Kterak Západ propásl šanci změnit Čínu aneb 100 let Hnutí 4. května

První čínský prezident Sunjatsen musel za pár měsíců odstoupit a nová republika se začala drolit do rukou generálů, jako tomu bývalo tisíce let při každém rozkladu čínské říše. Až po mnoha letech, v roce 1928, bylo dosaženo jistého sjednocení země.

Mezitím však Evropu, a s ní celý svět, změnila První světová válka. Čína do ní vstoupila na straně Dohody v roce 1917, do Francie a na Blízký východ vyslala asi 140 000 nevojáků, pracovních sil, k překládání materiálu v dopravních uzlech. Přímo na západní frontě se Číňané, vedle tahání nákladů, věnovali i nekonečnému pohřbívání.

Japonsko, rovněž na straně Dohody, válčilo hlavně na moři a mimo jiné ovládlo německá území v Číně. Proto se na Pařížské mírové konferenci Japonské císařství dostalo do privilegované Velké pětky vítězů k Francii, Británii, USA a Itálii a prosadilo své zájmy. Versailleský mírový systém potvrdil Japonsku jeho državy na čínském Shandongu, získané na Německu, přestože je Čína žádala pro sebe.

Lhostejnost zemí vítězné Dohody k čínským požadavkům vyvolala v Pekingu vlnu rozhořčení a 4. května 1919 demonstrovalo na náměstí Nebeského klidu přes pět tisíc studentů. Studentští aktéři tohoto Hnutí 4. května, jak se v učebnicích dějepisu nazývá, pak několika zrádným byrokratům z lokální vlády na ulici namlátili a jednomu z nich zapálili dům. Následně vyhlásili i celostátní stávku. Studenty po jejich zatýkání v červnu podpořily generální stávkou i další vrstvy společnosti, zejména dělníci a živnostníci. Čína tak nakonec mírovou smlouvu neuzavřela, podepsala pouze dohodu s nástupnickým Rakouskem.

Versailleské uspořádání je historiky viděno jako problém, který napomohl vzestupu nacismu v Německu a vedl k další světové válce. Málokdo si bohužel uvědomuje, že podobné důsledky měl i v Číně. Západní vítězové zdiskreditovali své hodnoty liberální demokracie, protože osmdesát let koloniálního útlaku Číny završili něčím, co čínští vlastenci mohli vnímat jen jako zradu.

Květnové hnutí 1919 bylo zásadní změnou v myšlení čínských intelektuálů, vzor západní demokracie pro ně podvodem ve Versailles padl. Čína se tím radikalizovala, levicové hnutí s impulsy z Francie vyústilo do založení marxistické komunistické strany v roce 1921. Pravice se také posunula do krajních fašizujících poloh, příznačných pro velkou část čínské nacionální strany. Tyto dvě radikální strany a koncepce se pak nutně střetly o moc v dlouhé občanské válce. V roce 1949 v ní zvítězila komunistická strana, jejíž vedení vyhlásilo 1. října 1949 Čínskou lidovou republiku.

Je těžké odhadnout, jakým směrem by se nakonec ubírala postfeudální Čína, kdyby Versailleské uspořádání dopadlo jinak. K radikalizaci Číny, a v konečném důsledku tedy i k současné podobě čínského státu, jím však Západ asi dost přispěl. A není třeba dodávat, že Velká Británie i USA si touto chybnou podporou japonského spojence vysloužily o generaci později ještě další, velmi tvrdou lekci.

(Převzato z blogu Víta Vojty na webu blog.aktualne.cz v pátek 7.6.2019)