Asijské „šachy“: hra Go je elegantnější a náročnější
S jednoduchými pravidly, s astronomickým počtem variant. Elegantní hra, ve které skupiny černých a bílých kamenů nemilosrdně bojují na jednotlivých frontách, aby se staly součástí komplexní bitvy na desce, která v tradiční čínské filozofii představuje kosmos zrcadlící prostupující se yin a yang.
Hra Go pochází ze starověké Číny, zmiňuje ji už Konfucius ve svých Hovorech (období válčících států, 475-221 př. n. l.). V tomto období hra patřila mezi čtyři dovednosti pravého aristokrata, kde byla oficiálně ukotvena za dynastie Tang (Tchang) v 9. století. Samotný Konfucius hru Go, v současné čínštině známé jako weiqi (wej-čchi) - volně přeloženo jako “obklopovací desková hra“ - uměl pravděpodobně hrát, ale ze čtyř umění ji ve svých promluvách explicitně vyzdvihuje pouze jednou - více prostoru věnuje hudbě, ve které nachází největší povznesení.
Ze záznamů vyvozujeme, že hra Go má historii dlouhou více než 2500 let, a je pokládána za nejstarší deskovou hru hranou až do současnosti. Největší rozkvět Go zažilo v Japonsku od poloviny 16. století, kde mělo pevnou podporu u císařského dvora. Přes Japonsko se hra rozšířila do západního světa, na konci 19. století do Německa a Evropy a na začátku 20. století také do USA.
Název Go pochází z japonštiny, jelikož to byli právě Japonci, kteří umění hry Go po 500 let posouvali mílovými kroky dále a zprostředkovali pravidla i celý pojmový aparát světu.
Japonci rozpoznali potenciál čínské hry správně, podobně jako to udělali při přijetí znakového písma či kultury pěstování čaje. Byli to Japonci, kteří formalizovali systém hodnocení hráčů na kyu a dany, který byl následně aplikován i v bojových uměních. Kyu hráč je na úrovni studenta, první dan se rovná první mistrovské třídě - černému pásku. Ovšem danový systém s devíti úrovněmi má kořeny hlouběji, a to opět ve starověké Číně po přelomu letopočtu, kdy devítistupňový systém rozděloval úředníky dle schopností právě do devíti skupin.
V Americe Go představil šachista Edward Lasker, který se pravidlům a kultuře hry naučil v Berlíně. Od něj také pochází oblíbený výrok, že „zatímco barokní pravidla šachu mohla být vytvořena pouze lidmi, pravidla Go jsou tak elegantní, organická a přísně logická, že pokud inteligentní formy života existují jinde ve vesmíru, téměř jistě hrají Go“.
V současnosti stojí na špici nejsilnějších zemí trojúhelník zemí: Čína, Korea a Japonsko. V Koreji existuje několik tisíc profesionálních učitelů Go, v zemi je také nespočet škol a několik televizních stanic zaměřených výhradně na Go. Obdobně jsou na tom v Číně, kde děti za dobré výsledky na turnajích dokonce získávají plusové body při zkouškách na střední školy. V Japonsku oblíbené anime Hikaru no Go se rozšířilo do celého světa a motivuje mladé (i starší) hráče ke studiu. Ve všech třech zemích jsou mistři deskové hry Go, profesionální hráči považovaní za vážené osobnosti, někteří dokonce za národní hrdiny, jako např. čínský mistr Nie Weiping (Nie Wej-pching, 9. dan), který sesadil japonské mistry ze světového trůnu hry Go v sérii China-Japan Supermatches v 80. letech 20. stol.
Co se týče Evropy, dlouhodobě si nejlépe vedou východoevropské státy. S asijskými velmocemi se ale srovnávat nemůžeme. Samozřejmě, šachy jsou u nás daleko populárnější. Obecně jsou si obě hry právě nutným využitím propočtu, taktiky a strategie podobné, dobří šachisté mají velký potenciál uspět i v Go, jako právě již výše zmíněný pan Lasker. Příkladem může být i mladý český talentovaný šachista Jan Šimara, který se až ve 14(!) letech začal učit hrát Go. V roce 2013, v té době už jako osmadvacetiletý (6. dan), porazil několikanásobného mistra Evropy Ilyu Shikshina (7. dan) a vyhrál jako první Čech v historii mistrovství Evropy.
Go se dostalo celosvětové pozornosti v roce 2016, kdy černobílé kameny zaplnily titulní strany vědeckých časopisů. Jsou to již tři roky, kdy počítačový program Alphago společnosti Google Deepmind vyzval jednoho z nejlepších hráčů všech dob, Korejce Lee Sedola (9. dan), a díky využití neuronových sítí a strojového učení jednoznačně přemohl lidstvo ve své tradiční hře se skóre 4:1. Hráčům po celém světě se díky programům fungujících na podobné bázi jako AlphaGo do rukou dostal skvělý tréninkový nástroj a teorie hry Go se posouvá vpřed jako nikdy předtím.
V některém z dalších textů se budu věnovat představení základů pravidel hry, stručnému představení české Go scény a také rozdílům ve stylu hry počítače a člověka.
Mikuláš Nozar, sinolog a hráč Go