinností mít vždy u sebe identifikační průkaz. Tento čínský identifikační průkaz je jedinou možností, která umožní projít přes kontrolní stanoviště a namátkové silniční kontroly. Pro cizince je důležité mít originál pasu vždy při sobě.

Jsou některé oblasti Sin-ťiangu zcela nedotčené? Tak, že by tam neexistovaly žádné kontrolní body a počet nasazených policistů tam není znepokojivě vysoký?
I když jsem ještě necestoval do všech koutů Sin-ťiangu, abych to mohl říci s jistotou, dost věřím tomu, že tam není žádná „zcela nedotčená“ část. Nasazení policie bylo větší na jihu, kde žije většina Ujgurů, ale překvapilo mě, jak moc podobnou situaci jsem viděl i v severním Sin-ťiangu. Je to policejní stát, je to nová realita pro lidi, kteří žijí v Sin-ťiangu.

Docházelo tam k velkému pohybu lidí ze střední Asie. Tento pohyb je dnes pravděpodobně velmi omezený, je to tak?
Bývala tam spousta obchodníků, která cestovala sem a tam mezi Střední Asii a Čínou. To stále platí, avšak velmi omezeně. Dnes jsou to už většinou čínští obchodníci, kdo provádí přeshraniční cesty. Čína byla známá zadržováním lidí ze Střední Asie, zejména Kazachů, kteří mají vazby na Čínu, to znamená, že se v Číně narodili nebo v ní mají rodinu. Tyto příběhy odradily většinu Středoasijců od riskantní cesty. Nemohu mluvit za všechny Středoasijce, ale mnoho z těch, o kterých vím, že žijí v Sin-ťiangu, se zoufale snaží vrátit do své domoviny ve Střední Asii.

Byly události z 5. července 2009 v Urumči průlomovým milníkem? Připomeňme, že se jednalo o ujgurskou demonstraci v Urumči, vyprovokovanou násilím vůči Ujgurům v jižní Číně - tzv. incidentem v Šao-kuan (Shaoguan). Ta přerostla do etnických útoků Ujgurů na chanské Číňany s následnou chanskou odvetou a zásahem policie, podle čínských zdrojů zahynulo 197 osob, většinou z chanského etnika, 1721 bylo zraněno.
Absolutně. Nepokoje v roce 2009 byly vyvrcholením desetiletí frustrací mezi Ujgury, které čínská vláda hrubě podcenila. Tehdejší stranický šéf v Sin-ťiangu, Wang Le-čchüan (Wang Lequan), přišel kvůli této nesprávné kalkulaci o funkci. Smutné je, že mnoho Ujgurů zašlo v jejich frustraci příliš daleko, až to přerostlo ve smrtící nepokoje. To dalo Číně veškerou munici, kterou potřebovala k získání podpory pro masivní bezpečnostní změny v regionu. Během celé poslední dekády to šlo chvíli nahoru a chvíli dolů, ale od července 2009 už v Sin-ťiangu nebylo nic jako dřív.

Změnilo se rozmístění policie? Zvýšil se počet zadržených?
Na základě mého osobního pozorování se Čína začala při zavádění bezpečnostních opatření spoléhat více na technologie než na lidskou sílu. Policejní hlídky na ulicích byly dříve samozřejmostí. Nyní je už nahradily kamery. Manuální kontroly identifikačních dokumentů obměnily počítačem řízené ID kiosky či turnikety.

Pokud jde o detenční centra, Čína byla vždy velmi opatrná, aby nebyla viditelná cizincům, jako jsem já. Vše, co vím, jsem slyšel od lidí nebo četl ve zprávách... Obojí naznačuje, že tato detenční centra byla vystavěna alarmujícím tempem.

Jsou umístěny častěji v regionech, kde došlo k lokálním bojům a útokům?
Zdá se, že detenční centra byla většinou postavena v jižním Sin-ťiangu, kde je populace Ujgurů nejhustší.

Jsou tyto útoky vnímány různými lidmi v ujgurské komunitě odlišně?
Ujguři nemají moc tendenci mluvit o těchto typech událostí s cizincem, většinou ze strachu o vlastní bezpečnost. Když jsem četl „mezi řádky“, z mnoha zaslechnutých šepotů, porozuměl jsem, že většina Ujgurů chápe, proč může být někdo dotlačen k něčemu tak drastickému, ale současně cítí zoufalství z vědomí, že to nemůže přinést nic dobrého. Tento pocit trpkého rozhořčení je mezi Ujgury běžný.

Je obecně znám termín ukončení těch bezpečnostních a převýchovných opatření? Proslýchá se, že jsme nyní ve třetím roce pětiletého plánu stabilizace...
Lidé v Sin-ťiangu už slyšeli tolik marných příslibů o časových rámcích, že už to nikdo moc neposlouchá. Když bylo v roce 2009 přerušeno na 10 měsíců internetové spojení, bylo nám neustále opakováno, že „příští měsíc už bude opět fungovat“. Když narostla bezpečnostní opatření, bylo nám řečeno, že to bude trvat jen pár let. A už je to 10 let. Když tedy slyším, že jsme ve třetím roce pětiletého plánu, hlavou mi proběhne jedině: „to jsem zvědav, oč bude příští pětiletka horší.“

Uklidňuje se situace?
Nevím. Bylo v Sin-ťiangu letos ve zprávách hlášeno mnoho útoků, protestů či nepokojů? Ne, takže si myslím, že to můžete považovat za „uklidnění“. Čína odvedla skvělou práci na problému, i když nijak nepřispěla k jeho vyřešení, ani k odhalení příčin, které ho způsobily. Neočekávám další nepokoje, ale rozhodně bych nepovažoval Ujgury za „klidné“. Možná bych použil slova „deprimovaní“, „potlačení“ nebo „v zoufalství“.

Kam mohou jít turisté v Sin-ťiangu bez problémů? Nebo to můžeme definovat naopak - kam nejít?
Turisté mohou v Sin-ťiangu jít volně tam, kde je cestovní ruch přijímán a podporován. Kromě obtížných kontrolních bodů tam obvykle nebývají žádné problémy. Ty nastávají, když turisté zkusí opustit vyšlapané cesty. Jakmile jdete mimo schválenou turistickou „stezku“, začne se vás policie vyptávat a dělat problémy.

Kde nyní pracujete? Jaké turistické a sportovní programy připravujete?
Navzdory skutečnosti, že jsem strávil mnoho let marketingem pro Sin-ťiang jako turistickou destinaci, Čína mě vždy viděla jako nedůvěryhodného cizince. Z tohoto důvodu mě požádali, abych odešel, takže nyní již v Sin-ťiangu nepůsobím.

Máte nějaké osobní postřehy či zkušenost s Ujgury na závěr?
Co pokaždé říkám lidem, cizincům i Číňanům, je: počkejte se soudem nad Ujgury, dokud je nepotkáte. Nikdy jsem v celé Asii nepotkal přátelštější, pohostinnější a živější skupinu lidí. Často se mě ptají, proč stále podporuji cestovní ruch v Sin-ťiangu? Mé důvody jsou jednoduché: vím, že pokud se lidé setkají s Ujgury osobně a uvidí jejich situaci z první ruky, mohou pak s klidem přehlížet negativní zprávy, na které by mohli narazit.

Josh Summers je americký průvodce po Sin-ťiangu, autor průvodců a blogger. Je ženatý a má syna. Do Číny přišel společně se svou ženou učit anglický jazyk, ale oblast Sin-ťiangu si natolik zamilovali, že zde strávili přes deset let.