Čína postupně otevírá hranice a ruší bariéry mezi městy a provinciemi

Možnost volného pohybu uvnitř České republiky bereme jako samozřejmost. Kromě mimořádného období covidové krize nám nikdo nebrání volně se pohybovat mezi kraji ani v rámci celé Evropské unie. V Číně to tak samozřejmé není. Jeden stát ještě neznamená jedna pravidla pro všechny a volnost pohybu.

 

Co je to hukou a proč omezuje volný pohyb?

V Číně platí systém registrace domácností hukou (户口), obdoba registrace trvalého bydliště, který je přidělen každému při narození. Na trvalé bydliště je navázán přístup ke zdravotnictví, školství, důchodovému pojištění a bydlení.

 

V praxi tedy funguje kartička registrace trvalého bydliště – matriční registrace podobně jako u nás občanka nebo cestovní pas. Pro rodinu, která se z venkova přestěhuje třeba do Šanghaje za prací, je velmi složité si trvalé bydliště změnit. I kdyby tak v místní továrně pracovali roky a platili daně, nemají zde nárok na zdravotní péči a jejich děti nemohou chodit do místní veřejné školy. Na ty mají nárok jen v místě trvalého bydliště.

 

I přes tato omezení je míra vnitřní migrace v Číně obrovská. Podle oficiálních statistik pracuje téměř 360 milionů obyvatel mimo adresu trvalého bydliště a přístup k veřejným službám je pro ně omezený nebo dražší.

 

Nová pravidla

Čínská centrální vláda se tuto situaci snaží postupně změnit a bariéry odstranit. K tomu vydala Státní rada v květnu 2026 pokyn nařizující provinciím poskytovat veřejné služby podle toho, kde lidé skutečně žijí, nikoli podle toho, kde mají registrované trvalé bydliště.

 

Místní samosprávy by už neměly občanům odmítat přístup ke zdravotnictví, školství, sociálnímu zabezpečení nebo veřejnému bydlení jen proto, že nemají odpovídající trvalé bydliště. Pokud pracující platí sociální pojištění, měli by mít přístup i ke službám.

 

Proč se hukou zavádělo?

Systém má kořeny sahající dva tisíce let do minulosti, kdy dynastie Chan (汉朝) začala používat evidenci domácností pro výběr daní. Jeho moderní podoba ale vznikla za zcela jiných okolností.

 

Když v roce 1949 skončila občanská válka a Mao Ce-tung (毛泽东) vyhlásil Čínskou lidovou republiku, města se začala prudce rozvíjet a miliony rolníků se vydaly za lepším životem. Vedení státu se obávalo nekontrolovatelné migrace, vzniku slumů a kriminality. Nové obyvatelstvo a růst města jsou obvykle ekonomicky prospěšné, ale mají své podmínky: město musí stíhat budovat potřebnou infrastrukturu, jinak naopak trpí.

 

Inspiraci pro řešení situace našel Mao v Sovětském svazu. Systém propiska (прописка) – povinný zápis do registrační knihy trvalého nebo přechodného pobytu – nabízel vzorové řešení. Fungoval jako vnitřní pas, efektivně omezoval stěhování obyvatelstva a pomáhal udržet privilegia lidí žijících ve městech.

 

Venkovští obyvatelé tak byli díky novému systému od konce padesátých let až do Maovy smrti v roce 1976 připoutáni k půdě a nemohli se legálně stěhovat do měst za lepším životem.

 

Hlavní milníky reformy

Systém začal praskat ve švech po roce 1978, kdy Teng Siao-pching (邓小平) zahájil ekonomické reformy a postupně otevřel Čínu světu. Miliony rolníků se vydaly do měst za prací, i když se v systému hukou ze začátku moc nezměnilo a neměli k tomu povolení.

 

Reformy následovaly obyčejné lidi. Nové továrny už nebyly pouze státní, a tak bylo možné získat zaměstnání a uživit se i bez správné registrace a přístupu k veřejným službám. Současné vedení zároveň chápalo nezbytnost dělníků pro fungování nových továren, a tak migraci v rámci podpory reformního úsilí tolerovalo. Od tolerance k legalizaci už proběhla řada kroků, mnohé bariéry systému však přetrvávají dodnes.

 

V roce 2014 bylo dokonce zrušeno rozdělení mezi venkovským a městským hukou s cílem migraci do měst naopak podpořit. Čína v moderní době už neroste sama od sebe a občas potřebuje ekonomický růst nakopnout. Řízená migrace v tom může být velmi účinný nástroj – člověk v moderní továrně díky automatizaci a standardizaci vyrobí o hromadu více než na poklidném venkově.

 

Další rozvolnění přišlo v roce 2019, kdy vláda zrušila veškerá omezení registrace ve městech s méně než třemi miliony obyvatel. Totéž zopakovala pro města s více než pěti miliony obyvatel v roce 2022. Až v lednu 2026 ale poprvé Státní rada formulovala zásadní princip „veřejné služby následují pohyb člověka" (公共服务随人走), který by mohl znamenat snahu o úplné zavedení volného pohybu podobného tomu v Evropské unii.

 

Jak to funguje dnes?

Menší a střední města bariéry hukou v podstatě odstranila, protože potřebují přitáhnout nové pracovníky. Čeng-čou (郑州), hlavní město provincie Che-nan (河南) s více než 12 miliony obyvatel, se v roce 2022 stalo prvním megaměstem, které vyhlásilo „nulový práh" pro registraci. Kdo chce v Čeng-čou žít, jednoduše si požádá o místní registraci trvalého bydliště a stačí mu pouze legální zaměstnání nebo bydlení.

 

Šanghaj a Peking představují opačný extrém a hukou zde bude ještě dlouho nástrojem pro limitování migrace. Obě města používají složité bodové systémy, které posuzují vzdělání, délku pobytu, platby sociálního pojištění, investice nebo profesní kvalifikaci. V Šanghaji tak žije bez registrace trvalého bydliště téměř 10 milionů lidí a stát se Šanghajcem s plnými právy představuje pro běžného dělníka v podstatě nesplnitelný úkol. Bodový systém systematicky zvýhodňuje vysokoškolsky vzdělané odborníky před manuálními pracovníky.

 

Proč systém bariér přetrvává?

Proč megaměsta tak tvrdošíjně drží systém, který ekonomové kritizují už desetiletí? Odpověď je prostá. Každý nový obyvatel s registrací a plnými právy znamená pro městský rozpočet náklady na školy, nemocnice, důchody a sociální byty – a místní se nechtějí dělit.

 

Tolerovat imigraci bez registrace trvalého bydliště je pro místní výhodnější: přicházející platí daně a do rozpočtu přispívají, ale nestojí nic na veřejných službách. Stejně jako jinde v bohatém světě nemají místní vlády velkou motivaci sdílet své zdroje s nováčky.

 

Nikdo dobrovolně nechce sdílet své zdroje s nováčky a motivace lákat nové obyvatelstvo bývá vždy slabší než snaha ochránit stávající privilegia. Tento princip platí všude na světě. I Spojené státy, jejichž úspěch je po celé jedno století postaven na imigraci, přesto chtějí všechny cizince deportovat. Podívejme se třeba na rodilého Jihoafričana Elona Muska, který přinesl USA budoucnost v rozvoji elektromobility a vesmírného průmyslu.

 

Bude Peking schopen nová pravidla vymáhat?

Směrnice z května 2026 představuje další malý krok vpřed. Podobných kroků už ale proběhlo hodně, a tak lze realisticky čekat, že dosažení volného pohybu pro všechny Číňany bude spíše pozvolné.

 

Odpovědnost za naplnění reforem nesou místní samosprávy, pro které každý další občan znamená výdaje na veřejné služby. Centrální vláda sice může mít zájem podpořit stěhování lidí z chudých oblastí za prací, aby si našli lepší zaměstnání, vyrobili více a tím podpořili ekonomický růst, vnitřní migrace ale vždy narazí u místních obyvatel na nutnost dělit se o existující infrastrukturu.

 

Nová pravidla mohou na papíře vypadat hezky. Výsledek ale nebude záviset na textu zákona, ale na tom, jak moc bude centrální vláda v Pekingu ochotná použít svou finanční páku, aby motivovala místní samosprávy rozdělit se o rozpočet a zaplatit účet za veřejné služby pro všechny.

 

Jan Kohn Vesely, ekonom

 

Foto: Unsplash.com/Maud Beauregard