Vietnamština a cizí jazyky ve Vietnamu
Současná vietnamština patří do austroasijské jazykové rodiny, současná podoba jejího písma se ale prosadila až ve dvacátém století, kdy Vietnamci současně užívali hned čtyři formy jazykového zápisu. V tomto článku se dozvíme, proč tomu tak bylo a proč vietnamština nepoužívá znakové písmo jako Čína, nýbrž specifickou latinku. “Mời các bạn cùng đọc và tìm hiểu lịch sử ngôn ngữ tiếng Việt thông qua bài viết dưới đây”, aneb „pojďme se spolu v následujícím článku přiučit o vývoji vietnamštiny“.
První typ písma – Han – byl představen ve Vietnamu, když se ještě informace z generace na generaci předávaly pouze ústně. Přes tisíc let, od prvního století před naším letopočtem do roku 938 našeho letopočtu, byl Vietnam silně pod vlivem Číny. Po tuto dobu bylo ve Vietnamu souběžně s nepsanou vietnamštinou vyučováno a používáno tzv. písmo Han, tedy klasická čínština. Postupně se písmo Han promíchalo s nepsanou vietnamštinou, Vietnamci mnohá slova přejali, až vznikl tzv. jazyk „Han-Viet”, sino-vietnamština.
Čínské písmo Han
V roce 938 se odehrála bitva na řece Bach Dang, na vietnamské straně vedena generálem Ngo Quyen, vůdcem povstání proti jihočínskému státu Jižní Han. Vietnam tuto bitvu vyhrál a vyhlásil nezávislost na Číně, avšak jazyk byl tehdejší čínštinou stále ovlivněn. Nicméně od toho roku se vietnamské písmo začalo vyvíjet jiným směrem než čínské znakové písmo. Později, úpravou čínských znaků vzniklo vietnamské písmo zvané „Nom“, umožňující zápis čistě vietnamských slov.
Písmo Nom (喃)
Toto písmo se ve Vietnamu udrželo až do 17. století, kdy se pod vlivem evropských misionářů latinkou začala přepisovat výslovnost tehdejší vietnamštiny. Vietnamci této vietnamské abecedě dali název písmo „Quoc ngu“. Vietnamská latinka „Quoc ngu“ postupně nahradila písmo „Nom“.
Mezi první misionáře patřil Portugalec Francisco de Pina. V roce 1617 přišel do Vietnamu a pro šíření křesťanského učení se rozhodl zůstat a žít v provincii Quang Nam, kde mimo jiné inicioval výstavbu kostela Phuoc Kieu (dnes známého jako kostel svatého André). V roce 1625 se utopil poblíž ostrova Cu Lao Cham, když se jeho loď převrátila, a tak byl pohřben za „jeho“ kostelem Phuoc Kieu. Kostel pak využívali i další misionáři, včetně slavného Alexandra de Rhodes, žáka Francesca de Pina. Alexandre de Rhodes spolu s dalšími dvěma misionáři poté sepsali vietnamsko-latinsko-portugalský slovník, první jazykové pojítko mezi Evropou a Vietnamem.
Alexandre de Rhodes
Jak se však mohl jazyk „Quoc ngu” rozšířit po celé zemi? Francie od roku 1858 kolonizovala Vietnam, v roce 1861 byla založena škola d’Adran Saigon, kde Francouzi vyučovali psaní latinkou. Od roku 1864 se ve školách vyučovala francouzština paralelně s vietnamštinou, zapisovanou vietnamskou abecedou. Znalost dalších dvou systémů, čínského znakového písma i zápisu pozměněnými čínskými znaky Nom se ve Vietnamu postupně vytrácela a začala se vyvíjet moderní vietnamština.
Francouzská koloniální správa Vietnamu přetrvala až do roku 1954, kdy se po bitvě v Dien Bien Phu Francouzi stáhli a francouzština přestala být ve školách povinná. Ale hned od roku 1955 začala dvacet let dlouhá, tzv. Druhá vietnamská válka (ve Vietnamu známá jako Válka se Spojenými státy), trvající do dubna 1975. Severní Vietnam byl tehdy ekonomicky a vojensky podporovaný Sovětským svazem a Čínou, a tak se začala postupně ve školách vyučovat čínština (mandarínština) a ruština. Mnoho vojáků mohlo studovat v Číně a v Sovětském svazu, včetně mého děda, který v Číně strávil dva roky a v Sovětském svazu pět let.
Od padesátých let přijeli na základě dohody o vědeckotechnické spolupráci první Vietnamci i do Československa. V 80. letech, v rámci socialistického trhu RVHP, odjelo mnoho Vietnamců do členských zemí za studiem a odborným vzděláváním, včetně mého otce, který pět let studoval ve východním Německu a matky, ta strávila pět let zase ve škole v Sovětském svazu.
Angličtina se ve Vietnamu začala vyučovat od roku 1986, po uvolnění za ekonomické reformy „Doi moi”, stále však za embarga ze strany Spojených států, které trvalo do roku 1995.
Jak jste se již mohli dozvědět v předešlém článku o maturitě ve Vietnamu, nyní je angličtina ve školách povinná. Rodiče neváhají děti po večerech a o víkendech posílat do jazykových škol studovat angličtinu už od předškolního věku. Popularita čínštiny je nyní, stejně jako ve světě, i ve Vietnamu na vzestupu. Naopak francouzština a ruština už v široké veřejnosti tolik rozšířené nejsou. Češtinu dnes ve Vietnamu plynule ovládá několik desítek tisíc lidí, nicméně pokud vezmeme v potaz součet všech Vietnamců v minulosti studujících v Československu a v České republice, kteří se již vrátili do Vietnamu, můžeme se dostat zhruba ke stovce tisíc lidí.
Dnešní vietnamština (tónový jazyk se šesti základními tóny: a, á, à, ạ, ả, ã) převzala mnoho slov z čínštiny a zároveň i z francouzštiny. Například kravata se vietnamsky píše “cà vạt” z francouzského “cravate” a park se vietnamsky píše “công viên” z čínského “gong yuan” (公园), ale vietnamština je současně svébytným jazykem, na českého posluchače možná působícím jen trochu víc exoticky.
Duc Pham, ekonom, lingvista a pedagog