Jak strmý bude pád indonéské rupie?

Tentokrát však zatím nic nenasvědčuje tomu, že by aktuální oslabování měny mohlo přinést podobně dramatické projevy jako před sedmadvaceti lety. Odliv investorů se ani zdaleka neblíží tehdejšímu chaosu a oproti minulosti Indonésie stojí na mnohem pevnějších základech. Například devizové rezervy 156,1 miliardy dolarů jsou ve srovnání s rokem 1998 přibližně devětkrát vyšší a země je tak připravenější čelit globálním tlakům.  

Indonéská rupie v letošním roce neustále oslabuje a ve srovnání s dalšími měnami rozvíjejících se trhů dosahuje nejslabších výsledků. Aktuálně se její kurz za americký dolar pohybuje okolo 16 555 rupií, podle některých odhadů by však v následujících měsících mohl poklesnout až na hodnotu 17 500 rupií za dolar.

Tlak na indonéskou měnu sílí již od ledna, kdy centrální banka ve snaze podpořit růst snížila sazby. Od té doby byla nucena téměř denně intervenovat, ale není pravděpodobné, že se jí v nejbližší době podaří negativní trend obrátit. V historických minimech se promítají  mezinárodní faktory v podobě Trumpovy obchodní války, ale také ryze domácí příčiny – nejistoty spojené s počáteční fází vlády prezidenta Prabowa Subianta i zvěsti o možné rezignaci uznávané ministryně  financí Sri Mulyani Indrawati, v Asii dlouhodobě považované za jednu z nejkompetentnějších v této funkci.

Měně podráží nohy i klesající kupní síla obyvatelstva a propouštění ve výrobním sektoru. Ve srovnání s loňským rokem se na začátku letošního roku snížil dovoz spotřebního zboží o 21%. Podle prohlášení Indonéské konfederace odborových svazů v lednu a únoru ztratilo o práci 60 000 pracovníků z 50 společností. To vše se odehrává před koncem muslimského postního měsíce, kdy lidé obvykle více utrácejí.

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj ve svém ekonomickém výhledu snížila výhled růstu Indonésie na 4,9 %, tedy o tři desetiny procenta níže než kam míří současná vláda prezidenta Prabowa Subianta. Perspektivně přitom leží indonéský cíl ještě výše na hranici osmiprocentního růstu, což by Jakartu zařadilo mezi nejrychleji rostoucí ekonomiky světa. Přispět k tomu mají investice do infrastruktury, industrializace a posílení domácí spotřeby i zahraničních investic a modernizace průmyslu. Plánuje se také navýšení obranného rozpočtu ze současných 0,8 % na 1,5 % HDP a také 37 nových projektů v osmnácti provinciích, které mají za cíl dostat elektřinu i do vzdálenějších oblastí. To vše by zároveň mělo napomoci k vyrovnání regionálních rozdílů mezi jednotlivými částmi rozsáhlého souostroví.

Nové ambiciózní programy vyžadují masivní financování, přitom třicetiprocentní pokles daňových příjmů z počátku letošního roku vyvolaI obavy ekonomů o fiskální zdraví země a varování před rizikem prohloubení rozpočtového deficitu. Indonésie má ze zákona stanoven roční limit deficitu ve výši 3 % HDP a poměr dluhu k HDP maximálně 60 %. Tuto brzdu se daří dodržet, s výjimkou pandemických let, kdy byla dočasně  zrušena,  aby se uvolnil prostor pro opatření na pomoc při pandemii. Pro letošní rok vláda stanovila cíl schodku ve výši 2,53 %, loňský dluh tvořil 39,2 % nominálního HDP země.

Jedním z nejviditelnějších projektů prezidenta Subianta je program bezplatného stravování pro školáky a těhotné ženy. Indonéský vzdělávací systém je čtvrtým největším na světě a zahrnuje více než 60 milionů studentů ve více než 400 000 školách. V jeho rámci bylo již letos distribuováno asi 570 tisíc jídel denně. Přestože existují pochyby o efektivitě tohoto programu, celkový letošní rozpočet okolo 230 miliard dolarů by měl zatížit výdaji pouze 4 miliardami dolarů.

Podle UNICEF může každý dolar investovaný do výživy přinést zpět do ekonomiky až 16 dolarů díky lepšímu zdraví, kvalitnějším výsledkům ve vzdělání a vyšší produktivitě. Světová banka návratnost nutričních programů odhaduje v rozmezí od 4 do 35 dolarů.

Ekonomickou stabilitu Indonésie však zhoršují cla nově zavedená prezidentem Trumpem. Tarif ve výši 32 procent snižuje konkurenceschopnost indonéských produktů na americkém trhu. Vzájemný objem obchodu mezi oběma zeměmi v loňském roce dosáhl 38,3 miliardy dolarů, s deficitem ve výši 17,9 miliardy dolarů ve prospěch Indonésie. Nově zavedená cla se dotknou například vývozu indonéské kávy, ale také společností jako je Nike, které mají v Indonésii své výrobní závody. V reakci na Trumpova opatření se Jakarta pokouší minimalizovat dopady na svoji ekonomiku a pomocí zjednodušení obchodních pravidel a snížení netarifních bariér dosáhnout snížení nebo zrušení amerických cel.  Indonésie také zkoumá možnosti uplatnění na nových trzích.

Pavel Zvolánek, publicista a průvodce v jihovýchodní Asii

Titulní fotografie: The Jakarta Post