Schvalování partnerské smlouvy Prahy s Tchaj-pejí doprovází komplikace
Někteří radní tchajwanského hlavního města Tchaj-pej se v minulých dnech postavili poněkud neurčitě k politickému gestu pražského magistrátu, který ostentativně vypověděl partnerskou smlouvu s čínským Pekingem a zároveň po březnové návštěvě primátora Hřiba inicioval partnerství právě s Tchaj-pejí. Radnímu zastupujícímu stranu Kuo-min-tang (KMT) se v anglické verzi smlouvy nelíbí pasáž „The City of Taipei, Taiwan", další pak žádal umazat název Tchaj-wan zcela, jiný se zase odkázal na překvapivou skutečnost, že pražská Rada již dokument schválila. O tomto informoval server Taiwan News. Vedení Tchaj-peje přesto věří v uzavření smlouvy do konce letošního roku.
„Celá tato kauza ukazuje, jak neprofesionálně a bez znalosti problematiky vstupují někteří čeští politici v mezinárodních vztazích do složitých procesů, spíše jen pro vlastní zviditelnění než ve veřejném zájmu. Není to samozřejmě jen vedení pražského magistrátu, i když na jeho případě lze dobře ilustrovat, že zjednodušování světa na dobro a zlo, či černou a bílou, je prostě a dobře projevem amatérismu. Jsou tu ale i další političtí aktéři, chovající se podobně, sice v opačném gardu, ale se stejnými důsledky,“ říká sinolog a předseda Institutu pro současnou Čínu Sinoskop Vít Vojta.
Pro tchajwanské politické strany, mezi kterými je přibližně pět hlavních, ale pak téměř sto „doplňujících“ hráčů, je otázka jednotné Číny nebo případný separatismus od ní vždy úhelným kamenem. Rozdílné názory na přimknutí či naopak oddělení od Číny posílaly politické strany na vrchol nebo ke dnu.
Národní strana (Kuo-min-tang, KMT), starší sestra Komunistické strany Číny, je rozhodně vždy pro “jednotnou Čínu“, možná tím spíš, že jí separatistická vlna v roce 2000 připravila o politickou dominanci. I další vyzývatelské strany, Demokratická pokroková strana, strana Lidé na prvním místě, Lidová strana, Nová strana (Taiwan), se jen s velikým respektem a s podrobnými politickými analýzami přiklánějí k jednotě nebo separatismu.
„Na Tchaj-wanu asi nejsou dost připraveni na příchod českých politických Ferdů Mravenců, přinášejících ostrovu instantní demokracii a moudro. Politika na Tchaj-wanu je totiž daleko složitější,“ doplňuje sinolog Vít Vojta. Podle něj je nezbytné začít pochopením tzv. politiky „tří ne“ KMT, jako tradičního politického postoje: nevyhlásit oficiální nezávislost, nepřipojit se ke komunistické Číně a nejít s ní ani do válečné konfrontace.
Tchaj-pej doposud uzavřela 57 dohod s různými městy. Ve 34 z nich je užito termínu Republic of China (ROC), dalších 11 pak obsahuje pouze název města „Tchaj-pej“ a 5 používá formulaci užitou ve smlouvě s Prahou, tedy „Taipei, Taiwan“. Zbylé smlouvy se údajně nepodařilo dohledat, píše server Taipei Times.