Tajemné vraždy na thajském ostrově Ko Tao. Troufli byste si na dovolenou?

V takovémto rozpoložení je toto odvětví citlivé na jakoukoliv negativní publicitu, podobnou té, která v posledních letech provází Ko Tao. Jenom málokteré místo poškozuje snahu země úsměvů o zahraniční propagaci své turistické značky jako tento kus země o rozloze 21 čtverečních kilometrů, osídlený asi 1300 stálými obyvateli.

Přitom tento ostrov, ležící v Thajském zálivu, splňuje všechny sny o exotické dovolené. Blankytná obloha se klene nad pobřežím lemovaným bílým pískem a pod vodní hladinou se otevírá obří barevné akvárium, honosící se i vzácnými karetami, které ostrovu daly jméno (เกาะเต่า Turtle Island). Namísto některé z variací na tropický ráj je však Ko Tao známé jako ostrov smrti. Tuto přezdívku získalo kvůli sérii záhadných úmrtí cizinců, ke kterým došlo v posledních letech. Přestože se řada turistů nedá těmito případy odradit a považuje je za pouhou náhodu, někteří expati se právě z těchto důvodů tomuto místu širokým obloukem vyhýbají.

Jako poslední na černém seznamu přibyl na začátku letošního roku osmačtyřicetiletý Neil Giblin, který se stal pátým instruktorem potápění, jenž na ostrově během posledních dvaceti let zemřel. Jeho úmrtí opět otevřelo spekulace spojené s tímto ostrovem, navzdory thajským snahám ujistit veřejnost, že Tao je pro návštěvníky bezpečné. Podle Neilova přítele policie prohlásila, že není co vyšetřovat, a lékaři uvedli, že neshledali nic podezřelého.

„Ko Tao může být rájem, ale také velice nebezpečný místem,” varoval již v roce 2014 australský právník Ian Yarwood poté, co se na ostrově odehrál nejznámější zločin. V časných ranních hodinách byla na jedné z pláží nalezena těla dvou britských baťůžkářů. Zatímco Hannah Witheridgeová byla sexuálně napadena a ubita k smrti motykou, její krajan David Miller byl pobodán a utopen. Na sociální sítě unikly děsivé fotografie z místa činu a společně s nimi přesvědčení, že skuteční zločinci nebudou nikdy dopadeni. Hlavní vyšetřovatel sice záhy jako možného podezřelého označil syna místního starosty, z případu však byl odvolán a jako pachatelé byli představeni dva barmští migranti Zaw Lin a Wei Phyo.

V prosinci 2015 byli oba odsouzeni k trestu smrti, který o pět let později thajský král při příležitosti svých 68. narozenin změnil na doživotí. Oba muži se ke svému činu nepřiznali a organizace Human Rights Watch označila rozsudek pro ně za hluboce znepokojující.

Přesvědčení o tom, že se jednalo o pouhé obětní beránky, nikdy nezmizelo. Navíc podivná úmrtí neustávala. Jenom tři měsíce po vraždě britských turistů bylo v pobřežních vodách nalezeno tělo Nicka Persona. Podle závěrů vyšetřování spadl ze skály a utonul, podle Personových rodičů policie nevyslechla jediného svědka a jejich syna někdo zavraždil. Stejným způsobem muži zákona uzavřeli případ zedníka Luke Millera, který měl v lednu roku 2016 utonout v bazénu v místním baru. Podle jeho sestry však rodina obdržela svědectví, popisující jinou verzi celé události.

Se závěry vyšetřování se nesmířili ani rodiče třiadvacetileté Christiny Annesleyové, ta měla zemřít krátce po příjezdu na ostrov v důsledku kombinace antibiotik a alkoholu. Jako sebevraždu označila policie i smrt Dimitriho Povse, přestože devětadvacetiletý Francouz byl ve svém bungalovu nalezen oběšený s rukama svázanýma za zády.

Stejným způsobem byl uzavřen i případ třicetileté Belgičanky Elise Dallemagneové, která byla v dubnu 2017 nalezena oběšená na stromě. O rok později bylo na ostrově objeveno tělo Bernda Grotsche. Tento Němec zde žil dvacet let, ale později se odstěhoval a stěžoval si na nepřátelství vůči zahraničním podnikatelům. Podle policie u něj došlo k selhání srdce, některé zprávy naznačovaly, že ho mohl uštknout had. Také další případy byly uzavřeny jako nehody. Třiatřicetiletý turista Alexandr Bucspun se měl utopit nedaleko místa, kde byli zavražděni britští baťůžkáři. Vyšetřování vyloučilo cizí zavinění. Ke stejným závěrům police došla i v červnu 2021 v případu indického magnáta Rakeshwary Sachathamakuly a jeho manželky.

Podle přesvědčení mnoha expatů ovládá ostrov Tao několik rodin, které si zprivatizovaly vše, včetně spravedlnosti. Svět žijící podle vlastních zákonů si v těchto místech ustanovil svá pravidla ještě dávno předtím, než jeho krásy objevili turisté. Thajský záliv byl vždy tak trochu divokým místem. Ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století ostrov sloužil pro internaci politických vězňů, o tři desítky let později v okolních vodách číhali piráti na vietnamské uprchlíky, toužící uprchnout z dosahu komunistického režimu. Bezbranné posádky byly často oloupeny, muži zavražděni a ženy znásilněny. Sérií záhadných úmrtí z posledních let jakoby se Tao vracelo do této temné minulosti.

Pavel Zvolánek, novinář, průvodce a cestovatel, žijící v Indonésii

Fotografie: Unsplashed, Zdeněk Macháček