Je Covid příležitostí transformovat ekonomiku odstřižením se od té staré a špinavé?

Je Covid příležitostí transformovat ekonomiku odstřižením se od té staré a špinavé?
13 / 7 / 2020 Martin Kváča

Studie Stanfordské univerzity naznačila, že dvouměsíční snížení emisí prachových částic PM10 a PM2,5 během pandemie COVID-19 v Číně zachránilo život více než sedmdesáti tisícům lidí. Satelitní snímky NASA a Evropské vesmírné agentury z března rovněž ukázaly výrazné snížení oxidů dusíku, tentokrát nad severem Itálie. Někteří z vědců dokonce tvrdí, že v konečném důsledku vyčištění vzduchu ušetřilo více životů než opatření proti šíření viru.

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) dosahuje množství lidí, kteří předčasně zemřou v důsledku znečištěného ovzduší, až osmi milionů ročně. V České republice to má být přes deset tisíc lidí, v celé Evropské unii přes osm set tisíc, v Číně až milion.

 

Snížilo se i množství emisí skleníkových plynů, které mají oteplovat planetu. Centrum pro energii a čisté ovzduší (CREA) spočítalo, že v únoru kleslo v Číně množství emisí skleníkových plynů o čtvrtinu, když Čína do ovzduší nevypustila dvě stě milionů tun oxidu uhličitého. Nejvíce se na tom podle analýzy CREA podílel pokles spalování uhlí, například v elektrárnách klesl o šestatřicet procent.

 

Je však jasné, že ekonomický propad není řešením klimatických problémů, upozorňují ekologové po celém světě a ředitel Global Carbon Project Rob Jackson k tomu dodal, že bez dlouhodobých změn ve fungování společnosti bude současný pokles emisí k ničemu. „Nikdo nechce stejnou ekonomickou krizi jako v roce 2008. Dočasné snížení emisí nemá smysl, dokud nezměníme způsoby, jakými vyrábíme, spotřebováváme a cestujeme,“ řekl Jackson Guardianu.

 

„Nedefinovaná čistá ekonomika“

Hovoří se také o obnovitelných zdrojích. Ze zpráv médií má Česká republika pokulhávat za Německem. Často se píše, že Němcům v tomto směru nestačíme. Čína je pak svými exhalacemi trnem v oku mnoha aktivistů i seriózních odborníků. Expert na jihovýchodní Asii Li Shuo k tomu dodává: „Budeme se hodně zasazovat o to, aby Čína využila této příležitosti k transformaci ekonomiky a odstřihla se od té staré a špinavé.“ Co je onou novou, čistou ekonomikou je pro mnohé zcela jasné, pro jiné je to ale věcí zatím spíše nepřehlednou či dokonce ošemetnou.

 

Problematické „obnovitelné zdroje“

Nezmiňují se například velké výrobní náklady fotovoltaických článků a už vůbec se nehovoří o nákladné recyklaci těchto měničů sluneční energie v energii elektrickou. Rovněž jedovatá rtuť, která je součástí těchto panelů a může při havárii kontaminovat spodní vody, nebývá zmiňována. I tak se v médiích objevují zprávy Eurostatu, že se mezi lety 2005 až 2019 zvýšilo množství u nás spotřebované solární energie téměř čtyřikrát s hodnotícím výrokem, že se jedná o zanedbatelné cifry – posun z 0,15 na 0,69 %.

 

Není rovněž uspokojivě zodpovězena otázka vzniku možného srážkového stínu za územím tisíců větrných elektráren. Byla sice učiněna mnohá měření na území těchto větrných turbín, nikoli však v okolí stovek a tisíců kilometrů. Tvrdit, že když je na návětrné straně hor dostatek srážek, tak i na závětrné tomu bude stejně, je chybou, kterou bychom možná neodpustili ani žáku prvního stupně. Zda tento efekt vzniká i provozem nikoli stovek, ale tisíců gondol, je otázkou, která nebyla dostatečně „nezávisle a odborně“ zodpovězena. Je nápadné, že většina srážek k nám v minulých pěti letech nepřicházela od západu, ale ze severu nebo překvapivě od jihovýchodu.

 

Biomasa a biopaliva zní každému, kdo používá zdravý selský rozum, už jako pohádka o Kocourkově: nejenom, že se pálí, co by se mohlo využít jako krmivo, dokonce se znehodnocuje i úroda, jež ještě před několika desítkami let sloužila k výrobě potravin. Hovořit o výrobě elektrické energie v hydroelektrárenských komplexech v obdobích sucha je pak už „vážně“ na pováženou.

 

Důsledky výpadku letecké dopravy

V červnu se v médiích začaly objevovat palcové titulky o obnově leteckých linek, jejichž současný provoz je na jedné třetině loňského, ale příliš se nezmiňuje jedna možná souvislost. Jen málokdo si tento propad spojuje do vztahu se zázračným ukončením sucha. Ale nelze se přece domnívat, že tisíce tun ropných frakcí leteckého paliva se během spalování promění, jak se tvrdívá, jen v oxid uhličitý a vodu a že ta kondenzační pára, viditelná za turbodmychadly, je jen vodou bez dalších spalin a částic. Jak tyto spaliny a částice mohou působit na atmosférické jevy tak možná a contrario ukazuje jejich současná nepřítomnost, či výrazné snížení jejich celkové masy ve výšce deset tisíc metrů: zažili jsme deštivý květen, ve kterém jsme si po dlouhé době užili Ledové muže a pak srážkově bohatý červen, v němž si už jen pamětníci pamatují pranostiku, že Medardova kápě, čtyřicet dní kape.

 

Takže o jaké čisté energii se tu mluví? Co se míní tím, že Čína, a nejen ona, má využít příležitosti k transformaci ekonomiky a odstřihnutí se od té staré a špinavé?

 

Zpochybňované energetické alternativy

Nejméně století se například připomínají generátory na volnou energii. Za prvního, kdo ve 20. století pracoval na využití této energie a snad dospěl i k praktickým výsledkům, se označuje Nikola Tesla (1856-1943). Tesla je známý především objevem generátoru střídavého proudu. Méně známé, a asi proto opředeny legendami a mýty, jsou další alternativní zdroje energie, které vyvíjel. Například v knize Davida Wagnera a Gabriela Cousense Energie tachyonu, kterou většina vědců považuje za sci-fi, se píše:

„V létě 1931 provedli Nikola Tesla a jeho synovec Peter Soro dobře zdokumentované a úspěšné testy se strojem, který bez viditelného zdroje energie poháněl automobil… S Teslovým měničem energie, ovšem bez benzínu, docílilo auto rychlost 130 km/hod… Tesla nikdy nedostal možnost své vynálezy publikovat… Teslův konvertor mohl pohánět auta všech typů a zásobovat energií budovy a továrny… 

 

Jiným průkopníkem využití volné energie, pochopitelně také silně zpochybňovaným, byl badatel T. Henry Moray ze Salt Lake City. Podařilo se mu prý vyvinout konvertor volné energie, který vážil jen 28 kilogramů, ale měl výkon 50 kilowattů…“

 

I v současnosti se hledá a diskutuje, třeba generátor MEG[1], The Motionless Electromagnetic Generator, soudobého amerického badatele Thomase E. Beardena. MEG má údajně představovat revoluční přístup k výrobě energie pro stále náročnější hospodářství, což by zároveň mohlo obrovsky ohrozit současná konvenční řešení velkých energetických společností.

 

K čisté ekonomice připouštěním odlišných názorů?

Asi bychom si všichni přáli, aby se lidstvo dopracovalo k trvalejšímu, a především skutečně čistému zdroji energie. Prokázané a široce akceptované řešení je ještě daleko, a tak pro začátek bude možná stačit víc připouštět, že jsou jiné cesty, jejichž jinakost ještě automaticky neporušuje zákon zachování energie. Možná může být naše pokora a střídmost ve využívání zdrojů tím dobrým začátkem odstřižení se od staré a špinavé ekonomiky. A přestože tady zase narážím na ohrožování „motoru ekonomického růstu“ v podobě vysoké domácí spotřeby, je mi ta nadčasová myšlenka střídmosti nějak blízká.

 

Martin Kváča, sinolog a pedagog

 

[1] Odvážlivce, připouštějící jiná řešení, odkazuji na formule a rovnice popisující funkci MEG, např. v souboru PDF "The Motionless Electromagnetic Generator: Extracting Energy from a Permanent Magnet with Energy Replenishing from the Active Vacuum" ("Bezpohybový elektromagnetický generátor: Získávání energie z permanentního magnetu dobíjeného energií aktivního vakua") s rozborem nejzákladnějších výchozích principů využitých pro MEG, také na http://www.gewo.cz/ve/Meg/MEGpaper.rar.