Tragický požár v kasinu připomíná východoasijské prokletí hazardu

Poipet je městem kontrastů. Míjí se tu solidně vyhlížející automobily s muži, s námahou tlačícími mohutné káry, naplněné až po okraj zbožím. Zatímco thajský HDP přesahuje 6000 amerických dolarů na hlavu, v Kambodži se pohybuje jen okolo 1400 dolarů. Vozy s thajskou poznávací značkou tak zde projíždějí okolo armády nádeníků, živících se převážením různého zboží nebo jeho prodejem na trhu Rong Kleu na thajské straně hranice, pašováním, přepravou balíků, čištěním ryb či různými pomocnými pracemi na stavbách. Žádný z nich nepřekročí práh světa, který do jejich města přivádí návštěvníky ze sousední země.

 

Kdysi válečnou zónu totiž zachvátila zlatá horečka hazardu, vysoko nad ulicemi se tyčí kasina a hotely, prosklené katedrály, vyrůstající z bídy zanedbaného příhraničí. Právě v jedné z nich se na konci roku odehrála zmíněná tragédie.

 

Tyto podniky se zaměřují na zahraniční klientelu a těží zejména z toho, že v Thajsku je hazard, s výjimkou státem provozované loterie a koňských dostihů, zakázán. Přesto jde o oblíbenou a v jihovýchodní Asii široce rozšířenou zábavu. V místní macho kultuře jsou muži, kteří se do ní nezapojují, dokonce považováni za slabochy.

 

Thajci tak sázejí na všechno možné, od kohoutích zápasů až po dostihy buvolů, i když jim hrozí vysoké pokuty a dokonce i vězení. Pro tamní hazardní hráče sousední země představuje zaslíbenou zemi krále Miroslava s legálními herními stoly, vzdálenými pouhé čtyři hodiny jízdy od Bangkoku. Kambodža nalezla zlatý důl, spočívající v tom, že uspokojí poptávku Thajců po naplnění jejich neřesti a zároveň místním obyvatelům vstup do těchto podniků oficiálně zakáže a vyhradí jim roli těch, kteří zahraničním hráčům mohou pouze podávat nápoje nebo obracet karty. Možnost zkusit štěstí na výherních automatech i domácím zarazil zákaz z roku 2009, reagující na stížnosti na násilí, spojené s dluhy z hazardních her a rozšířenému problémovému hráčství.

 

Kasina jsou však riskantním podnikáním nejen pro sázející, snící o tom, že během jednoho večera zbohatnou. Vložené investice mohou vyprchat stejně rychle jako štěstěna v ruletě. Jak říká jeden z majitelů kasina v Poipetu: „Pokud v Kambodži podnikáte, činíte tak na vlastní nebezpečí.“ Mezi faktory, které nelze ovlivnit, patří nejen covidová epidemie, ale například i úmrtí thajského krále Rámy IX. v roce 2016.

 

V době smutku po tomto vysoce oblíbeném panovníkovi Thajci do Poipetu přestali na více než tři měsíce jezdit. Se snahou nahradit tento výpadek se kasina obrátila na hráče z Malajsie, Hongkongu a Macaa a pořadatele tzv. junket tours, kteří se stali klíčovými pro podniky, nacházející se v příhraničních městech bez jiných atrakcí. Organizátoři těchto zájezdů nabízejí několikadenní výlety do kasina s pokrytím všech nákladů a někdy i půjčkami na samotnou hru. Výdělek těchto podnikatelů pak pochází z provizí.

 

V předcovidové době v Kambodži oficiálně působilo asi 150 kasin, počet těch bez licence není znám. Většina z nich je v zahraničním, zejména čínském vlastnictví. Společnost NagaCorp, která provozuje zdaleka největší kasino v zemi, ovládá malajsko-čínský podnikatel Chen Lip Keong. V roce 1994 se tato firma stala v Kambodži první držitelkou licence na hazardní hry, a dodnes má monopol na jejich provozování v hlavním městě Phnompenhu a okolí. Jeho majitel působil i jako osobní ekonomický poradce kambodžského premiéra Hun Sena.

Čistý zisk jeho společnosti, kótované na burze v Hongkongu, se v předcovidovém čase pohyboval okolo 390 milionů dolarů, téměř se vyrovnal profitu všech kambodžských komerčních bank dohromady a byl třikrát vyšší, než zisky všech mikrofinančních institucí v zemi.

 

Zatímco tato kasina prosperují, někteří experti pochybují, zda se Kambodži jejich provoz skutečně vyplatí. Vždyť NagaWorld na daních z příjmu odvedla pouhých 8,8 milionu dolarů. Rozmach hazardu sebou nese i sociální náklady a nebezpečí vzniku míst, spojených s praním špinavých peněz. Nespočet hráčů v kasinech spáchalo sebevraždu, dochází k porušování vlastnických pozemkových práv a ke korupci, která plní kapsy významných lidí.

 

Zatímco Poipet využívá sousedství Thajska, Sihanoukville na jihu země ovládla čínská klientela stylem, který je označován za převzetí města. Čínské investice zde dosáhly více než miliardy dolarů. Tyto finanční toky vytvořily obchodní příležitosti, ale také rozdělily místní obyvatele. Mnozí návštěvníci se místu kdysi oblíbených víkendových pobytů začali vyhýbat. Rozvoj přinesl i nárůst cen pozemků, nájmů a také rozmach kriminality. V časech největšího rozmachu tvořili Číňané téměř třetinu z 300 000 obyvatel města.

 

V roce 2019 však Kambodža zakázala online hazardní hry a v důsledku toho došlo k masivnímu odchodu, který analytik Bradley Murg dokonce nazval „velkým čínským exodem roku 2019“. Během dvou týdnů zemi opustilo zemi přibližně 120 000 Číňanů a ceny pozemků v Sihanoukville se propadly o 25 až 30 procent. Přijatá opatření pravděpodobně souvisela i s tlakem vyvíjeným z Pekingu, neboť většina těch, kteří byli podvedeni internetovými hazardními gangy, byla čínskými státními příslušníky.

 

Pandemie covidu sice mnohé z těchto problémů zakryla, ale nevyřešila. Případy z nedávné doby potvrzují, že Kambodža stále přitahuje skupiny zapojené do obchodování s lidmi a získává image země, kde kvete novodobé otroctví. Na nedávno zveřejněných videozáznamech prchají desítky vietnamských občanů z kasina v provincii Kandal, kde byli údajně nedobrovolně drženi.

 

Podle dalších informací z médií nešlo o jediné centrum hazardu v zemi, spojené s nucenou prací. Spojené státy v červenci zařadily Kambodžu na černou listinu států, kde dochází k obchodu s lidmi. Varování vydala i tchajwanská vláda, podle níž úřady vědí o 5 000 občanech, kteří vycestovali do Kambodže a už se nevrátili. Podle britského deníku Guardian byly stovky Tchajwanců převezeny do Kambodži a drženy různými gangy v zajetí.

 

Hospodářský růst Kambodže se v posledních dvou desetiletích opírá především o levnou pracovní sílu dělníků v oděvním průmyslu a zemědělství. Tato klíčová odvětví však ztrácejí na síle, a tak se země snaží najít další zdroje.

 

Svou novou tvář se pokouší najít i Poipet. Tři zdejší zvláštní ekonomické zóny, rozkládající se na ploše 260 hektarů a zaměstnávající 10 000 lidí, se snaží přilákat výrobce z celé Asie i Západu. Těm nabízí o dvě třetiny nižší náklady na pracovní sílu, než v sousedním Thajsku a zvláštní daňové úlevy, spolehlivé dodávky vody a elektřiny a devítileté daňové prázdniny. Významným zdrojem se mají stát i hazardní hry. Naga World, včetně hotelu a letoviska, zaměstnávala před hromadným propouštěním v roce 2020 více než 8 000 pracovníků. Malé kasino by pravděpodobně dalo práci asi stovce lidí, tedy stejně jako menší oděvní továrna.

 

Podle časopisu Casino Review je Kambodža zemí nových příležitostí. Na tento model spoléhá i tamní vláda, která chce vše vrátit do předcovidových kolejí a doufá, že poté, co Peking ukončil politiku absolutní restrikce, se do místních kasin opět pohrnou davy čínských turistů.

 

Pavel Zvolánek, novinář, průvodce a cestovatel, žijící v Indonésii

 

Úvodní foto: Unsplash.com, Kaysha