Stoletý Šanghajský komunitní kostel znovu ožil
V někdejší šanghajské Francouzské koncesi byl po třech letech oprav znovu otevřen sto let starý protestantský kostel. V minulosti jej již navštívily osobnosti věhlasu někdejšího amerického prezidenta Jimmyho Cartera nebo norského krále Haralda V., především však dokázal a dokáže spojovat širokou obec národů a věrouk, které se v něm dodnes schází.
Opiová válka otevřela v roce 1843 Shanghai hlavně Britům, americká komunita se tu formovala pomalu a později. Její protestantskou obec spojovaly nedělní mše se sborovým zpěvem, ke kterým se od roku 1917 scházela nejdříve v hotelu Palace na slavném nábřeží Bund a pak v Rue Doumer (Donghu Road, 1920). Rostoucí počet věřících ale brzy dokázal shromáždit finance na stálý (vše)protestantský kostel, odtud název Community Church.
Avenue Pétain ve 20. letech 20. století (foto virtualshanghai.net)
Hengshan Road (Avenue Pétain) dnes
Sbor v roce 1923 zakoupil pozemek na ulici nesoucí jméno tehdejšího válečného hrdiny Avenue Pétain (dnes Hengshan Road). Prodávajícím byla Shanghajská americká škola (SAS), která si přes ulici otevřela svůj nový kampus. I škola tehdy čelila výzvě, co s hřbitovními mohylami předcházejícího rolnického osídlení. Rolníci tradičně pohřbívali předky na kraje svých polností, škola pak nejspíše hroby nechala odvézt. Jak a kam se však zatím neodhalilo.
Šanghajská pohřební služba (foto virtualshanghai.net)
Komunitní kostel byl postaven v režii americké kanceláře Mission Architects Bureau, architektant J. H. Black jej navrhl v novogotickém stylu britského venkova, s dřevěnou sedlovou střechou a žebrovím přiznaných nosných trámů. Nákladem 70 tisíc dolarů byl otevřen 7. března 1925, veřejnost „expatů“ jej tehdy vnímala jako „další mezník americké komunity“. Tehdejší sbor tvořili většinou Američané s několika Číňany, kteří studovali v USA, proto se mu říkalo American Community Church nebo jednoduše Americký kostel (či Xiehe Libaitang 協和禮拜堂, Sjednocující kostel).
Shanghai Community Church před 100 lety a dnes
Fungování kostela bylo úzce spojeno se Šanghajskou americkou školou, kde mívali studenti s rodinami bohoslužby nejdříve v jídelně, než se otevřel samotný kostel. Několikrát za století, když musela být Americká škola uzavřena, pak komunitní církev ukrývala „podzemní učitele SAS", aby mohli dál tajně vyučovat studenty.
Také komunitní kostel musel, jako všechny kostely v Šanghaji, přerušit činnost za kulturní revoluce (1966-1976). Byl z něj na čas sklad a zkušebna revoluční „vzorové opery“. Znovu se otevřel až v roce 1981 s názvem z doby japonské okupace: Mezinárodní komunitní kostel (上海国际礼拜堂 Shanghai guoji libaitang). S nárůstem mezinárodní komunity rostla obliba kostela, po prezidentu Carterovi a králi Haraldovi V. jej navštívily i další osobnosti, třeba arcibiskup z Canterbury.
Když byla vnitřní kapacita sedmi set posluchačů naplněna, anglické a čínské bohoslužby přenášely reproduktory i do zahrady pro stojící. I dnes je o víkendu obtížné najít v kostele místo k sezení a starší členové obce přicházejí i hodinu před zahájením mše svaté. Velká rekonstrukce, skončená letos na jaře, jim kostel vrátila v naleštěném stavu s novou elektroinstalací a omítkami.
Shanghai Community Church navštívil prezident Jimmy Carter i norský král Harald V. s chotí (foto vhchurch.org a norwaynews.com)
Během říjnové pracovní neděle, kompenzující dny státního svátku navíc, sedělo v kostele více seniorů. Vždyť byl pracovní den. Jeden z nich, pomáhající s organizací, mě lakonicky poslal na již zaplněný kůr. Křesťanství má v Západem ovlivněné Šanghaji dlouhou tradici a stále žije, a tak bývá na mši vidět všechny věkové kategorie. Tu nedělní vedly dvě farářky, mladší s velmi střídmým projevem a starší, která často přecházela do bezprostřednějšího až lidového tónu. Hodně se zpívalo, čemuž napomáhaly i texty, běžící na dvou elektronických tabulích po stranách kostela, dobře čitelné i z posledních řad na kůru.
Interiér před a po rekonstrukci 2023
O čem sní zejména americké reformované církve, stále bojující s rasismem a nesnášenlivostí, je tady skvěle naplněno. I bez Minessotské rady cirkví se tu zejména na mších, sloužených v angličtině, potkávají všechny rasy světa.
A když začne některý kanovník, sloužící mši, být příliš zdlouhavý, napomene jej údajně už ta sama zvláštní atmosféra anglické venkovské architektury. Prý hned při záblesku sebereflexe vlastní upovídanosti jako by v předních řadách zahlédl tvídové sako jistého beznadějně usínajícího britského komika…
Vít Vojta, sinolog a etnolog