Odstaví thajská armáda po prohraných volbách dalšího vítěze?
Thajsko se minulý týden probudilo do nové doby. Armádou podporovaná vláda utržila v parlamentních volbách těžkou porážku. Dvě nejsilnější opoziční strany dohromady získaly 294 křesel, bývalý armádní generál Prajutha Čan-Oča, který se k moci dostal volebním převratem v roce 2014, dosáhl na pouhých 36 mandátů. Propadla také druhá ze stran spojených s armádou. Předběžné volební výsledky jsme komentovali již zde.
Thajští voliči se jasně vyslovili pro civilní vládu a svoji touhu po změně vyjadřovali i během hlasování. Zákaz dávat najevo své preference obcházeli tím, že s odkazem na název svých favoritů dělali přehnané obří kroky nebo nosili trička či tenisky oranžové barvy, kterou si pro svoji kampaň zvolila strana Kao Klai (Move Forward, Pojďme vpřed).
Pita Limdžarenrat, lídr tohoto vítězného uskupení, již dal najevo připravenost začít vyjednávat s dalšími opozičními stranami o budoucí podobě koaliční vlády. Do ní chce přizvat ty, kteří nejsou spojeni s vojenským převratem v roce 2014, jenž ustanovil dosavadní uspořádání moci. Dvaačtyřicetiletý absolvent Harvardu se stal v Thajsku celebritou, jeho mítinky přitahují zástupy zejména mladých příznivců. Během vystoupení ho doprovázela i jeho dcera, kterou má ve své péči poté, co se rozvedl se svojí manželkou, bývalou herečkou.
Před pěti lety získal poslanecký mandát, nyní je podle svých slov připraven stát se třicátým premiérem v dějinách země a svůj úřad vykonávat ve prospěch všech, ať již s ním souhlasí nebo nikoliv. Jak uvedl na sociálních sítích: „Máme stejné sny a naděje. A společně věříme, že naše milované Thajsko může být lepší a změny jsou možné, pokud na nich začneme pracovat už dnes.“
Sestavení funkčního kabinetu však nemusí být tak snadné, jak by se mohlo při pohledu na volební výsledky zdát. V cestě k úspěchu stojí hned několik překážek. Thajští voliči, unaveni léty života s vojenskou juntou, se sice zřetelně vyslovili pro změnu, ale není úplně jasné, nakolik by se ztotožnili se všemi jejími odstíny. Vítězná strana nabízí program, který může být příliš radikální nejen pro některé její příznivce, ale i samotné členy a koaliční partnery. Jeho součástí jsou rozsáhlé reformy v thajské byrokracii, ekonomice, jinak by měla vypadat i role armády, a dokonce také zákony chránící monarchii, které mají projít diskusí o úloze královského paláce v 21. století.
Mnozí Thajci se však zejména obávají, že při nadcházejících politických jednáních se armáda a její stoupenci ještě pokusí zablokovat nástup vítězných stran a udržet se ve svém úřadu, jak dlouho to ještě půjde. Poražené síly ještě nepochybně nesložily zbraně a k blokaci sestavení nové vlády se jim otevírá hned několik cest.
Vedení armády sice již ohlásilo, že případnou politickou zápletku nebude řešit pučem, ale tento v Thajsku oblíbený způsob nikdy nelze vyloučit.
Vítězná koalice opozičních stran by měla v 500členné dolní komoře dosáhnout na 309 hlasů, to však na potvrzení nového kabinetu nebude stačit. Klíč k jeho zformování tak leží v Senátu, jehož 250 členů vybrala armáda. K dosažení potřebné celkové nadpoloviční většiny však bude nutné získat hlasy i tady.
Celý proces lze zhatit ještě jedním způsobem, který může být o to lákavější, že již byl jednou úspěšně použit. V předchozích volbách v roce 2019 nečekaně zabodovala strana Future Forward, která požadovala kontrolu politického vlivu mocné armády a monarchie v zemi. Její charismatický mladý vůdce se stal magnetem pro novou thajskou generaci voličů. Požadavky svého elektorátu však naplnit nemohl, neboť na konci volebního roku přišel o svůj poslanecký mandát, protože se údajně včas nezbavil akcií jedné mediální společnosti. Následně byla celá strana rozpuštěna a jejím představitelům zakázáno na deset let působit v politice, což vyústilo v protesty veřejnosti a vznik současného vítězného uskupení Kao Klai (Move Forward).
Letos se situace opakuje podle téměř stejného scénáře. Také Pita Limdžarenrat měl zatajit svůj akciový podíl v jedné vysílací společnosti. Pokud by byl odsouzen Ústavním soudem, sdílel by osud svého předchůdce a mohlo by dojít k rozpuštění i jeho strany. Účelovost stížnosti, vznesené k volební komisi těsně před zahájením voleb podtrhuje to, že inkriminovaný podíl je ve výši pouhého procenta a navíc se jedná o neaktivní společnost. Pita své akcie prý zdědil po otci a marně se pro ně snažil nalézt kupce. Důvěru nevzbuzuje ani to, že verdikt by měl vzejít z rukou Ústavního soudu a volební komise, tedy dvou orgánů, které se v posledních letech v očích veřejnosti zkompromitovaly jako zpolitizovaný vládní nástroj, mimo jiné i proto, že soud během posledních dvanácti let rozpustil tři prodemokratické strany.
Pita Limdžarenrat však zůstává opatrným optimistou, doba se podle jeho názoru změnila a veřejnost po dekádě ztracené s vojenskou juntou již nedovolí, aby někdo přepsal výsledky voleb. Každý, kdo by se o něco podobného pokusil, by zaplatil vysokou cenu.
Pavel Zvolánek, novinář, průvodce a cestovatel, žijící v Indonésii