O co skutečně poběží v roce Zajíce

Největší hráči, Spojené státy a Čína, dál postoupili v budování své nezávislosti na zbytku světa. V čínské strategii „dvojího oběhu“ má zahraniční ekonomika doplňovat soběstačný domácí trh s vlastními, vyspělými technologiemi.

 

Deglobalizace

Spojené státy chtějí své dodavatelské řetězce oddělit ještě před tím, než Čína zvládne vyrábět pokročilé čipy a také, než případná krize obou příliš provázaných ekonomik rozkolísá i americký trh. Současně chtějí USA prostě zůstat nadále „první“.

 

EU se na druhé straně Atlantiku snaží dosáhnout tzv. otevřené strategické autonomie, prosadit evropské zájmy prostřednictvím mnohostranných dohod. A pokud to nepůjde, pak je připravena také jednostranně prosazovat vlastní mezinárodní pravidla. Třeba jako zavedení uhlíkového cla na výrobky s původem mimo Evropu.

 

Zpochybnění mezinárodního uspořádání

Pandemie, válka i recese dál zpochybňují funkčnost mezinárodního uspořádání, vzniklého po druhé světové válce pro prostředí s jedinou dominantní ekonomikou. Vyhřezly nedostatky mezinárodních organizací jako jsou OSN, Světová zdravotnická organizace, Světová banka i Mezinárodní měnový fond. Nekompetentnost a ignorování ze strany státníků jim ubírají na důvěryhodnosti a najít globální shodu je stále těžší. Válka a energetická krize upřednostnily pragmatické dvoustranné dohody před snem o multilaterálním světě nekonečného růstu.

 

Západ zasáhla až dvouciferná inflace a energetická krize, Čína jich byla zčásti ušetřena. Má však za sebou tříletou politiku „nulové tolerance“ s astronomickými náklady a ochromením ekonomiky. Náročné byly i bombastické Zimní olympijské hry a mnohaměsíční procesy kolem 20. sjezdu komunistického ústředí, než se potřetí stal jedničkou předseda Si Ťin-pching.

 

Začátkem prosince přišlo náhlé ukončení politiky nulové tolerance, reagující především na vyčerpání lokálních vlád, které roky testování a uzávěr platily ze svého.

 

Listopadové nepokoje směřovaly jednoznačně proti anticovidové politice, jen okrajově zazněly protivládní hlasy, protože to pro současné Číňany není téma. Na Západě však dostaly události jiný výklad. Znovu se ukázalo, jak se některá média snaží zkreslovat realitu podle svých přání, i když jsou skutečnosti daleko.

 

Šířit demokracii volným obchodem?

Strategie Spojených států, předpokládající, že vedlejším produktem volného obchodu budou demokracie, svobodné trhy, otevřená politika a změny režimů, se zdá být u konce. Přestože se i na Východě stále diskutuje, zda silná střední třída nakonec nemůže za jednu či dvě generace prosadit demokratické volby i v Číně, jako se to povedlo v Jižní Koreji. Svět však tvoří víc nedemokratických zemí než demokratických a dvěma třetinám lidí je to více méně jedno. Autokratické režimy se nezmění pouhým obchodem, kulturní výměnou a vnějším tlakem na lidská práva. Problémem je, že většina občanů autokracií o to ani příliš nestojí. Chtějí nezávislost a vlastní strategickou soběstačnost, stejně jako my.

 

Restart normálního života

Hlavním tématem Číny pro nový rok je tak restart domácí ekonomiky a života společnosti. Ale jak to po covidovém ochromení a současné epidemické tsunami udělat? Přitom je vlastně jedno, zda zimní vzestup epidemie bude trvat dva nebo tři měsíce, po nich nutně přijdou prorůstová opatření, souhra podnikatelů a tržních regulátorů, směřující trh k vyspělejším technologiím.

 

Brzdou bude zmražený trh nemovitostí, kde byla zejména bytová výstavba motorem růstu (30 %). Experti odhadují až 25 % nadhodnocení čínských nemovitostí, jejichž cena už poslední dva roky klesala. Strmý pád cen nemovitostí však stát nemůže připustit. Šel by tím proti hlavní mantře vlastní politiky, kterou je sociální stabilita.

 

Ceny bytů, dosahující v největší metropoli Šanghaji 35násobku průměrného ročního platu, zůstávají astronomické. Na druhé straně však zdražení životních nákladů vyhání z měst „první kategorie“ námezdní pracovní síly zpět „na venkov“. Třeba v Šen-čenu se odhaduje odliv až pětiny městské populace, což může s bytovou situací města pořádně zamávat. Dlouhá jarní covidová uzávěra Šanghaje a dalších center zase vyšroubovala nahoru ceny potravin, z nichž se už mnohé po zrušení uzávěr dolů nevrátily.

 

Inflační tlak by měl v Číně v prvním pololetí 2023 oslabit. MMF pro rok 2023 odhaduje meziroční pokles globální inflace z 8,8 % na 6,5 %. Snížení tlaku na čínskou měnu by mělo vést k její stabilizaci. Očekávají se ale výrazné globální poklesy cen zboží, kterého mají firmy od loňska enormní zásoby.

 

Otevření Číny

Od 8. ledna 2023 se celá Čína po covidu znovu otevírá, mnoho Číňanů je připraveno vyrazit do světa za byznysem a zábavou, a tak až skončí zimní covidová vlna, lze očekávat, že Čína začne významněji přispívat k oživení globální turistiky. Na jaře se má znovu otevřít přímá letecká linka z Prahy do jihozápadní metropole Čcheng-tu. Bohužel k 1. lednu naše vláda ukončila čínnost Generálního konzulátu ČR v tomto jednadvacetimilionovém městě, i když si vydáváním turistických víz na svůj provoz rozhodně vydělal. 

 

Na druhé straně nastane skončením covidu nebezpečné období, kdy na čínské firmy a jednotlivce dopadnou závazky z covidových úvěrů a platebních odkladů. Řada z nich se nevyhne bankrotům. Zpomalení globální ekonomiky zasáhlo od loňska i čínský export. Postpandemická restrukturalizace evropských a amerických dodavatelských řetězců může zvětšit odliv kapitálu a výroby z Číny a zpomalit její technologický růst. Navíc je tu destabilizující ukrajinská válka. Možná porážka a rozvrat Ruska jsou experty vnímány jako časovaná bomba s potenciálem zasáhnout čínské energetické kanály, exportní trhy i dosavadní čínské investice ve střední Asii a východní Evropě.

 

Přestože s příležitostmi přicházejí i hrozby, konec omezení po třech těžkých letech je velkou nadějí. S koncem evropské závislosti na ruských dodávkách energetických zdrojů dojde v roce 2023 k poklesu a stabilizaci cen ropy a zemního plynu, které profitabilitě čínských podniků a koupěschopnosti čínských spotřebitelů v konečném důsledku pomohou. A to ochromený a zmenšený čínský domácí trh, poraněné duševní i ekonomické zdraví společnosti velmi potřebují.

 

Mezinárodní image

S tím souvisí další výzva nadcházejícího období, totiž mezinárodní pověst Číny. Ta teď není vůbec dobrá, zejména na Západě. Čína nedokázala komunikovat své domácí problémy a poradit si s velmi intenzivním tlakem na mezinárodní mínění ze strany USA a jejich spojenců. Bojovná rétorika se vzájemným obviňováním nepřinesla Číně zhola nic, a tak už minulý rok konečně signalizoval změny komunikace čínských diplomatů.

 

Předseda Si vyzval k „hledání starých přátel“ v zahraničí a setkání prezidentů Si a Bidena na listopadovém summitu G-20 přineslo do těžké doby více úsměvů a vstřícnosti. Očekávání jsou spojena s novým čínským ministrem zahraničí, kterým je právník Čchin Kang (1966), bývalý ambasador v USA a také šéf protokolu čínského prezidenta.

 

Česká selektivní negace

V českém veřejném prostoru bude nepochybně pokračovat trend negativního zpravodajství o Číně. Je úzkostlivě selektivní, ovšem bez ambice jít do hloubky nebo dokonce hledat nová řešení.

 

Kdo se však vrátí z pobytu v Číně, nestačí se naší mediální provinciálnosti divit. Většina českých publicistů jen papouškuje zahraniční agentury, ale protože současnou Čínu nezná, umí nechtěně zpestřit své texty věcnými chybami. Celkem oprávněně však přitom předpokládá, že jejich publicistické nedostatky zachrání uvědomělý a moralizující závěr. Zatím to tak funguje, ale tato výchova vlastního publika je krátkozraká a vytváří jen tragikomický provinční svět sám pro sebe, odtržený od reality.

 

Zvykli jsme si na roli politického satelitu, a tak pozorně nasloucháme svým aktuálním ochráncům, tu z Moskvy, jindy z Washingtonu. Ale je existenčním zájmem naší společnosti udržet pluralitu názorů a otevřenou veřejnou diskusi. V nadcházejícím období bude totiž více změn a výzev než dosud: restrukturalizace energetiky, invaze elektromobility do tradičního automobilového průmyslu, moderní kolejová a bezpilotní doprava, dramatické demografické změny a hlavně ekonomický a politický růst jiných kontinentů a civilizací, předbíhajících Evropu. Namísto přání, aby jim už konečně chcípla koza, bychom měli usilovat o hledání možnosti koexistence, spolupráce a vlastního uplatnění. To je, oč tu opravdu běží.

 

Vít Vojta, sinolog a právník

Text byl publikován v deníku Mladá fronta DNES 21. ledna 2023.

 

Úvodní foto: Unsplash.com, Gary Bendig