Je lední hokej globální sport, nebo jen vášeň několika zemí?
Pouhý den po světovém dni fotbalu, který Valné shromáždění OSN čerstvě vyhlásilo na 25. května (2024) ke stému výročí prvního fotbalového světového turnaje, vyhrál tým „Česka“ (Czechia) hokejové mistrovství světa v Praze. Jak daleko má však lední hokej do globálnosti fotbalu, aby se oháněl „mistrovstvím světa“? Není to totiž celé jen kanadská sportovní posedlost naočkovaná do několika evropských zemí a USA?
Otcem ledního hokeje je ten pozemní, s kořeny nejen ve starém Řecku, ale i v dalších civilizacích, včetně původních severoamerických kultur Čerokíjů, Mohawků či právě Irokézů z Dlouhých domů dnešní Kanady, kteří hráli cosi jako lakros.
Brusle z hovězích a koňských holenních kostí si zase oblíbili Evropané už v 17. století, později je vášniví nizozemští bruslaři doplnili hrou s jakýmisi „golfovými“ holemi. Přímý původ současného ledního hokeje se však hledá v Kanadě, během neklidného počátku 19. století, kdy se země vzpamatovávala z násilné britské správy Horní (anglické) a Dolní (francouzské) Kanady.
Tehdejší hokej byl tvrdou hrou, hranou míči na ledu, všude dostupném většinu roku. Pravidla a počet hráčů byly dlouho neustálené a proměnlivé. Přelomový byl první zápas na uzavřeném kluzišti 3. března 1875 v Montrealu, kde se vedle placatého dřevěného puku objevilo i ofsajdové pravidlo o najíždění hráče bez puku. Tehdejší Montreal Gazette 4. března napsal, že všech 40 diváků překvapeně sledovalo „poraněné holeně a hlavy, rozbité lavice a zmateně prchající divačky“, dokud zápas neskončil vzájemnou bitkou. Ale právě jiskra, vykřesaná v Montrealu, už o dva roky později přinesla první pravidla ledního hokeje, zvaná „Montreal Rules“ (1877).
V podobné době začínal i fotbal. Jeho úspěch však ovlivnila celosvětová dostupnost plácku a míče bez ohledu na klimatické podmínky. Sto let od prvního mistrovství světa se fotbal, snad „nejglobalizovanější sport“, hraje a sleduje ve všech koutech planety. Fotbalové mistrovství světa jednou za čtyři roky a každoroční finále Ligy mistrů UEFA jsou největší světové sportovní události, kterým jejich globálním dosahem konkurují pouze olympijské hry. Graf z dat Statista Consumer Insights ukazuje, kde je fotbal obzvláště oblíben: kromě Evropy a Latinské Ameriky se probouzí Asie, potenciál má i růst v Severní Americe nebo v Oceánii. Ke dvanácti zemím, ve kterých respondenti nejvíc udávali atraktivitu fotbalu, patří i Jižní Korea (62%), Indie (57%) a Čína (50%).
V tomto srovnání zůstává hokej stále kanadsko-americkou hrou, přenesenou do části Evropy. Nejslavnější kanadští hokejisté Wayne Gretzky, Maurice Richard či Bobby Orr se spolu s hokejem stali součástí kanadského životního stylu, dalece přesahujícího oblast sportu. Gretzky navíc před čtyřiceti lety přinesl zájem o hokej i do jižní Kalifornie a slavný americký „zázrak na ledě“ na ZOH v Lake Placide zvedl zájem o hokej po celých USA.
Vedle kanadsko-americké NHL byla za druhou nejvýznamnější hokejovou soutěž světa dlouhodobě, až do ukrajinské války, považována Kontinentální hokejová liga (KHL) s týmy z Ruska, Běloruska, Kazachstánu, Litvy, Finska či Číny.
V Evropě je vedle Ruska považováno za nejúspěšnější Švédsko a Finsko. České úspěchy v hokejovém kultu totiž často zkresluje rozdělení země, neboť historické přehledy úspěchů z mistrovství světa někdy uvádí Československo a Česko odděleně, tedy 6 a 7 zlatých medailí, což nás historicky posunuje za trojlístek Kanady (27 zlatých), Sovětského svazu/Ruska (26) a Švédska (11). Pro aktuální pořadí národních týmů pak IIHF ještě užívá výsledky z posledních čtyřech šampionátů a ZOH, za které pro následující rok dává hodnocení týmů, aktuálně je tu Česko čtvrté za Finskem v soutěži mužů i žen. Na svém webu IIHF speciálně sleduje vývoj lidnaté Asie a Oceánie, aby se lední hokej, rozšířený už na všechny kontinenty, ještě více globalizoval.
Ovšem ve východní a jižní Asii se z kulturních důvodů o lední hokej zajímá jen nepatrný zlomek populace. Je to jen jeden z vzácných sportů, který činí nejvíc atraktivní jeho miliardové ekonomické parametry a divácký úspěch v západních zemích. Dlouhodobě s tím nepohnuly ani zimní olympijské hry v Japonsku, Koreji či Číně. S úsměvem vzpomínám na pekingské radní, jak se před olympijskými hrami 2022 dozvídali o neznámém „ledovém míči“ (neboť hokej se překládá do čínštiny jako „ice ball“) a v horkém létě se jim skoro sbíhaly sliny z úplně jiné asociace, než jaká by nastoupila hokejovému národu.
Ať už je ale lední hokej globální nebo ne, je to krásný sport plný vášně, která spojuje. Při náhodném setkání v shanghajském sportovním baru jednou spustili kanadští fanoušci po zjištění, že jsem Čech, chlapácká vyprávění o bolestných zásazích pukem, jak je od dětství potkávali. Když jsme se pak rozcházeli, bylo nám, jako bychom se znali už dávno z hokejového ledu, či v mém případě ze zamrzlého rybníka. Zcela nečitelní jsme však byli pro kolem sedící zlatou čínskou mládež. „Co jste si to pořád ukazovali?“, ptal se mě jakýsi mladík. „Všichni jsme kolegové“, napadlo mě říci, „dlaždiči a topenáři“. Nesdílenou vášeň totiž slovy stejně nevysvětlíte.
Vít Vojta, etnolog