Evropané by měli hledat rovnováhu mezi USA a Čínou, říká legenda singapurské diplomacie George Yeo

Vaše přednáška na slavnostním otevření Centra asijsko-pacifických studí na CEVRO University se jmenovala „Asie v budoucnosti Evropy“. Jak byste charakterizoval současný stav vzájemných vztahů mezi těmito regiony?

Evropa prochází bolestivou transformací. Válka na Ukrajině se nevyvíjí dobře a USA již nehrají takovou vedoucí roli jako v minulosti. V této transformaci bude opětovný vzestup Asie na globální scéně stále významnějším faktorem v pohledu Evropy na svět a na sebe samu.

 

Evropa dlouho vnímala Asii především optikou Číny. Je tento přístup stále relevantní, nebo by Evropa měla diverzifikovat svou strategii vůči Asii?

Čína je samozřejmě nejdůležitější kvůli své velikosti a růstu, ale Asie je mnohem víc než jen Čína. Je absurdní považovat Čínu za nepřítele. Čína je hrozbou pro po několik staletí trvající západní dominanci ve světě, ale rozhodně není strategickou hrozbou pro Evropu. Nebylo by nic špatného na tom, kdyby vztahy Evropy s Čínou byly jak konkurenční, tak kooperativní.

 

Indie je samostatnou otázkou, pólem pro sebe a bude se vyvíjet svým vlastním způsobem. Má odlišnou povahu než Čína. Stejně jako v Číně, nelze ani v Indii podnikat bez hlubokého porozumění místním podmínkám. Musíte pochopit, že Indie nikdy nezavrhne Rusko, které je již tak dlouho jejím strategickým partnerem. Indie a Čína nebudou nepřáteli. Ale na druhé straně ani nehrozí, že by se příliš sblížily.

 

Jihovýchodní Asie je další region, leží mezi Indií a Čínou a má blíže k Západu. Pro Evropu bude tato část světa i nadále důležitá.

 

Singapur, odkud pocházíte, je často vnímán jako most mezi Západem a Asií. Jaké poučení z vaší zkušenosti by mohlo být užitečné pro evropské země, jako je Česká republika?

Singapur je městský stát, který se živí poskytováním služeb ostatním. Bez přírodních zdrojů si Singapurci nemohou dovolit žádné svobody. Pokud nepracujeme, nemáme co jíst. Přijímáme svět takový, jaký je, a nikdy si nemyslíme, že můžeme ovlivnit velmoci nebo jejich vztahy.

 

Pokud ostatní považují singapurský model za zajímavý, je to proto, že nahlížíme na mezinárodní prostředí klinicky, téměř bez hodnocení, a vypracováváme vlastní zpětné vazby na vnější výzvy. Toho můžeme dosáhnout pouze tím, že zůstaneme jednotní, což znamená zajistit, aby nikdo nezůstal pozadu nebo se necítil vyloučen. Snažíme se zůstat racionální a držet se zdravého rozumu. Pro liberální demokracie, které čelí neustálým výzvám v podobě voleb a někdy jsou i ovládány zájmovými skupinami, může být to, co děláme v Singapuru, těžko pochopitelné. Rozhodně to není proto, že jsme chytřejší. Nepovažujeme se za vzor, který by měli ostatní následovat, ale vítáme, když ostatní studují naše úspěchy, ale i neúspěchy.

 

George Yeo (1954) George Yeo je singapurský státník a diplomat s více než třicetiletou zkušeností ve veřejném sektoru. V letech 2004–2011 působil jako singapurský ministr zahraničních věcí, předtím jako ministr obchodu a průmyslu (1999–2004) a ministr pro informace a kulturu (1990–1999). Během své diplomatické kariéry hrál klíčovou roli v rozvoji ASEAN a posílení pozice Singapuru jako globálního obchodního a finančního centra. Účastnil se jednání o mnoha významných dohodách o volném obchodu a inicioval důležité kulturní a vzdělávací projekty v regionu. Po ukončení politické kariéry se George Yeo věnuje podnikání a poradenství. Je předsedou Kerry Logistics Network a členem představenstva několika významných asijských společností. Nadále je také aktivní v akademické sféře na Lee Kuan Yew School of Public Policy. V letech 2013–2020 se George Yeo podílel na administrativní a finanční reformě a správě Vatikánu za papeže Františka. George Yeo vystudoval elektrotechniku na Cambridge University a získal magisterský titul v oboru managementu na stejné univerzitě. Je uznávaným odborníkem na asijskou geopolitiku, regionální integraci a strategické vztahy mezi Asií a Západem.

 

Jak hodnotíte současnou rivalitu mezi USA a Čínou a její dopad na menší země? Je možné v tomto konfliktu zůstat neutrální?

Během příštích dvaceti, třiceti let dojde k souboji těchto sil. Všechny země tím budou nějakým způsobem ovlivněny. Singapur se snaží vyhnout volbě mezi těmito dvěma supervelmocemi pečlivou dynamickou rovnováhou. Členství v ASEANu nám v tom pomáhá. Není však možné odpovědět na vaši otázku paušálně.

 

ASEAN je často prezentován jako „třetí cesta“ mezi americkým a čínským modelem. Jak realistická je tato vize v současném multipolárním světě?

Každá země má jinou historii a musí najít svou vlastní cestu do budoucnosti. Měli bychom se poučit z úspěchů a neúspěchů ostatních, ale přizpůsobit pak toto poznání našim specifickým okolnostem. ASEAN sám o sobě znamená diversitu, rozmanitost. Jsme pravděpodobně nejrozmanitější region na světě, co se týče kultury, politiky a ekonomického rozvoje. Sdílíme však společnou obavu z možnosti, podrobení někým jiným a společnou naději na mír a rozvoj. Dlouhá válka v Indočíně, která vedla k balkanizaci jihovýchodní Asie, není zkušeností, kterou bychom chtěli zažít znovu.

 

Evropské „snižování rizik“ vůči Číně versus ekonomická propojenost – jak najít správnou rovnováhu? Jaká je v tomto kontextu role menších asijských ekonomik?

V této generaci v Evropě dochází ke ztrátě historických znalostí a zkušeností, což je nebezpečné. Démonizování „druhých“ není prospěšné. Čína je komplexní fenomén, který je třeba studovat v čase a prostoru. V dřívějších dobách jezuité, kteří se snažili obrátit Čínu na křesťanství, věnovali studiu čínského jazyka, kultury a historie celý svůj život. Slogany jako „de-risking“ a „strategická rivalita“ nejsou užitečné. Vzestup Číny je výzvou, a proto představuje jak hrozbu, tak ale i příležitost.

 

Umělá inteligence a nové technologie mění globální mocenské vztahy. Jaké je postavení asijských zemí v tomto závodě a co to znamená pro Evropu?

V Asii je schopna konkurovat USA pouze Čína. Rozhodnutí Číny zpřístupnit své rozsáhlé jazykové modely jako open source otevírá ostatním novou cestu k využití umělé inteligence pro vlastní rozvoj. Přístup USA vytváří závislost. Čínská cesta nám může pomoci zůstat nezávislými, ale je ještě příliš brzy na to, abychom to mohli s jistotou říci.

 

Evropa má vysokou úroveň vzdělání a intelektuálních schopností. Může dohnat ztrátu, ale bude to nějakou dobu trvat. Myslím si, že Evropa by měla spolupracovat jak s USA, tak s Čínou.

 

Během své diplomatické kariéry jste byl svědkem dramatických změn v Asii. Které změny považujete za nejvýznamnější a co čeká tento region v příštích desetiletích?

Asijské národy jsou starobylé národy. S vrcholem a postupným ústupem Západu asijské národy znovu nabývají sebedůvěry. Budou se i nadále učit od Západu, ale budou se také učit od Číny, Japonska a dalších zemí, aby našly svou vlastní cestu do budoucnosti. Ve své vlastní minulosti najdou inspiraci a odhodlání znovu uspět. Nepovede se to všem a určitě ne všem stejně.

 

Střední evropské země, jako je Česká republika, nemají v Asii silnou diplomatickou síť. Jaké strategie byste doporučil pro jejich efektivní zapojení v regionu?

Menší evropské země, jako je Česká republika, by měly rozvíjet svou politiku vůči Asii, zejména pokud jde o to, jak reagovat na výzvu, kterou představuje Čína. Znalosti nelze ničím nahradit. Mladí lidé by měli být povzbuzováni ke studiu asijských jazyků a kultur. Měli by často cestovat do Asie. Evropa a Čína by měly otevřít své vzdělávací systémy studentům z druhé strany, aby podpořily vzájemné porozumění.

 

Jaký vzkaz byste chtěl předat českým studentům a odborníkům, kteří se chtějí věnovat studiu asijsko-pacifického regionu?

Studujte, cestujte, sbírejte zkušenosti, navazujte přátelství, budujte sítě vztahů. Nezáleží na tom, jak člověk začne. Nehrozí žádné nebezpečí, že by to přehnal. Asijsko-pacifický region je obrovský a měl by být dostatečně zajímavý pro každého.

Úvodní foto: CEVRO University