Století Indiana Jonese a „lovců rostlin“ aneb jak evropští vědci pojmenovávali asijskou květenu
Mezi polovinou devatenáctého a polovinou dvacátého století nalézaly ve východní Asii evropské vědecké výpravy „nové“ rostliny, dávaly jim jména a odvážely je do Evropy. Nejdříve přišli francouzští katoličtí misionáři, pak vědecké objevitelské expedice Rusů a Rakušanů. Nejpočetnější Britové směřovali zase jako sběratelé a dodavatelé osiv a rostlin - „plant hunters“, za komerčními cíli britského zahradnického „průmyslu“, financovaného soukromými sponzory, majiteli zahradnictví a školek. V prvním ze tří dílů seriálu o objevitelích asijské flory se botanik a lingvista Pavel Křivka zaměří na francouzské misionáře a vědce.
Nesmírného rostlinného bohatství východní Asie si dávno všimli západní botanikové. Nehledě na útrapy, cestovali do těchto končin v průběhu druhé poloviny devatenáctého a první poloviny dvacátého století, takže v roce 1950, kdy po vyhlášení ČLR čínským botanikům teprve začaly příznivé doby, byla drtivá většina rostlinných druhů z hor západní Číny již popsána Evropany. Zajímavé jsou rozdíly mezi jednotlivými národními skupinami cestovatelů a objevitelů, pojďme se na ně podívat.
Francouzští misionáři a vědci
Jako první se do území východní a střední Asie dostávali Francouzi, téměř bez výjimky katoličtí misionáři.
davidii, armandii, rod Davidia
Příklady jmen rostlin: strom Davidia involucrata Baill., všivec Pedicularis davidii Franchet, okrasný parkový keř Buddleja davidii Franchet (česky „komule Davidova“) aj.
Armand David (27.9.1826 - 10.11.1900) byl v Číně jedním z prvních Evropanů s přírodovědnými zájmy, jeho sběry mají pro poznání přírody Číny zásadní význam.
Byl vyslán jako misionář do Pekingu v roce 1862. Věnoval se botanice, zoologii i mineralogii. S ohledem na význam jeho objevů mu bylo umožněno zasvětit zbytek života poznávání přírody Číny. Dostal se až do Sečuánu (Sichuan), kde vedle mnoha tehdy západní vědě neznámých rostlin objevil pro světovou zoologii i býložravého medvěda pandu velkou (Ailuropoda melanoleuca).
Dále v roce 1865 popsal jelena milu 麋鹿 (Elaphurus davidianus), proto též jelen Davidův či jelen pátera Davida. Tehdy se jako druh dochoval již pouze v císařské lovecké oboře Nanyuan 南苑,též Nanhaizi 南海子u Pekingu, kde byl na konci století zdecimován ničivou povodní a následně vybit za boxerského povstání. Dnešní populace skoro tisíce hlav, která se do Číny vrátila z Evropy, tak za záchranu vděčí právě dvěma desítkám kusů, které evropští přírodovědci z Číny odvezli skoro před sto padesáti lety.
David zřídil v Pekingu nejprve soukromé přírodovědecké muzeum, později předal toto muzeum státu, v důsledku čehož však byla většina sbírek rozkradena. Z Davidových sběrů, které se zachovaly, pochází zhruba 2000 nově popsaných druhů rostlin, z toho např. cca 50 nových druhů pěnišníků (Rhododendron), cca 60 nových druhů hořců (Gentiana) a cca 40 nových druhů petrklíčů (Primula).
delavayi
Příklady jmen rostlin: žluťucha Thalictrum delavayi Franchet, reveň Rheum delavayi Franchet aj.
Jean Marie Delavay (1834 Les Gets - 1895 Kunming) byl jako misionář vyslán nejprve do dnešní provincie Guangdong (1867) a od roku 1881 působil v Yunnanu. Ke sběru rostlin pro Pařížské přírodovědné muzeum jej podnítil právě otec Armand David.
Počet herbářových položek sebraných Delavayem se odhaduje až na 200 tisíc, z toho 50 tisíc přímo věnoval pařížskému museu. Počet nových druhů popsaných z tohoto materiálu dosahuje až 3000 (pro srovnání, počet všech druhů planě rostoucích vyšších rostlin na území ČR je nižší než toto číslo), z toho např. 38 nových druhů všivců (Pedicularis).
V roce 1888 se při morové epidemii během ošetřování nemocných sám nakazil a o tři roky později se musel vrátit do Evropy na léčení. Později, v roce 1893, však do Yunnanu znovu odjel, aby pokračoval v práci, avšak v roce 1895 tam onemocnění dýmějovým morem definitivně podlehl.
Delavay první popsal „hongkongskou orchidej“ (Bauhinia x blakeana), které se stala emblémem Hongkongu v roce 1965 a později, v roce 1997, znakem SAR Hongkong.
Výskyt Magnolie delavay v Yunnanu
Franchetii
Příklady jmen rostlin: rod Franchetella, škornice Epimedium franchetii Stearn, aj.
Dostupné biografie Adriena Francheta (21.4.1834 - 15.2.1900) se nezmiňují o tom, že by tento vynikající francouzský botanik kdy byl v Číně. Franchet však zpracovával od roku 1880 nejprve soukromě, později jako pracovník pařížského přírodovědného muzea, materiál zasílaný z Číny francouzskými misionáři.
Novým druhům dával často dedikační jména po jejich objevitelích. Za druhovými jmény delavayi, davidii nebo souliei tudíž velmi často následuje autorské jméno Franchet (viz výše a níže).
fargesii
Příklady jmen rostlin: jedle Abies fargesii Franchet, arónovitá rostlina Arisaema fargesii Buchet
Pere Paul Guillaume Farges (1844 Monclar-de-Quercy - 1912 Chongqing) odcestoval do Číny v roce 1867 a působil v severovýchodním Sečuánu, kde strávil většinu života. Zkoumal květenu nižších pohoří této oblasti a od roku 1892 posílal své sběry také do pařížského přírodovědného muzea. Jednalo se o více než 4 tisíce herbářových položek, za které mu muzeum platilo a Farges tyto prostředky vynakládal na „rozvojovou“ pomoc lidem v místě, kde působil. Roku 1892 byl přeložen do Chongqingu v hustě obydlené nížinné části Sečuánu, kde v roce 1912 zemřel.
souliei
Otec Jean Souliè vpravo dole, Tatsienlu, nyní Kangding 1890
Příklady jmen rostlin: lilie Lilium souliei (Franch.) Sealy, všivec Pedicularis souliei Franchet aj.
Mučedník botanické vědy Jean André Soulié (1858 Saint Juéry - 1905 Yajiang, Sečuán, dříve Yargong v Tibetu), odjel do Číny jako jezuitský misionář roku 1885 a působil v západní části dnešní provincie Sečuán. Pařížskému přírodovědnému muzeu zaslal asi 7000 položek. V dubnu roku 1905 byl umučen lámy, kteří postupovali z Tibetu po proudu velkých řek a zabíjeli bělochy a tibetské a čínské křesťany. Umučeni byli i jeho misijní bratři z misie v Tsekou, kde Soulié rovněž působil. Jejich hlavy byly pak přibity na bránu kláštera v Atuntse, (dnes Deqen v Yunannu, viz též text věnovaný Georgi Forrestovi).
V Batangu 巴塘 tehdy vzbouřenci dokonce zavraždili císařského místodržícího, mandžuského ambana Fengquana 凤全, kterého obvinili z přisluhování Západu. Tento pogrom je možno pokládat za reakci na invazi britského vojska do Tibetu v letech 1903-4, vedeného britským podplukovníkem Francisem Edwardem Younghusbandem (1863-1942). Součástí invaze a dobytí Lhasy byl i kulometný masakr asi sedmi set Tibeťanů, včetně mnoha mnichů u města Guru. Přestože by odpovědný velitel Younghusband měl být spíše považován za válečného zločince, pojmenovali po něm Britové řadu tibetských rostlin, např. kropenáč Swertia younghusbandii (Gentianaceae).
Pavel Křivka, botanik a lingvista