Co bude v Čechách, až bude na Tchaj-wanu po volbách?

Největší tchajwanský investor je v ostré opozici vůči současné tchajwanské vládě, jíž v těchto dnech přijel do Prahy reprezentovat ministr zahraničí Joseph Wu. Ta část české politické scény, která pojala Tchaj-wan jako své dominantní politické téma, si možná ani neuvědomuje, jak zásadně zasahuje do budoucnosti ostrova, který se stává středobodem soupeření Číny a USA.

 

Zmíněný Terry Gou (郭台銘) zaměstnává ve dvou českých závodech několik tisíc lidí. Zatímco ve dvanácti čínských jich má skoro půl milionu. Tento majitel firmy Foxconn, hlavního dodavatele firmy Apple, začal na jaře prezidentskou kampaň zostra. V Kao-siungu, tradiční baště soupeřů z Demokratické pokrokové strany (DPP), požádal voliče, aby jej „nechali chránit mír“. A šel ještě dál: „O co teď mají lidé největší starost? Nejvíc je trápí, že válka může vypuknout kdykoliv,“ řekl.

 

Jako dlouhodobě vůdčí strana byl Kuomintang (KMT) koncem minulého století v mladé tchajwanské politické soutěži jasným favoritem. Tehdy tály čínsko-tchajwanské ledy, rostlo nadšení z návštěv rozdělených rodin a z tchajwanských investic do Číny. Sbližování s Čínou vymezil i politický „Konsensus 1992“, kterým se „kontinentální i ostrovní Čína“ tenkrát shodly na existenci „jediné Číny“, i když si to obě vykládaly po svém. Čínskou koncepci „jedna země, dva systémy“ pro navrácení Hongkongu (1997) a Macaa (1999) Tchaj-wan opakovaně odmítl. Letos se ji pokusil vrátit na stůl prezident Petr Pavel. Tím ovšem jen symbolicky demonstroval, jak moc Tchaj-wanu u nás nerozumíme.

 

Jádrem politické diskuse na Tchaj-wanu je zachování status quo s Čínou. Konzervativní modrý KMT jej formuloval koncepcí „Tří ne“: ne rychlému sjednocení s Čínou, ne vyhlášení samostatnosti a ne (válečnému) konfliktu s Čínou. Zelená Demokratická pokroková strana (DPP) zase o voliče bojuje zvažováním referenda o nezávislosti Tchaj-wanu. Poslední čtvrtstoletí se oba hlavní političtí rivalové pravidelně střídají u moci. Drtivě prohrané listopadové komunální volby ale naznačily, že to DPP s eskalací napětí přehnala a voliči se obracejí ke KMT, protože je hrozba války děsí.

 

Americká podpora

Od počátku svobodných voleb je pro tchajwanské politické strany důležité získat podporu amerických zákonodárců. To v roce 2008 podcenil KMT, když vyhrál volby a ve vítězné euforii svou washingtonskou kancelář zrušil a omezil tím komunikaci s americkými politiky o situaci na Tchaj-wanu a vztahu k Číně.

 

Naopak DPP, stavějící na otázce nezávislosti a na kritice Číny, si zastoupení ve Washingtonu v roce 2013 otevřela. Vedl jej právě Joseph Wu (吳釗燮), který je tento týden na návštěvě Prahy jako ministr zahraničí formálně neexistujícího státu.

 

Jednou z komunikačních strategií DPP bylo přesvědčit americké zákonodárce, že rival z KMT je „pročínská“ strana, přece už podle jejího lpění na zachování status quo k Číně. O vlastní „rozumné a propracované strategii pro jednání s Čínou“ však DPP tehdejší Obamovu administrativu nedokázala přesvědčit.

 

Eskalace za Trumpa

Když pak ale KMT jen tři měsíce před prezidentskou volbou 2016 nahradil vítěze primárek novým kandidátem, Cchaj Jing-wen (蔡英文) z DPP jej jasně porazila. Nastupující prezident Donald Trump pak prezidentce Cchaj hned v prosinci 2016 „vzal telefon“ a do „obchodní války“ s Čínou nasadil tchajwanskou „divokou kartu“. A to přesto, že ještě v roce 2015, za singapurské schůzky prezidentů Si Ťin-pchinga a Ma Jing-ťioua (KMT), byly čínsko-tchajwanské vztahy na historicky nejlepší úrovni.

 

Další hlavou státu, ochotnou telefonovat s prezidentkou Cchaj, byl až letos náš nový prezident Pavel. Ten nedávno médiím ohlásil další připravovaný rozhovor s tím, že prezidentka Cchaj bude volat jemu. Oficiální prezidentský telefonát ale není náhlým vyzváněním v kapse prezidentova saka, nýbrž protokolárně sjednanou online konferencí s účastí pracovních týmů obou stran, kterou nelze bagatelizovat.

 

Už za půl roku budou na Tchaj-wanu prezidentské volby, které mohou napětí buď eskalovat, nebo ochladit. Kromě zmíněných dvou soupeřů se o slovo hlásí „třetí síla“, Tchajwanská lidová strana (TPP), vedená bývalým primátorem Tchaj-peje, excentrickým chirurgem Kche Wen-če (柯文哲). Obrací se hlavně na mladé, kontroverzně dává vztahu s Čínou nižší prioritu, DPP označuje za „proválečnou“ a KMT zase za „zkorumpovanou“ stranu.

 

V čí prospěch?

I proto je na místě střídmost. Vždyť dnešní tchajwanská vládnoucí strana může už za půl roku odejít. Současně můžeme politicky poškodit i našeho největšího tchajwanského investora. A právě o investory přece našim politikům při návštěvách Tchaj-peje šlo především…

 

Důstojně nevyhlíží ani tradiční chuť českých politiků, aktivistů či šéfů bezpečnostních složek jezdit na Tchaj-wan a tam za sebe často nechat platit hostitele. Otázkou totiž je, komu takové cesty slouží? Politický program „naštvat čínské ministerstvo zahraničí za každou cenu“ totiž rozhodně neslouží naší zemi. Právě jsem se vrátil z největších globálních veletrhů v Číně. Haly tam plní německé, japonské, americké, italské, ale i polské či tchajwanské firmy. České tam moc nevidíte. Je tedy legitimní se ptát, proč sehrávat roli „užitečného idiota“ v asijsko-pacifickém sporu velmocí, kterému nejenže nerozumíme, ale v rozhodné chvíli ho stejně nebudeme ovlivňovat.

 

Vít Vojta, sinolog, etnolog a právník

 

Titulní fotografie: Terry Gou, Engadget