Čínsko-nepálské sbližování otevírá posvátnou horu Kailash dalším poutníkům

Bývalý maoistický velitel protimonarchistického povstání, stále vystupující pod pseudonymem Pračanda, tedy „hrozivý“ nebo „divoký“, nyní vede nepálskou vládu s podporou opoziční komunistické sjednocené marxisticko-leninské strany (UML) a některých dalších skupin. Osmidenní oficiální návštěvu Číny uskutečnil na pozvání premiéra Státní rady Li Čchianga ve dnech 23. až 30. září a po jednáních v Pekingu se zúčastnil i zahajovacího ceremoniálu 19. asijských her v Chang-čou.

Nepálský premiér Pušpa Kamal Dahal, přezdívaný „Pračanda“

"Pračanda" se setkal jak s čínským premiérem, tak s prezidentem. Klíčovými tématy jednání byla infrastruktura a konektivita. Káthmándú a Peking se dohodly na urychlení spolupráce v rámci projektů čínské iniciativy Pásu a cesty, společné prohlášení zmínilo spolupráci od rozšíření letecké dopravy až po přeshraniční přenosové vedení. Podle zprávy čínského ministerstva zahraničí nabídl čínský premiér Li další společné projekty silnic a železnic, v letectví, telekomunikacích a elektrifikaci a také urychlení výstavby transhimálajské multidimenzionální sítě pro lepší propojení Nepálu se sousedy. Čína vyjádřila ochotu dovážet více nepálských zemědělských produktů a motivovat čínské podniky, aby se podílely na rozvoji Nepálu i v oblasti vzdělávání, lékařské péče či cestovního ruchu.

Načasování cesty upoutalo řadu pozorovatelů. Přišlo totiž jen několik týdnů poté, co Nepál konečně získal půlmiliardový infrastrukturní grant americké vládní nadace Millennium Challenge Corporation, který američtí představitelé veřejně označují za součást americké indopacifické strategie. Obavy Nepálu, že bude zatažen do indicko-čínského soupeření, zčásti stály za několikaletým zpožděním ratifikace grantu parlamentem. Za Káthmándú, které grant nedávno formálně podepsalo, teď "Pračanda" nejspíše ujistil Peking, že se příliš nepřibližuje Washingtonu a znovu potvrdil i neutrální pozici Nepálu vůči indicko-čínskému soupeření. Jeho osmidenní návštěva tak vyjádřila, že vztah Káthmándú k Pekingu, od roku 2019 povýšený na strategické partnerství, se určitě neochlazuje.

Dne 27. září přeletěl premiér "Pračanda" do Lhasy, kde absolvoval několik schůzek s tamními zástupci svého severního souseda. Den na to odletěl s doprovodem z letiště Gonggar letadlem Tibet Airlines k hoře Kailash, posvátné hoře hinduistů, buddhistů, džinistů i bönistů. Poutníci a himalajisté tudy chodívají třídenní pouť kolem hory Kailash po směru hodinových ručiček. Není mimořádně namáhavá, ale velké nadmořské výšky vyžadují aklimatizaci a zdatnost.

Pouť dlouhá asi 56 kilometrů začíná ve 4 670 metrech a vrcholí v 5 650 metrech nad mořem v průsmyku Drölma-La.

Pračanda navštívil také posvátné jezero Manasarovar, 30 kilometrů jihovýchodně od hory Kailash. Manasarovar, tibetsky „Nezničitelné jaspisové jezero“, leží v prefektuře Burang, ve Ngari. S nadmořskou výškou 4 588 metrů n. m. je jedním z nejvyšších sladkovodních jezer světa a současně z něj ledovcová voda činí snad nejčistší jezero v Číně. Řadí se mezi tři nejposvátnější tibetská jezera. Buddhisté věří, že jezero je poklad darovaný Buddhou, který může smýt špínu z jejich kůže i srdcí a prodloužit život. Proto mnoho věřících obchází jezero nebo se v něm i koupe.

Podle hinduistické víry je zase jezero výtvorem mysli boha Brahmy, který jej stvořil pro své syny, aby se vykoupali po namáhavé pouti. Je symbolem čistoty. Podle hinduistického básníka Kálidáse může voda svatého jezera očistit hříchy stovek životů. Místní průvodce však důrazně doporučuje vodu před konzumací filtrovat a převařit. Mezi hinduisty se věří, že do jezera Manasarovar byla také vsypána část popele Mahátmy Gándhího.

Kameny přinášené hinduistickými poutníky na svatá místa Tibetu 

Po návratu do Nepálu z Čcheng-tu sdělil premiér, že se připravují nepálsko-čínské dohody, usnadňující nepálským, indickým a dalším poutníkům návštěvu posvátné hory Kailash a jezera Manasarovar přes Simikot v odlehlé oblasti Humla na severozápadě Nepálu. Cesta je tu sice velmi hrbolatá, ale k jezeru je to po ní jen 160 kilometrů.

Fotografie: Wonders of Tibet