Olympijské uniformy vyvolaly nesouhlas i v Asii
V Paříži začaly letní olympijské hry. Letošní zahajovací ceremoniál se poprvé neodehrál na zemi, nýbrž jednotlivé se plavily na lodích na řece Seině. V úvodní nesoutěžní den tedy byla pozornost veřejnosti upřena především na to, v jakých oděvech se národní delegace představí celému světu. Česká reprezentační kolekce vzbudila poměrně bouřlivé celospolečenské diskuse. Pokud si ale myslíme, že oděvními specialisty jsme pouze my, nenechme se mýlit. Nejinak tomu je i v některých asijských zemích.
Na obranu thajské kolekce musel vystoupit dokonce i tamní premiér Srettha Thaivisin. "Země usměvů" zvolila vzor inspirovaný archeologickým nálezištěm Ban Chiang zařazeným na Seznam světového a kulturního dědictví UNESCO. Podle jeho kritiků je však design zastaralý, podobá se oblečení vládních úředníků, nebo uniformě číšníka. Předseda vlády využil k obhajobě svou návštěvu Úřadu pro boj proti praní špinavých peněz, kde vyzval k respektu pro návrhářský tým. Vždyť, podle jeho slov, vše je věcí individuálního vkusu a lidé by se měli zaměřit na důležitější věci. Přesto výsledná podoba kolekce měla doznat ještě úprav a vylepšení.
Thajské olympijské oblečení kombinuje domácí kulturní dědictví s mezinárodními vlivy. Na základě konzultací s Centrem kreativního designu a textilu v Udon Thani, Národního muzea Ban Chiang a místních komunit vychází z tkalcovské tradice, barvení látek indigem a keramiky s originálními vzory. Globální přesah kolekci dodává akcent na ekologickou udržitelnost v podobě polokošil vyrobených z plastových lahví. Ani to však neodradilo některé přispěvatele na Facebooku, aby výsledek opatřili komentáři, že návrháři se museli zavděčit nejvyvyšším představitelům, nebo otázkami typu "To je všechno, co umíte?".
Ještě hůře však dopadla uniforma, se kterou se do Paříže chtěla vydat Malajsie. Oblečení se zlatým motivem mělo symbolizovat snahu získat pro tuto zemi vůbec první zlatou olympijskou medaili. Barevná kombinace však opomenula barvy státní vlajky - červenou, modrou, žlutou a bílou.
Sociální sítě autory návrhu nijak nešetřily – neinspirativní, jednoduché, nevýrazné, lacině vypadající oděv školní úrovně, trapné a více než urážlivé.
Rozhořčení fanoušci se dokonce uchýlili k tomu, že začali nabízet lepší návrhy vytvořené s pomocí umělé inteligence. V důsledku kontroverze malajsijští představitelé uvedli, že design některých olympijských souprav se změní a příště bude na jejich podobu vypsána veřejná soutěž. V Paříži se v nových dresech představí 25 sportovců, trenéři a ostatní personál však přijedou v původních, veřejností odmítnutých.
Mnohem vlídnějšího přijetí se dočkala filipínská a indonéská kolekce. Filipínské uniformy vytvořil renomovaný návrhář Francis Libiran, který se inspiroval státní vlajkou a východem a západem slunce. Vše navrhl tak, aby dresy vynikly i na hladině řeky Seiny a bylo tak možné i z dálky vidět paprsky slunce, jas modré a zářivou barvu červené. To vše by sportovcům dodat hrdost na to, že jsou Filipínci.
Pozitivní ohlasy sklidily i dresy, které pro indonéský národní tým navrhl módní návrhář, syn nastupujícího prezidenta Prabowa Subianta, Didit Hediprasetyo. Této kolekci dominuje národní červenobílá barva.
Olympijským uniformám věnoval pozornost i singapurský deník The Strait Times, který ve svém článku jednotlivé kolekce obodoval jako při skutečném sportovním klání. Zlatou medaili udělil bohatě propracovanému dresu Mongolska. Na stupně vítězů by se jestě vešla stříbrná Kanada a bronzové Haiti, které sice prochází politickými a sociálními otřesy, ale zaujalo oděvem, do něhož je zakomponované dílo domácího umělce Philippa Dodarda. České výpravě patří podle autorky článku bramborová medaile: „Na první pohled jsou uniformy českého kontingentu překvapivé. Pravděpodobně připomínají potřísněný plášť, který byste si oblékli, abyste ochránili své oblečení při malování zdí. Ale střih je lichotivý a nikdo nemůže říct, že by oblečení bylo nudné nebo zapomenutelné.”
Pavel Zvolánek, publicista a průvodce v jihovýchodní Asii
Fotografie: Bangkok Post