Čínská studia v hanáckém Heidelbergu
Pražská sinologie není jediným akademickým pracovištěm při české vysoké škole, kde se náš obor pod hlavičkou akreditovaného vysokoškolského studijního programu pěstuje. A není dokonce ani nejstarším takovým pracovištěm v naší zemi, jak si mnozí mohou myslet. Moderní sinologie totiž vznikla ve Zlíně, zde také vyšla první učebnice čínštiny v češtině, na svou dobu velice moderní Učebnice mluvené čínštiny (Vyšší lidová škola T. Bati 1938). Dějiny české sinologie jsou plné zajímavých jmen a velkých osobností. Nahlédněme nyní pod příkrov času zejména na Olomoucké univerzitě.
Na Moravě existují ještě dva další „sesterské“ stolce, jak se dříve říkalo vysokoškolským katedrám. První je Katedra asijských studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (KAS FF UP) a druhé je pak Centrum asijských studií Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Opomenout nemohu ani Katedru asijských studií na soukromé Metropolitní univerzitě v Praze, která však realizuje pouze magisterské studijní programy. Protože brněnští kolegové se dozajista dokáží prezentovat sami, ve svém textu se omezím pouze na Čínskou filologii – tak se totiž obor jmenuje na KAS FF UP v Olomouci.
Kořeny olomoucké sinologie sahají až k moravskému jezuitovi a českému misionáři na čínském dvoře Karlu Slavíčkovi (1678–1735). Jeho osobností se u nás badatelsky zabýval především profesor Josef Kolmaš (1933), významný český sinolog a tibetanista, ve své knize Listy z Číny (Vyšehrad 1995). Na univerzitě v Olomouci vyučoval Slavíček matematiku a hebrejštinu, od roku 1713 jako její profesor.
Sinologie se začala na FF UP vyučovat roku 1946. Podnět k založení nového oboru vzešel z osobního zájmu rektora univerzity Josefa Ludvíka Fischera (1894–1973) o orientalistická studia. Ta začala být na UP pěstována především díky pražským externím učitelům profesoru Jaroslavu Průškovi (1906–1980) a docentu Augustinu Palátovi (1923–2016). Na začátku padesátých let však byli učitelé nešetrným zásahem tehdejšího vedení univerzity do organizace studia přinuceni přesunout obor do Prahy.
Z podnětu profesora Josefa Jařaba (1937), tehdejšího rektora UP, byly v roce 1991 zahájeny přípravy ke zřízení oboru Čínská filologie, jejichž realizace se chopil vedoucí Katedry romanistiky FF UP profesor Jiří Černý (1936) a v září 1993 byl obor jako součást nově vzniklého kabinetu Dálného východu při Katedře romanistiky otevřen. V říjnu 1994 jsem na FF UP nastoupil jako asistent oboru i já, a první tři roky jsem zde působil jako jediný interní český zaměstnanec kabinetu. Na jaře 1998 byl Oldřich Švarný (1920–2011) jmenován na FF UP docentem, a o dva roky později profesorem. V roce 2002 byl kabinet Dálného východu transformován v současnou Katedru asijských studií.
Katedra asijských studií je mladým dynamicky se rozvíjejícím pracovištěm orientujícím se především na současné jazyky a kulturu Číny, Japonska, Koreje, Indonésie a Vietnamu. Zájemcům o studium nabízí několik perspektivních programů bakalářského, magisterského i doktorského studia. Klíčovými oblastmi sinologického výzkumu je pro pracoviště zejména čínská lingvistika. Katedra asijských studií je jediným univerzitním pracovištěm v České republice, které se v současné době dlouhodobě intenzivně zabývá přípravou učebních pomůcek právě pro výuku čínštiny nejen na vysokých školách.
Mezi zásadní publikace pracovníků v tomto smyslu patří Učební slovník jazyka čínského (O. Švarný, UP 1998–2000), Úvod do studia hovorové čínštiny (O. Švarný a D. Uher, UP 1997), Hovorová čínština v příkladech (O. Švaný a kol. UP 1998), Učebnice čínských znaků (O. Kučera a kol., UP 2005), Učebnice čínské konverzace 1, 2 (D. Uher a kol., Leda 2007 a 2016) a Čínská obchodní konverzace (T. Slaměníková a Guo Y., Edika 2014). Vznikly zde i významné odborné studie, např. Čínské znakové písmo: synchronní model tradiční kategorizace (T. Slaměníková, UP 2018), Prosodická gramatika čínštiny (O. Švarný a D. Uher, UP 2014), Hanská grammatologie (D. Uher, UP 2013), Ideogramy v moderní čínštině (T. Slaměníková, UP 2013) atd. Katedra je rovněž jediným vysokoškolským pracovištěm v České republice, které vydává orientalistický časopis – Dálný východ. Její členové jsou také řešiteli řady výzkumných i jiných grantových projektů.
Olomoucká sinologická škola patří nejen mezi nejstarší, ale také mezi nejzkušenější akademická pracoviště svého druhu v naší zemi. O to více pak mrzí, když se pozorný čtenář od svých pražských kolegů dozví, že nejlepší sinologové jsou někde jinde...
David Uher, sinolog, lingvista a pedagog