Sníží tchajwanský exprezident návštěvou Číny napětí v regionu?

Na jaře 2023 využil Ma Jing-ťiou zrušení karanténních opatření a odlet na pevninu naplánoval tak, aby se mohl během svátků čching-ming-ťie (清明节, obdoba našich dušiček) společně se svými třemi sestrami poklonit na hrobech předků v okrese Siang-tchan v provincii Chu-nan. Kromě rodinných příslušníků doprovázela Ma Jing-ťioua delegace 30 studentů a skupina přátel, soustředěných kolem Nadace pro kulturu a vzdělávání (馬英九文教基金會), kterou Ma Jing-ťiou založil, aby v duchu konfuciánské tradice vzájemným poznáním k porozumění podpořil výměnu studentů mezi univerzitami na obou březích Tchajwanské úžiny.  

 

Delegaci přivítali zástupci Kanceláře pro záležitosti Tchaj-wanu při Státní radě a funkcionáři města pod přímou správou Šanghaje. Ma Jing-ťiou na letišti rozvinul kaligrafický transparent 和平奋斗，振兴中国 „Bojovat za mír, obrodit Čínu“, kterým vyjádřil hlavní účel své cesty. Potom delegace nasedla do mikrobusu a odjela na nádraží Chung-čchiao a rychlovlakem do Nankingu.

 

Kdo je Ma Jing-ťiou?

Ma Jing-ťiou je synem vysokého funkcionáře strany Kuomintang Ma Che-linga (馬鶴凌). Po vítězství komunistů rodina přesídlila z pevniny přes Hongkong na Tchaj-wan. Ma Jing-ťiou se narodil v Hongkongu v roce 1950. Vystudoval práva na univerzitě v Tchaj-pej a na americkém Harvardu. Na Tchaj-wan se vrátil v roce 1981, aby se připojil k týmu Čankajškova syna Ťiang Ťing-kuo, který v té době přes odpor kuomintangských (KMT) veteránů zahájil proces postupné demokratizace ostrova. V Ťiang Ťing-kuově vládě pak v letech 1993 až 1996 zastával funkci ministra spravedlnosti, v letech 1998 až 2006 byl starostou města Tchaj-pej a zároveň s přestávkami předsedou ÚV KMT.

 

V roce 2008 zvítězil jako kandidát Kuomintangu v prezidentských volbách. Funkci prezidenta Čínské republiky vykonával po dvě funkční období v letech 2008 až 2016. Řídil se heslem „jediná vítězná bitva je ta, která se nekonala“ a zásadou třikrát ne: „ne okamžitému sjednocení, ne formálnímu vyhlášení nezávislosti, ne vojenskému řešení“.

 

V době, kdy byl Ma Jing-ťiou prezidentem, se podstatně uklidnily vztahy mezi oběma břehy Tchajwanské úžiny. Bylo navázáno přímé letecké a lodní spojení, zintenzivnily se obchodní a kulturní kontakty (podle některých oponentů až příliš). Půl století rozdělené rodiny se mohly navštěvovat, přijížděli turisté…

 

V roce 2015 se Ma Jing-ťiou jako prezident Čínské republiky sešel u příležitosti zasedání APEC v Singapuru s prezidentem Čínské lidové republiky Si Ťin-pchingem. Fotografie, na které si oba tisknou ruce, obletěla svět. Svědci si dali práci a spočítali, že potřásání rukou trvalo celou jednu minutu a dvacet vteřin.

 

V roce 2016 už Ma Jing-ťiou nemohl potřetí kandidovat a jeho politická strana byla názorově natolik rozpolcená, že nenašla vhodného kandidáta. Zvítězila tehdy opoziční Demokratická pokroková strana a její kandidátka Cchaj Jing-wen. Její druhé funkční období skončí na začátku příštího roku.

 

Ma Jing-ťiouvo působení v nejvyšší státní funkci není hodnoceno jednoznačně. Zatímco někteří ocenili uklidnění situace a oboustrannou výhodnost obchodních a kulturních aktivit, odpůrci chápali snahu o vzájemné porozumění jako poklonkování Pekingu. Studenti inscenovali protestní demonstrace, ale ankety vypsané některými prestižními médii ukázaly, že většina obyvatel trend vývoje schvalovala.

 

Rovněž rozhodnutí navštívit v březnu a dubnu 2023 čínskou pevninu vyvolalo na Tchaj-wanu rozporuplné emoce. Zatímco příznivci Ma Jing-ťiouvu iniciativu uvítali, odpůrci zorganizovali na letišti Tchao-jüan před odletem delegace do Šanghaje protestní akci, která skončila poměrně tvrdým zásahem policie. Akci připravilo Hnutí 908 za tchajwanský stát (908 台灣國運動) a jeho předseda Čchen Ťün-chan 陳峻涵), který na sebe v poslední době upozorňuje iniciativou za odstraňování soch Čankajška a jiných KMT prominentů z tchajwanského veřejného prostoru. O politice vlády USA ve vztahu k ČLR a Tchaj-wanu se vyjadřuje jako o málo přesvědčivé.  

 

Před cestou i během prvních dnů se spekulovalo, že Ma využije pobytu na čínské pevnině k druhému setkání s prezidentem Si Ťin-pchingem. Nestalo se. Cesta až do konce zůstala v mantinelech soukromé návštěvy. Ale z itineráře cesty je patrné, že Ma Jing-ťiou využil svého prvního pobytu na kontinentě nejen k návštěvě míst, která souvisí s historií jeho rodiny, ale i k návštěvě významných míst spjatých s historií Čínské republiky: Wu-chanu, kde v říjnu 1911 vypukla Sinchajská revoluce, Nankingu, který byl v letech 1928- 1937 a 1945 - 49 hlavním městem Čínské republiky a Čchung-čchingu, který byl dočasným sídlem vlády Čínské republiky po dobu japonské agrese. Tím zdůraznil historickou kontinuitu existence Čínské republiky let 1912 až 1949 a současné Čínské republiky na Tchaj-wanu.

 

V Nankingu navštívil mausoleum otce čínské revoluce Sunjatsena a budovu, ve které se před rokem 1949 nacházela Čankajškova prezidentská kancelář. Mimo jiné vstoupil do bývalé pracovny viceprezidenta a později úřadujícího prezidenta Čínské republiky generála Li Cung-žena李宗仁. Tím připomněl, že je po Li Cung-ženovi druhým emeritním prezidentem Čínské republiky, který po roce 1949 vstoupil na čínskou pevninu.[1]

 

Z Nankingu se delegace přesunula do provincie Chu-nan, odkud rodina Ma pocházela. Sourozenci se poklonili na hrobech předků a navštívili některá místa spojená s mládím jejich rodičů. Z reportáží, které vysílala čínská televize, bylo vidět, že první cesta do míst, kde měli kořeny, byla pro všechny silně emotivní.

 

Důležitou součástí programu byla návštěva univerzit a besedy se studenty, zvláště s tchajwanskými studenty, studujícími na univerzitách v ČLR. Ma Jing-ťiou těchto besed využil k prezentaci vlastních názorů na současnou situaci a formuloval vlastní vizi budoucích vztahů mezi Tchaj-wanem a pevninou:

 

Stát je garantem zachování kulturního dědictví. Proto nemůže libovolně vznikat a zanikat jenom proto, že se změnila politická situace. Obyvatelé Tchaj-wanu jsou příslušníci stejného národa jako většina obyvatel pevniny. Mají společnou historii, ochraňují společné kulturní dědictví, neboli potřebují společný stát. Politická situace posledních desetiletí způsobila, že existují dvě zvláštní území: tchajwanské, do kterého patří kromě ostrova Tchaj-wan i Pescadorské souostroví a ostrovy Ťin-men a Ma-cu, a pevnina, kam patří Hongkong a Macao. Obě území jsou součástí jedné Číny. To je situace, kterou není možné změnit ze dne na den. Je třeba hledat oboustranně výhodný kompromis a především v žádném případě nepoužít zbraně. To je úkol pro mladou generaci na obou březích Tchajwanské úžiny.

 

V duchu těchto výroků musíme chápat především druhou část hesla, které Ma Jing-ťiou rozvinul při příletu na šanghajské letiště a potom ještě při výstupu po schodišti k hrobce zakladatele Čínské republiky Sunjatsena. Na besedě na univerzitě v Čchang-ša uvedl Ma Jing-ťiou jako příklad Německo a Francii. Trvalé napětí ve vztazích mezi těmito dvěma zeměmi bylo v historii příčinou mnoha válek. Přesto po 2. světové válce dokázaly Německo a Francie najít společnou cestu a stát se úspěšnými lídry Evropské unie. „Jsou to dva rozdílné národy a mluví rozdílnými jazyky, a přesto to dokázaly. Proč bychom to nemohli dokázat my?“

 

Některé Ma Jing-ťiouvy názory, především důraz na kontinuitu Čínské republiky před a po roce 1949, nebo představa o jedné Číně, uvnitř které budou existovat dvě čínské republiky, nesouznějí s názory, které jsme zvyklí slýchat z Pekingu. Především nejsou v souladu se zásadou jeden stát, dva systémy. Přesto hostitelé tyto výroky, alespoň veřejně, nekomentovali. Ma byl všude srdečně vítán, přátelskou atmosféru to nenarušilo. Z toho komentátoři usuzují, že Ma úspěšně testoval flexibilitu Pekingu a musel dojít k závěru, že ideologové ČLR dokáží přijmout realitu a že každá diskuse je možná, pokud je respektována politika jedné Číny.

 

Možná shodou náhod, možná úmyslně, ve stejné době jako Ma Jing-ťiou na pevninu, odjela Cchaj Jing-wen do Střední Ameriky. Bezprostředním důvodem její cesty bylo rozhodnutí Hondurasu přerušit diplomatické styky s Čínskou republikou na Tchaj-wanu a navázat diplomatické styky s ČLR. Čínské republice tak zbylo pouze 13 zemí, které jsou ještě ochotné udržovat s ní oficiální diplomatické styky.

 

Přitom jich na počátku prvního prezidentského období Cchaj Jing-wen bylo ještě 20. Většinou se jedná o malé země z Oceánie, Karibiku a střední Ameriky. V Evropě Čínskou republiku na Tchaj-wanu uznává pouze Vatikán. Cchaj Jing-wen směřovala konkrétně do Guatemaly a Belize, do dvou větších zemí, které zatím diplomatické styky s její vládou nevypověděly. Cestou se zastavila v USA a jednala s předsedou Sněmovny reprezentantů Kevinem McCarthym.

 

Po několika nedávných kontroverzních návštěvách významných politiků na Tchaj-wanu je setkání Cchaj Jing-wen s Kevinem McCarthym další ze série akcí, které prohloubily příkop mezi Tchaj-wanem a pevninou. ČLR protestovala a uvalila sankce na organizace, které aktivní účastí na organizaci pobytu Cchai Jing-wen v USA porušily koncensus 1992. (92年公职, diplomatická pravidla polooficiálních kontaktů ve vztahu k ČLR a ČR na Tchaj-wanu.) 

 

Cchaj Jing-wen a politická strana, kterou reprezentuje, usiluje o desinizaci Tchaj-wanu, prosazuje heslo 反中抗中(Pryč od Číny, proti Číně), zatímco přístup Ma Jing-ťiou a jeho sympatizantů je ve zkratce charakterizován heslem „blízkost s USA, přátelství s Japonskem a mír s kontinentální Čínou亲美友日和中“.

 

V některých komentářích věnovaných cestě Ma Jing-ťiou na pevninu se můžeme dočíst, že pacifismus a snaha povýšit společné čínské kulturní dědictví a společnou historii nad současnou ideologickou animozitu jsou bezpochyby sympatické, ale pro mladé lidi, především na Tchaj-wanu, jsou - jak napsal jeden z komentátorů - „oblečené do šatů, které už vyšly z módy.“

 

Jiní však, například profesor Zhu Zhiqun z Bucknell University, vidí situaci jinak. Rovněž připouští, že představy Ma Jing-ťiou o vztazích mezi oběma břehy Tchajwanské úžiny se v současné době netěší všeobecné podpoře, „ale Ma jedná pragmaticky a nabízí mírovou, nekonfrontační cestu ke zlepšení vztahů. V budoucnu možná jeho vize mezi racionálně uvažujícími Tchajwanci najde větší podporu. V anketě, uspořádané před cestou Ma Jing-ťiou na pevninu, odpovědělo 77 % dotázaných, že si přejí, aby cesta přinesla pozitivní výsledky... Dokud Ma a jeho sympatizanti budou usilovat o jakýkoliv styl mírového sjednocení, Peking nepoužije zbraně, ale naopak bude muset trpělivě usilovat o sympatie lidu Tchaj-wanu.“

 

Ivana Bakešová, sinoložka a historička

 

Úvodní fotografie: zdroj Wikipedie

 

[1] (Li Cung-žen vykonával funkci úřadujícího prezidenta Čínské republiky na podzim 1949. Nenásledoval Čankajška na Tchaj-wan, dal přednost emigraci do USA. Na sklonku života požádal pekingskou vládu, aby mu dovolila vrátit se do Číny. Přesto, že byl na seznamu válečných zločinců, dokonce na druhém místě po Čankajškovi, vláda ČLR mu vyhověla. Li Cung-ženovi se podařilo přelstít tchajwanskou tajnou policii, která se ho snažila unést na Tchaj-wan a v roce 1965 se objevil v Pekingu. Ocenil úspěchy, kterých vláda ČLR dosáhla a omluvil se komunistům, že proti nim bojoval. V době „kulturní revoluce“ ho vzal pod osobní ochranu Čou En-laj. Li Cung-žen zemřel v ČLR v roce 1969.