Šanghajštění, portlandské tunely a stereotypy
Ve velkých přístavních městech na americkém západním pobřeží, konkrétně v kalifornském San Francisku a později i oregonském Portlandu, se kolem roku 1850 setkáváme s činností označovanou anglickým slovesem "to shanghai", což znamená někoho buď v podroušeném stavu nebo v jinak oslabené pozici donutit udělat něco, k čemu by jinak nesvolil – nejčastěji pracovat na zaoceánské lodi. Český přímý ekvivalent chybí, proto si v překladech pomáháme nejrůznějšími opisy využívajícími slova jako ošálit, obloudit nebo přelstít (ošanghajštět).
Dle anglické gramatiky se zároveň jedná o takzvané "tranzitivní sloveso s akuzativní valencí", tedy sloveso vážící se k předmětu, na nějž působí. V našem případě bývali v konkrétním historickém kontextu Kalifornské zlaté horečky (1848-55) takovým předmětem šanghajštění neúspěšní jedinci, často na hraně osobního krachu, kteří zcela propadli závislosti na opiu a své rodině o sobě přestali na dlouhou dobu podávat zprávy. Důvodem bývalo i to, že místní čínští podnikatelé na závislosti zkrachovalých zlatokopů dokázali vydělat hned dvakrát. Vedle zinkasované útraty je poté, co opium začalo působit, prodávali kapitánům zaoceánských lodí jako levnou pracovní sílu.
V Portlandu údajně za tímto účelem vznikl podzemní komplex rozsáhlých opiových doupat spojující centrum města s přístavem, kterému se přezdívalo Šanghajské tunely. Neúspěšní zlatokopové se tak často ze svého mysl konejšícího drogového opojení probrali daleko na širém moři, kde jim byl okamžitě předložen účet za dopravu, ubytování a stravu na lodi. Jediným východiskem z nastalé situace bylo si dluh odpracovat a z cílové destinace, kterou byla čínská Šanghaj, poslat zprávu rodině s prosbou o vykoupení. Mužů, kteří se tímto způsobem záhadně ztráceli přibývalo, a jejich rodiny údajně dostávaly úřední vyrozumění, že pan XY must have gone Shanghai, volně přeloženo musel zešanghajštět – po vzoru zcvoknout [anglicky „go mad“] obsahující jak odkaz na cílovou destinaci, tak odsouzení původce závislosti, kvůli které jej právě takový osud potkal.
Sousloví se však jako slovníkové heslo nedochovalo a je možné, že tato nadstavba je pouze místní portlandskou legendou vytvořenou za účelem zvýšení návštěvnosti oněch podzemních tunelů, tedy nástrojem získávání majetku s využitím zakotveného kulturního stereotypu. Takto formované stereotypy jsou účinné zejména pokud se opřou o „nezpochybnitelný“ vědecký základ – v našem případě slovotvorný. Zaklínání se gramatikou však bývá často tendenční, jako v případě našeho příběhu o mluvnickém obratu to go shanghai, a rozhodující tak nakonec vždy zůstává úhel pohledu.
Vyvstává i otázka, zda je více vinen ten, kdo zločin vymyslí nebo ten, kdo jej uvede v praxi. Čínští podnikatelé zaoceánské lodě ani nevlastnili ani neprovozovali. Přesto se stali Američanům trnem v oku a získali cejch těch, kdo jim škodí. O přibližně tři dekády později v roce 1877 toho umně využila Kalifornská strana pracujících [Workingmen’s Party of California], která svůj pravicový populismus stavěla na otevřeném rasismu vyjádřeném sloganem „Pryč s Číňany“ [“The Chinese Must Go”]. Strana sice v roce 1883 zanikla, ale ještě rok předtím výrazně přispěla ke schválení federálního zákona zakazujícího imigraci Číňanů [The Chinese Exclusion Act].
Zloba místních nebyla zcela bez důvodu. Čínští dělníci, kteří do Kalifornie přišli stavět železniční tratě v době Kalifornské zlaté horečky, si s sebou opium přivezli a místním ho prodávali. Ale nestalo se totéž na začátku 18. století, kdy Číňany opium naučili kouřit portugalští obchodníci? V jejich případě vše zašlo ještě dál. Indické opium bylo Číně násilím vnuceno v Opiových válkách britskou říší. Ta tak konečně získala komoditu, kterou mohla do Číny ve velkém prodávat a využívat k upevnění své pozice. Nezneužili stejným způsobem Američané alkohol vůči Indiánům? Nebo bychom měli argumentovat, že vždy byla "jen" využita slabá vůle druhých ve vlastní prospěch?
Jednoznačná odpověď neexistuje. Zbývá tedy přijmout východisko rozdílného úhlu pohledu a polemiku uzavřít poznámkou pod čarou:
Odsouzeníhodnou praxi šanghajštění v druhé polovině 19. století přirozeně ukončil nástup velkých parních lodí, které plachetnice ze zaoceánské dopravy vytlačily. Ovládat je dokázaly pouze proškolené posádky a pro zkrachovalé existence z opiových barů na jejich palubách již nebylo místo. Během první světové války se přidaly i obavy z útoků ponorek a v roce 1915 byl na federální úrovni přijat zákon o námořnících, který šanghajštění zcela vymýtil. Zůstal pouze přenesený význam byl jsem ošanghajštěn, ve smyslu byl jsem obelstěn, abych proti své vůli něco udělal. Ten se v hovorové řeči používá dodnes.
Alice Lamb, lingvistka a anglistka
Titulní fotografie: Unsplash.com Casey Horner