Krize státních zkoušek a kolektivní průměrnosti ve staré Číně

Jsou čtyři životní radosti:

když po dlouhém suchu zaprší
když v cizině potkáš přítele
když se rozsvítí lampa v novomanželské ložnici
když spatříš vlastní jméno na seznamu úspěšných kandidátů zkoušek.

(Anonymní autor)

Nebylo snad větší radosti a slávy než spatřit vlastní jméno na seznamu úspěšných kandidátů císařských státních zkoušek. Traduje se, že zámožní obchodníci sledovali výsledky zkoušek, aby své dcery s bohatými věny provdali za některého úspěšného absolventa.

Úředníkem se mohl stát každý, kdo složil předepsané zkoušky. Na poměry starověku a středověku, ve srovnání s ostatním světem, to zní velice demokraticky. Praxe však byla taková – jelikož v Číně neexistoval systém státního školství – že se ctižádostiví adepti k úřednické dráze museli probíjet vlastní cestou. Často čteme, že se studenti krčili o hladu a zimě v temných světničkách, aby si do hlavy vtloukli tisíce stránek z kanonických knih.

První znalosti studenti získávali v rodině či pod vedením placeného učitele. Na vesnicích a v městysích to obyčejně bývali neúspěšní kandidáti státních zkoušek. Mnozí věhlasní učenci – můžeme-li se spolehnout na jejich životopisné údaje – měli takové nadání, že už před výměnou mléčných zubů měli „břicho plné znaků“ a dokonce zvládali číst některé klasické knihy.

Dostat se ke studijním materiálům nebylo tehdy jednoduché. Texty se opisovaly nebo se používaly tzv. frontáže. To jsou obtisky z kamenných stél, do kterých byly tyto kanonické knihy vyryty. Stéla se natřela černou tuší a pak se na ni přiložil bílý rýžový papír. Celá plocha papíru zčernala, kromě vyrytých znaků – tato část zůstala bílá. To vysvětluje existenci bílého znakového textu na černém pozadí na mnoha písemných záznamech z té doby. V podstatě šlo o hlubotisk, také intaglio či tisk z hloubky, kdy tisková forma je reliéfní a tiskové prvky jsou zahloubeny pod úroveň prvků netisknoucích – je tomu tedy opačně než u tisku z výšky. Tisková místa jsou zaplněna řídkou rychle zasychající barvou a při tisku dochází k převzetí barvy potiskovaným materiálem, ponejvíce papírem.

Způsob výběru aspirantů pro cestu zásluh a slávy, tedy cestu úřednické kariéry prostřednictvím státních zkoušek byl výrazem úcty a respektu vůči vzdělanosti a jejímu vlivu na růst a zušlechťování osobnosti.

Zárodky tohoto systému nabíraly pevné rysy již brzy po vzniku centralizovaného státu již v chanské době (206 př. n. l. – 220 n. l.), kdy panovníci čelili výzvě, jak stmelit nesourodou říši. „Neobyčejné činy vyžadují neobyčejné muže,“ opakovaně prohlašoval císař Han Wudi (chanský Wu-ti, 140 př. n. l – 87 př. n. l.) výstižně a oprávněně. A byl to právě on, kdo na základě předchozí empirie zavedl „systém výběru“ xuanjü (suen-ťü). Ten dával všem schopným mužům říše možnost účastnit se správy země. K těmto počátečním státním zkouškám se do hlavního města dostavili studenti, doporučení hodnostáři, aby písemně zodpověděli zadané otázky. Nebylo výjimkou, že kandidáti byli při zkouškách zavřeni v malých celách několik dnů, nezřídka byli i zazdíváni, aby nedocházelo k předávání a úniku informací.

Za Severních Sungů (960 – 1127 n. l.) museli všichni kandidáti na doktorskou hodnost jinshi (ťin-š') nejdříve složit zkoušku jieshi (ťie-š') na nižší správní úrovni prefektury. Protože se ale někdy zjistilo, že hodnocení bylo buď podjaté nebo zase příliš vstřícné, rozhodl císař Taizu (Tchaj-cu), že kandidáty přezkouší osobně. V roce 975 se proto zavedla samostatná palácová zkouška dianshi (tien-š').

Hlavním zkoušejícím bývala zpravidla nějaká vynikající osobnost. Reprezentativním příkladem je básník Ouyang Xiu (Ou-jang Siou 欧阳修, 1007 –1072) státník, historik a učenec, působící v říši Song (Sung).

Ne všichni zkoušející uměli ocenit svéráz či neobvyklost talentu. Při těchto zkouškách bylo samostatné uvažování mnohdy na závadu. Studovaná díla a události dávné historie měly sloužit jako precedenty a podklady pro chápání současnosti. Doba ale vřela novými problémy a výzvami, a klasické knihy vedly ty méně bystré naopak k myšlenkovému konzervatizmu.

Již na počátku jedenáctého století se opakovaně ozývala kritika systému, ubíjejícího skutečné vědění a dovednosti, systému, produkujícího jen průměrné úřednictvo.

Přímým předchůdcem reformátora Wang Anshi (Wang An-š': 王安石, 1021 – 1086) – zavedl výrazné sociální a ekonomické změny a rozšířil používání peněz – v jeho reformním úsilí byl Fan Čung-jen. Ten špatné úředníky pokládal za zdroj všeho zla v zemi. Nerozpakoval se prohlásit, že ačkoli jimi dvůr přetéká, nenajde se mezi nimi jediný skutečný talent. Navrhl proto modernizaci zkouškového systému s důrazem na praktické znalosti oborů zemědělství, zavodňování a podobně.

Čtenáře možná napadne paralela s výběrem současných úředníků na místní, celostátní i mezinárodní posty. Možná i nám by pomohl nějaký reformátor...

V příštím pojednání o čínských císařských zkouškách se zaměříme na období, jež následovala. Tedy období mongolské dynastie Yuan (Jüan), čínské dynastie Ming (Ming) a mandžuské dynastie Qing (Čching).

Martin Kváča, sinolog a pedagog