Odešel významný státník Jacques Chirac
Ve věku 86 let zemřel někdejší starosta Paříže, francouzský premiér, prezident, ale například také milovník čínské poezie a orientální kultury Jacques Chirac. Ten se po svém nástupu do úřadu hlavy státu Francie zasadil o výrazný přerod a budování vzájemných francouzsko-čínských vztahů. Chirac tak do značné míry nastartoval dnešní linii vztahů mezi těmito zeměmi. Osobně si jej také pamatuji jako jednoho z prvních – ne-li vůbec prvního – západního státníka, který zpochybnil a odmítl tezi o přeměně čínské společnosti na demokracii západního střihu, která z podstaty čínské kultury, tradic a historie zřejmě nikdy nenastane.
Chirac nastoupil do prezidentského úřadu v roce 1995. Jedním z rysů jeho zahraniční politiky byla snaha narušit tehdejší hegemonii Spojených států, která nastala po pádu Sovětského svazu. V té době už bylo zřejmé, že Čína bude dříve nebo později významným globálním hráčem. Když Chirac odjížděl na svou čtvrtou návštěvu Číny v roce 2006, nechal se veřejně slyšet, že „každý ví, že budoucnost světa leží v Číně“.
Jistým vrcholem kariéry prezidenta Chiraca, který je považován za jednu z nejvýraznějších postav pravicové francouzské politiky, jsou nepochybně snahy o nastavení silného komplexního a strategického partnerství s Čínou. V roce 2004, kdy si Francie a Čínská lidová republika připomínaly 40. let od navázání vzájemných diplomatických, se představitelé obou států rozhodli uspořádat takzvaný čínsko-francouzský rok kulturní výměny.
Výsledek čínsko-francouzského kulturního roku nebyl nijak oslnivý. Přestože nám v šanghajské jídelně tehdy hrávali u ranní nudlové polévky francouzské šansony, francouzský jazyk a kultura se z mnoha příčin v Číně neuchytily. Nicméně v rámci společného roku kultury byl tehdejší čínský prezident Hu Jintao pozván, aby v lednu 2004 vystoupil v Národním shromáždění francouzského Parlamentu. To bylo vůbec poprvé v historii, kdy takové pozvání obdržel představitel asijského státu. V rámci vztahů obou zemí to byl symbolický přelom. Pamětníci si vzpomenou, že se v této době na znamení úcty Francie k Číně rozsvítila Eiffelova věž rudou barvou.
Chiracova vstřícná politika vůči Číně se nakonec odrazila v prohloubení hospodářských vztahů. Jen v roce 2004 byly podepsány obchodní dohody v rozsahu čtyř miliard amerických dolarů, což bylo do té doby prakticky nepředstavitelné. Na druhé straně však tyto dohody uzavřely zejména velké koncerny a sám Chirac si později uvědomoval nezbytnost ekonomické spolupráce zejména v rovině menších a středních francouzských podniků.
Z pohledu francouzsko-čínských vztahů tak lze Jacquese Chiraca vnímat jako stěžejního novodobého průkopníka a do jisté míry i vizionáře. Jeho nástupce prezident Sarkozy ovšem tuto cestu nesdílel, a tak po jeho nástupu vztahy opět poněkud ochladly, jakkoliv se rozsahem už nikdy nevrátily před éru Jacquese Chiraca.
Odešel tedy muž, který se výrazně zasloužil o budování nejen francouzsko-čínských vztahů, ale i evropsko-čínské vzájemné spolupráce, kterou se dnes snaží Evropská unie uchopit co nejvíc systematicky. Chirac dokázal respektovat kulturu a hodnoty čínské společnosti, a v rámci toho také dokázal pragmaticky uhájit národní a ekonomické zájmy své země, plynoucí z výhod tohoto partnerství. Pro řadu dnešních politiků by proto mohl být vzorem, který dokázal vést věcný dialog s partnerem z jiného kulturního prostředí bez toho, aniž by se zbytečně skláněl či vyvyšoval. Odešel významný státník.
Vít Vojta, sinolog a právník