Do Thajska za teplým mořem a do Pattaye za komerční erotikou?

Čeští turisté v Thajsku nejvíc hledají odpočinek u moře spojený s kulturním poznáním. Ve srovnání s německými sousedy, kteří už do Asie úspěšně zavedli německý vuřt a berlínský kebab, je česká klientela pro nižší příjmy citlivější na poměr ceny a kvality a vyžaduje spíš levné jídlo, dostupné hotely a výhodné letenky. Nastupující generace se ale odlišuje a víc vyhledává aktivní dovolenou: potápění, kurzy thajské kuchyně nebo poznávání přírody severu země.

Jiný rozměr turistiky nabízí město Pattaya, ležící jen sto kilometrů od Bangkoku. Dlouhodobě patří ke třem nejnavštěvovanějším thajským letoviskům. Jeho obraz je však rozporuplný. Nabízí sice hotely všech kategorií, rodinné atrakce, aquaparky a kulturní show, světovou proslulost však získalo sexuální turistikou. To budí kontroverze a dlouhodobě ovlivňuje image města.

Už diskuse o počtu sexuálních „pracovníků” v Pattayi ilustruje citlivost tématu. Číslo 27 tisíc, které zaznělo v médiích, starosta odmítl jako nadsazené, jeho odpůrci však tvrdili, že je odhad ještě podhodnocený! Ve městě, které má jen něco přes 120 tisíc stálých obyvatel, to zní opravdu přehnaně. Ovšem jen pokud nepočítáme armádu všudypřítomných masážních a kosmetických salonů, které však podle všeho ve velké většině poskytují pouze svou zapsanou živnost.

I tak se tu komerční sex nabízí ve velkém měřítku nejen pro heterosexuální klientelu, ale také pro gay a trans komunitu. Pattaya je dokonce považována za jedno z hlavních světových center transgender zábavy – slavné kabaretní show, kde vystupují tzv. kathoey (anglicky „ladyboys“, čínsky renyao 人妖 „lidští démoni”) jsou běžnou součástí turistické nabídky. Že kathoey bývala mužem, už napoví jen stavba ramen, lýtek a velká čísla bot. Ale ne vždy.  

Hlubší vhled do této komunity však příliš zábavný není. Nejistota ve vlastní sexualitě, ale i chudoba vede mnoho chlapců k proměně, kdy desítky let experimentují s hormony a operacemi mimo svět skutečné medicíny. I oni věří v mýtus pokleslého bijáku „Pretty women“, že každý ladyboy může najít svého miliardáře.

Zjistit, odkud se taková porce sexuální tematiky v Thajsku vzala, je složitější. Často se poukazuje na období po druhé světové válce, kdy sem začali jezdit američtí vojáci z asijsko-pacifických základen, a hlavně na období války ve Vietnamu, kdy Američané Thajsko zaplavili. Pattaya se tehdy změnila z rybářské vesnice v zábavní město. Kořeny jsou však ještě mnohem starší – thajská kultura, ovlivněná hinduismem a místními lidovými tradicemi, nebyla nikdy puritánská. Hinduistická mytologie široce pracuje s bohy a postavami proměnlivých pohlaví (nejznámější je Ardhanáríšvara – bůh, který spojuje Šivu a Párvatí v jedné bytosti, napůl muž a napůl žena) a sexualita je v těchto příbězích otevřenější než v křesťanské a židovské tradici.

Buddhismus, dominantní náboženství Thajska, je k sexualitě formálně zdrženlivý – mnich má dodržovat celibát a laik má usilovat o uměřenost. Na druhé straně však v laické společnosti převládá spíše tolerantní přístup. Thajský buddhismus tak nevede k ostrým zákazům, spíš dává důraz na karmické důsledky činů. Proto i fenomén transgender osob vnímá s větší mírou akceptace než mnoho jiných kultur. Celkem nikoho tady nepřekvapí, že nasupený chlap s naběhlými tricepsy z těžkých balíků má tyrkysové minišaty a oblá ňadra.

Jiný pohled přináší islám, významný na jihu Thajska. Tamní muslimská komunita se na sexuální turistiku a otevřený noční život dívá velmi kriticky. Pattaya není islámským městem, ale islám má i zde zastoupení. V Pattayi je několik desítek mešit, zatímco v celém Thajsku se jich napočítá kolem čtyř tisíc. Buddhistických chrámů je v zemi přes čtyřicet tisíc, což dobře ukazuje kulturní váhu obou náboženství.

Turista, který přijede do Pattayi, ale nemusí nutně skončit v nevkusných šantánech pěší zóny či na večerních trzích s tretkami a dvakrát přegrilovanými tělíčky. Může si dojít pro denní dávku duchovního prozření do dřevěného Chrámu pravdy (Sanctuary of Truth), postaveného teprve nedávno bez jediného hřebíku a kousku kovu, rozšířit si barevné spektrum v botanické zahradě Nong Nooch, zasnít se na vyhlídce na Pattaya Bay, postrašit se v krokodýlí farmě nebo vyrazit za čistším mořem na menší ostrov, například Koh Larn.

Pattaya se velmi snaží ukázat jako destinace pro širší spektrum návštěvníků a nechtěnou pověst nočního města mu možná pomáhá mazat i živá buddhistická víra, viditelná v oltářích, květech a obětinách na každém kroku. Nakonec i nové generace jsou jiné, a přestože západní „trans“ vlna je stále na vzestupu, alespoň ubývá mužů zkoušejících sporné radosti „Pařby v Bangkoku“ nebo těch, co vedle některé místní dívky marně zkouší přetočit kalendář svého života z listopadu zpátky do jara. Bez znalosti alespoň 96 kapitol místní Rámájany to navíc nemůže fungovat ani kulturně.

Mnohem větším problémem Pattayi je však kvalita moře. Celý záliv je velmi znečištěný, jak do něj jdou každoročně tisíce tun pevných odpadků a odpadních vod. Za bouří tu dochází k erozi celých desítek metrů pláží, které se v posledních letech nahrazují dovezeným pískem. Tropický ideál modré barvy moře tu přechází v zelenou, připomínající barvu sinic v českých rybnících. Čistší moře začíná až jižně od Rayongu, ještě sto kilometrů od Pattayi směrem na jihovýchod. Ještě modřejší jsou pak vody u ostrovů Ko Samet, Ko Chang nebo dál Ko Tao a Samui.

Barva moře je tak vedle estetiky zejména indikátorem jeho kvality. Zelený odstín naznačuje přemnožené řasy a fytoplankton, zatímco jasně modré moře má nižší obsah živin a vysokou průzračnost. To je důvod, proč turisté za „rajskými“ plážemi cestují z Bangkoku ještě stovky kilometrů dál, místo aby zůstali v Pattayi.

Ale i tak umí každé místo zašeptat svůj příběh a pozorného posluchače tím může zas o kousek posunout blíže buddhovství. Jak říká thajské přísloví: „Kamkoli cestuješ, je to jako bys četl novou knihu.”

A právě takové jsou zkušenosti turistů z Thajska: rozporuplné, mnohovrstevné a plné kontrastů, které lze stěží zjednodušit na jediný obraz.

Vít Vojta, sinolog a etnolog