O zániku orientalistiky v Olomouci a trpkém udělování čestného doktorátu Jaroslavu Průškovi

O zániku orientalistiky v Olomouci a trpkém udělování čestného doktorátu Jaroslavu Průškovi
27 / 5 / 2020 David Uher

Jaroslav Průšek byl sinologem světového věhlasu, a hlavně zakladatelem československé sinologie. Paradoxně však po vložení jména Průšek (Pushike 普实克) získáte mnohem více informací na Baidu 百度, „čínském googlu“, než na kterémkoliv českém portálu. Následující text přibližuje vztah Jaroslava Průška s olomouckou univerzitou a snaží se trochu umazat společenský dluh vůči tomuto našemu velikánovi. 

V prosinci 1968 byl akademiku Jaroslavu Průškovi (1906–1980) udělen čestný doktorát Univerzity Palackého v Olomouci. Formálně mu tím univerzita děkovala za úsilí, které vynaložil na konci čtyřicátých a začátku padesátých let při zakládání „stolce“ ostatní filologie na zdejší filozofické fakultě, jmenovitě při konstituování oboru sinologie, prvního svého druhu realizovaného při vysoké škole v tehdejším Československu. Toto jmenování však v sobě bezpochyby zahrnovalo i obdiv a poděkování člověku, zakladateli československé sinologie, osobě, která reprezentovala hodnoty, jejichž platnost byla s nástupem normalizace postupně omezována. Fotografické a tištěné materiály z Archívu Univerzity Palackého dokumentují zákulisí, přípravy i průběh celé akce, vypovídají mnohé o tehdejší době, o tehdejších lidech a současně líčí snad poslední světlé okamžiky ve vědeckém životě Jaroslava Průška. I proto jim ve svém příspěvku věnuji pozornost.

 

„V roce 50. výročí vzniku Československé republiky udělila Univerzita Palackého dne 17. 12. 1968 v ocenění zásluh o budování olomoucké univerzity čestné doktoráty mj. [akademiku – pozn. autora] Bohumilu Bydžovskému, akad. SAV Jánu Červeňánskému, akad. Bohuslavu Havránkovi, univ. prof. PhDr. Jindřichu Šebánkovi, DrSc., prvnímu děkanovi filozofické fakulty UP a členu korespondentu ČSAV Františku Vitáskovi, děkanu přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v roce 1947,“ uvádí Jaroslav Dvořák ve své publikaci Univerzita Palackého 1946–1976. Třicet let socialistické vysoké školy. Tento komentář následuje fotografie, na níž je uvedena pozvánka ke slavnostní promoci v latině.

 

Na ní je ovšem uvedeno jmen šest – 17. prosince 1968 byl ve velké aule Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci po druhé hodině odpolední slavnostně promován také J. Průšek. Udělení čestného doktorátu, toto formální vyjádření díků za úsilí, které získal ještě společně s indologem profesorem Vincencem Lesným (1882–1953) a docentem Augustinem Palátem (1923–2016) za vynaložení úsilí o rozvoj československé orientalistiky, a následné „přehlédnutí“ jeho jména, popření obdivu k zakladateli československé sinologie a dlouholetému řediteli Orientálního ústavu ČSAV (1952–1971) omlouvané navíc výrazem „mimo jiné“ vyvolává hořké reminiscence na zánik olomoucké sinologie v roce 1951.

 

I když systematicky působil J. Průšek v Olomouci pouhé dva roky, zanechal trvalou a nesmazatelnou stopu na metodice vzdělávání olomouckých studentů: tento fakt je lehce ověřitelný pohledem do tehdejších seznamů přednášek, které jsou stále k dispozici v Archívu Univerzity Palackého i ze vzpomínek pamětníků. Že zájem o Olomouc s odchodem prof. Průška z Univerzity Palackého nezanikl, tomu nasvědčuje skutečnost, že péči o obor svěřil právě A. Palátovi, svému žáku a přednímu spolupracovníkovi a že aktivně bránil jeho zrušení v roce 1951, jak opět dokládají materiály z Archívu Univerzity Palackého.

 

Na základě rozhodnutí ministerstva školství byla tehdy filozofie a historie přemístěna z Brna do Olomouce a současně filologické obory z Olomouce do Brna. Tímto opatřením byla zrušena existence oborů filozofie a historie na fakultě v Brně a filologických oborů v Olomouci. Důvod byl administrativou obou univerzit vyjádřen nejen geografickou blízkostí univerzit, ale také poválečným nedostatkem vysokoškolských pedagogů. Navíc znamenalo toto řešení snížení nákladů na provoz příslušných fakult. Podle takto vypracovaného scénáře měly být tedy orientalistické obory společně s ostatními filologickými specializacemi přemístěny do Brna. Tamější univerzita však o orientální studia neměla zájem, následkem čehož museli oba olomoučtí studenti sinologie přestoupit namísto do Brna až do Prahy: byl to Bohuslav Zborek (1926–1986) autor knihy Reforma čínského znakového písma z roku 1961 a dvou učebnic čínštiny v němčině, které vznikly v letech 1979 a 1980 za jeho emigrace v Basileji; a Antonín Kolář (1925), který se v roce 1952 společně s prof. Oldřichem Králem podílel na překladech Dvou čínských pohádek.

 

Je velice pravděpodobné, že hlavním důvodem nezájmu brněnské univerzity byla ne zcela pevná zakotvenost orientalistických oborů v Olomouci. I Augustin Palát připouští, že se na Univerzitě Palackého, cituji: „nevytvořilo prostředí, které je nutné pro normální život vysokoškolského učení, protože týden nebo čtrnáct dní tam nikdo nebyl a kumulovaly se přednášky na jeden den nebo na půl dne. Knihovna se těžko dávala dohromady, protože v té době se začínalo z ničeho. Praha neměla možnosti pomáhat, protože sinologie v Praze také po válce začínala.“

 

Proti zrušení obou oborů tehdy ostře vystoupil první rektor obnovené Univerzity Palackého profesor Josef Ludvík Fischer (1894–1973), protože studium indologie a sinologie bylo zrušeno bez vědomí a slyšení zástupce Filozofické fakulty Univerzity Palackého a zakladatelů oborů V. Lesného a J. Průška. Fischer žádal projednání svého protestu před rektorátní komisí Univerzity Palackého. Zdůrazňoval zároveň, aby bylo přihlédnuto k faktu, že ministerstvo školství souhlasilo s požadavkem J. Průška řešit otázku indologie a sinologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého až po jeho návratu z Číny. Přes opětovné intervence jak ze strany J. L. Fischera, tak i ze strany V. Lesného a J. Průška se však nepodařilo výjimku pro čínštinu a indologii prosadit, proto byli studenti převedeni do Prahy a oba obory byly v Olomouci na konci letního semestru 1951 zrušeny.

 

Plány Josefa L. Fischera ustavit na Univerzitě Palackého centrum jihoasijských a dálněvýchodních kultur se tak přes veškeré jeho snahy nepodařilo realizovat. Úspěšnému fungování orientalistického pracoviště se především nedostávalo času k získání stabilní pozice mezi ostatními filologickými obory, chyběl i zájem ze strany příslušných fakultních a univerzitních struktur. Zrušení orientalistických oborů na Univerzitě Palackého bylo následně dokonáno i za výrazného přispění nového vedení univerzity. Přesto však vytvořila šestiletá existence orientálních studií na Univerzitě Palackého solidní základy, na které navazuje znovuobnovení čínských studií na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v roce 1993.

 

Podrobnější informace o vývoji olomoucké orientalistiky na konci 40. a začátku 50. let minulého století získá laskavý čtenář z textu Lady Vokřálové „Počátky orientalistických studií na Univerzitě Palackého v letech 1946 – 1951“ uveřejněném v časopise Dálný východ 2017, VII, 2, ss. 59–92 , který je volně dostupný na stránkách Katedry asijských studií FF UP v Olomouci.

 

Profesor Jaroslav Průšek, jak je vidno z textu výše, upadl během roku 1968 v nemilost režimu a v nemilosti zůstal až do své smrti v roce 1980. Takto trpkých zkušeností mu pak bohužel bylo souzeno zažít více, například když mu byl zapovězen vstup do knihovny Orientálního ústavu, z valné části tvořené jeho osobními knihami, které předtím obětavě daroval státu...

 

David Uher, sinolog, lingvista a pedagog