Vánoce monoteistické Indonésie

Vánoce monoteistické Indonésie
2 / 1 / 2021 Pavel Zvolánek

Země s největším počtem muslimského obyvatelstva na světě na první pohled nevypadá zrovna jako příliš úrodná půda pro vánoční svátky, ale v etnicky i nábožensky různorodé Indonésii s více než 270 miliony obyvatel tvoří křesťané téměř deset procent, a to dává početně dostatečnou základnu, aby Vánoce našly cestu i do tohoto tropického souostroví, táhnoucího se v délce více než pěti tisíc kilometrů.

Indonésie oficiálně uznává pouze monoteistická náboženství, kam řadí islám, katolicismus, protestantismus, buddhismus, hinduismus a konfucianismus. K islámu se hlásí více než 87 procent obyvatel, téměř desetinové zastoupení křesťanů v populaci zahrnuje asi sedm procent protestantů a tři procenta katolíků, v souhrnu se jedná o přibližně sedmadvacet milionů lidí, kterých se Vánoce dotýkají. V jihovýchodní Asii v počtu křesťanů tak Indonésii překonávají pouze Filipíny.

 

Muslimská Jáva a křesťanská východní Indonésie

Navíc převahu islámu v Indonésii zkresluje jeho silné zastoupení na nejlidnatějším ostrově Jáva, která je domovem více než poloviny indonéské populace a toto náboženství zde praktikuje více než devadesát procent tamních obyvatel, z geografické perspektivy však křesťanství, šířené od šestnáctého století portugalskými dobyvateli a poté jejich nizozemskými nástupci, není tak okrajovou záležitostí a zejména na ostrovech východní Indonésie má silné zastoupení.

 

Na největším indonéském ostrově Nová Guinea, jehož západní část zabírají indonéské provincie Papua a Západní Papua, počet křesťanů přesahuje osmdesát procent. Ještě výraznější zastoupení má tato víra na Floresu nebo na Timoru. Křesťanská je téměř polovina obyvatel Moluk. Na severním Sulawesi se počet křesťanů blíží sedmdesáti procentům, třetinové zastoupení má toto náboženství na severní Sumatře a západním Kalimantanu. V hlavním městě Jakartě žije celkem dvanáct procent katolíků a protestantů.

 

Animisté a kanibalové křesťany

Misionářské úsilí, vyvíjené v odlehlých oblastech obývaných animisty, vytvořilo křesťanské enklávy mezi domorodými etniky, jako jsou Batakové na Sumatře, Dajakové na Kalimantanu nebo Torajové v centru ostrova Sulawesi. Pro nositele nové víry představovali dnes zbožní domorodci nesnadný hlavolam. „Jedí maso zvířat čistých i nečistých a požívají i lidské maso,“ varoval před Bataky ze Sumatry známý cestovatel Marco Polo.

 

Když se u Bataků objevili první misionáři, tyto obavy se zcela naplnily a poslové nové víry byli zabiti a snědeni. Jednomu z jejich následovníků prý před podobným osudem zachránila život hra na housle. Přesto ve čtyřicátých letech dvacátého století většina Bataků konvertovala ke křesťanství. Jenom o něco později je následovali domorodci z Nové Guineje, fascinujícího ostrova, kde se pobřežní nížiny zvedají až do pětitisícových výšek a hornaté vnitrozemí pokrývá tropická džungle. Mezi etniky vábící misionáře zde vynikali Daniové, odění pouze do penisového pouzdra koteky. Nyní Vánoce čekají i na ně.

 

Neobvyklé oslavy Vánoc

Každé z etnik si připomene narození Ježíše po svém. Papuánci kromě návštěvy kostela nevynechají pochoutku v podobě opečeného selátka, připravovanou na rozžhavených kamenech. Batakové ze Sumatry si dopřejí vepřové nebo buvolí hody.

Převážně křesťanský Flores ohluší domácí pyrotechnika a v Ambonu na Molukách se rozeznějí kostelní zvony a lodní sirény.

 

Naše Dušičky připomínají Vánoce v další výrazné křesťanské enklávě, v oblasti Minahasa na severu ostrova Sulawesi, kde jsou tyto svátky spojené s návštěvou hřbitovů a jejich konec ohlásí až průvody v první lednovou neděli. Tance, průvody nebo kulinářské hody provázejí již od začátku prosince oblast Toraja ve středním Sulawesi.

 

Na turisticky nejznámějším ostrově Bali, obývaném převážně hinduisty, jsou tamní svátky spojené s vánočním stromkem, vyrobeným z kuřecího peří. Svoji roli zde sehrají i dekorativní penjory z kokosových listů, jindy používané při hinduistických oslavách.

 

V kulturním srdci Jávy, Yogyakartě se odehrávají představení tradičního stínového divadla, wayang kulit, popisující narození Ježíše Krista. Tamní mše vede v lokálním jazyce kněz oblečený v tradičním obleku.

 

Osobité Vánoce se odehrávají v metropoli Jakartě v místě zvaném Kampong Tugu, kde tamní lidé společně sdílí tanec a na závěr si všichni navzájem, jako symbol odpuštění před nadcházejícím rokem, pomalují tváře bílým pudrem. Kořeny této unikátní komunity sahají až do časů portugalské kolonizace.

 

Letošní podivný rok však přinesl i stejně podivné Vánoce. Řada kostelů se omezila pouze na internetové mše, ostatní dodržovaly zdravotní omezení. Katedrála v Jakartě se kvůli epidemii Covid-19 naplnila jenom do pětiny své kapacity a účastníci mše se museli dopředu zaregistrovat. Všichni však věří, že příští rok se Vánoce do Indonésie zase vrátí.

 

Pavel Zvolánek, novinář a cestovatel, žijící v Indonésii