Izraelský útok v Kataru bude mít dalekosáhlý vliv na rovnováhu sil ve světě

V odpoledních hodinách podnikl Izrael útok na delegaci Hamásu v Kataru, kde se právě připravovala na jednání se zástupci Izraele o propuštění rukojmích. Ačkoliv se dá chápat, že se Izrael chce pomstít těm, kteří stáli za odporným teroristickým útokem na jeho území v říjnu před 2 lety, jde se jednoznačně o flagrantní porušení mezinárodního práva.

 

Jakkoliv můžeme souhlasit s důvody, pro které tak Izrael učinil, nedá se souhlasit se způsobem a načasováním tohoto útoku. O přítomnosti Hamásu za území Kataru se dlouho vědělo a všichni ho léta schvalovali, protože se jednalo o komunikační kanál. Podobné to bylo s kanceláří hnutí Tálebů z Afghánistánu a mnoha dalšími organizacemi. Útok navíc přišel v době, kdy se mělo jednat o propuštění dalších rukojmích, což mělo podporu jak izraelské vlády, tak i USA. Šance na další úspěšná tím spadla na bod mrazu.

 

Nejhorší je, že se Izraeli s největší pravděpodobností nepodařilo všechny cílené osoby zlikvidovat. Katar o této záležitosti mlčí, ale stále více se objevují informace o tom, že útok nebyl úspěšný. Nabízí se zde paralela s pravděpodobně neúspěšným útokem na íránská jaderná zařízení. Navíc i pokud by byl, měl by jistě symbolický význam. Hamás by však neoslabil. Má své lidi v Kataru, Turecku, Malajsii a objevují se spekulace i o dalších státech. V Gaze se mu kvůli složité situaci daří získávat další stoupence. Pokud tedy nepřijde také nějaké politické řešení, bude zde pokračovat dlouhý a krvavý konflikt, který nebude mít žádné řešení a žádného vítěze.

 

Abrahámovské dohody

Útok byl další ranou pro americkou snahu zajistit mírové dohody a diplomatické vztahy všech zemí regionu s Izraelem. Již po útocích na Írán a vzhledem k těžké situaci v Gaze se k možnosti navázání diplomatických vztahů s Izraelem stavěla Saúdská Arábie a další země regionu odmítavě. Předtím se přitom zdálo, že je tento krok pouze otázkou krátkého času.

 

Po útoku na Katar je na dlouhou dobu téměř nemožný. Katar svolal velké setkání zástupců arabských a muslimských zemí. Pravděpodobně se bude jednat pouze o další obecné setkání plné bezzubých prohlášení. Je nepravděpodobné, že by diplomatické vztahy s Izraelem přerušily země, které ho již navázaly. Nedůvěra však přetrvá, a to se již těžko změní.

 

Region a Írán

Útok na Katar, protože tak je to v regionu chápáno (málokterý stát se na to dívá jako na útok na teroristy z Hamásu), výrazně posílí pozici Íránu. Snaha USA Írán izolovat a oslabit tak bude neúspěšná. V některých arabských médiích se již předtím objevovaly informace o tom, že oslabení Íránu a jeho spojenců v zemích regionu může využít Saúdská Arábie a jiné země, které zde mohou naopak posílit. Nyní se situace zásadně mění.

 

Země Zálivu, které donedávna věřily, že se nikdy nemohou stát terčem Izraele, ztratily svůj klid. Írán již delší dobu nebyl hlavním nepřítelem. Navíc dodržoval dohody podepsané se Saúdskou Arábií za zprostředkování Číny, a od té doby na území Saúdské Arábie ani SAE jemu nakloněné milice, především pak jemenští Húthíjové, nikdy neprovedly žádný útok. Země regionu tak stále více začínají vnímat Izrael jako hlavní hrozbu. Írán situace naopak využil a snaží se vylepšit svou pozici.

 

Region a USA

Zdá se, že si Donald Trump vůbec neuvědomuje, že tento útok nejvíce oslabuje především americkou pozici v regionu. Snaha mlžit rozhodně nepomohla. USA nejprve oznámily, že byly informovány a varovaly Katar. To Katar razantně popřel. Poté zástupci USA sdělili, že Izrael provedl akci sám a nikoho neinformoval.

 

Je velmi nepravděpodobné, že by americká vojenská základna v Kataru nebyla informována. Jinak by totiž musela stíhačky nelegálně pronikající do katarského vzdušného prostoru sestřelit. I v případě íránského symbolického útoku na americkou vojenskou základnu v Kataru se nakonec ukázalo, že byla zasažena a některá zařízení výrazně poškozena. Je to tedy již podruhé, kdy USA nezajistily bezpečnost své hostitelské země. To vše je staví do velmi nepříjemné situace.

 

V současné době se tak nedají očekávat žádné razantní kroky, protože je tímto vývojem celý region překvapen a de facto nemá žádnou alternativu. Do vzdálené budoucnosti se budou tyto země stále více snažit hledat alternativy k silné vazbě na USA. Slova amerických politiků, že se další takový útok již nebude opakovat, je rozhodně neuklidní. Tím spíše, když izraelští politici ujišťují, že zástupce Hamásu a jiných organizací zlikvidují všude, kde budou.

 

Změny pod povrchem

Samotný útok Izraele na Katar nebude mít v krátké době žádné důsledky. Země regionu vydají pár bezzubých prohlášení, a tím to skončí. Pod povrchem ale bude proudit silný proud budoucích změn. Důvěra v dohody s Izraelem a sliby USA již zůstane na nule, a to se snadno nezmění. Katar se bude připravovat na možnost dalších útoků stejně tak jako Turecko, Pákistán, Malajsie a další země regionu. Dlouholetá a do nedávna velmi úspěšná snaha o zapojení Izraele do regionální spolupráce je tím u konce a Izrael bude opět vnímán jako největší hrozba.

 

Nejsmutnější je, že se jedná pouze o osobní vnitropolitickou snahu premiéra Netanjahua a několika radikálních ministrů, která ublíží jejich vlastní zemi. Někdo by se měl zamyslet nad tím, proč je vedení armády i zpravodajských služeb proti podobným akcím. V jejich případě se přitom jedná o opravdové profesionály s mnohaletou zkušeností. Jsou to právě tito lidé, kdo úspěšně zajišťoval bezpečnost Izraele a jeho silné postavení. Nyní pod politickým tlakem odchází ze scény, a to bude mít neblahé důsledky.

 

Pozice USA bude velmi slabá. Žádný místní vládce to neřekne otevřeně a pravděpodobně v blízké době nikdo nepožádá USA, aby stáhly z jeho území vojáky. Země však budou hledat alternativní řešení spočívající hlavně ve vzájemných dohodách lokálních hráčů a nové regionální architektury, které si i Írán stane plnou a aktivní součástí. Budou se taky snažit více upevňovat vztahy s Čínou, Ruskem, Indií, Tureckem a dalšími zeměmi. Útok je možné považovat za další krok na cestě k celosvětovým změnám a posunu rovnováhy sil, tedy ústupu západních mocností.

 

Tomáš Strnad, odborník na Blízký východ

 

Úvodní foto: Unsplash.com/Levi Meir Clancy