Osmdesát let konce války ve východní Asii: Chabarovský proces s bakteriologickými vrahy

Žalobu zastupoval rada justiční služby Lev Nikolajevič Smirnov, který v letech 1946-48 působil jako zástupce sovětského žalobce Goluckého u Mezinárodního soudního tribunálu v Tokiu. Do lavice obžalovaných usedlo dvanáct bývalých příslušníků japonské armády, kteří byli zatčeni sovětskou armádou v Mandžusku během operace Srpnová bouře. Byli obviněni z přípravy bakteriologické války a z použití bakteriologické zbraně proti civilnímu obyvatelstvu.

 

Hlavním obžalovaným byl velitel Kuantungské armády generál Otozó Jamada, pod jehož pravomoc na základě výnosu císaře Hirohita z roku 1936 spadala všechna pracoviště zabývající se výzkumem a testováním bakteriologických zbraní.

 

Další obžalovaní byli vesměs odborníci: bakteriologové, lékaři, veterináři, kteří se podíleli na výzkumu, výrobě a testování různých typů bakteriologických zbraní vyvíjených v přísně utajovaných laboratořích na území státu Mandžukuo a na Japonskem obsazeném území ve střední a jižní Číně.

 

O největším a nejdůležitějším bakteriologickém pracovišti, jednotce Kuantungské armády č. 731, jsme již v Asiaskopu psali, a to v souvislosti  s českoskoslovenským konzulátem v Charbinu. Shodou nepříjemných okolností se totiž štáb této jednotky nacházel ve stejné budově jako československý konzulát. Na adrese Girinskaja 38 měla jednotka 731 od poloviny roku 1938 kanceláře , reprezentační místnosti a v podzemí vězení. Náš konzulát sídlil v prvním patře této budovy od roku 1931 do dubna 1939. Je tedy nanejvýš pravděpodobné, že se tyto dvě instituce setkaly a konzul Hejný ani netušil, jaké má sousedy. Velitel jednotky 731 generál Širo Išii žil se svou početnou rodinou (měl 7 dětí) v sousední menší budově, která byla součástí areálu.

 

V lokalitě Pching-fang 平房, která se nachází asi 20 km na západ od centra Charbinu, měla jednotka 731 k dispozici rozlehlou základnu, ve které se kromě laboratoří nacházely speciální dílny, množírny blech a hlodavců, věznice, nemocnice, krematorium, speciální cvičiště a letiště. Jak vypověděli obžalovaní v chabarovském procesu, pracovalo tam asi 3 000 lidí. Samotná jednotka se skládala ze čtyř oddělení:

Úkolem prvního oddělení byl výzkum a pěstování původců infekčních onemocnění: moru, cholery, plynové gangrény, sněti slezinné, břišního tyfu a paratyfu. Druhé oddělení kontrolovalo působení bakterií na lidský organismus a konstruovalo a vyrábělo různé speciální pomůcky. Pouze třetí oddělení jednotky č. 731 se zabývalo legální činností, a to čištěním vody. Areál Pching-fang byl oficiálně veden jako pila. Čtvrté oddělení mělo za úkol rozmnožovat bakterie vypěstované v laboratořích.

V pátém oddělení byli školeni odborníci, kteří byli schopni s tímto smrtonosným materiálem manipulovat.      

 

Kvalita vyrobených patogenů a metody jejich praktického použití se testovaly nejen na zvířatech, ale i na lidech. Jak se vyjádřil jeden ze svědků, oběti pro pokusy vybírala japonská policie mezi vězni „určenými k likvidaci".

 

Pro pozorování účinku vyvíjených patogenů na lidský organismus byla v Pching-fangu zřízena „nemocnice", ze které žádný „pacient" nevyšel živý. Kromě pokusů s bakteriální nákazou se na bezbranných obětech prováděly pokusy se zmrazováním. Většina těchto drastických pokusů končila amputací končetin a smrtí. Přesné statistiky neexistují, Japonci je na konci války zničili, ale svědci odhadují, že při pokusech prováděných jednotkou 731 ročně zemřelo nejméně 600 lidí.

 

Pro pokusy na jednotlivcích sloužilo speciální „cvičiště", pokusy ve velkém měřítku, tzv. manévry, se prováděly ve střední a jižní Číně v lokalitách vytipovaných  japonskou armádou. Obecně se počítalo se třemi základními metodami šíření infikovaného materiálu: vrhání porcelánových bomb, rozprašování z letadel a záškodnictví. Například v roce 1940 byly blechy nakažené morem rozprášeny z letadla nedaleko města Ning-po a v roce 1941 u města Čchang-te. Zemřely stovky nic netušících obyvatel těchto lokalit.

 

Druhé utajené pracoviště vyvíjející bakteriologické zbraně, jednotka č. 100, se nacházelo poblíž města Čchang-čchun. V blíže nespecifikovaných lokalitách ve střední a jižní Číně působily ještě oddíly Ej a Nami. Jednotka č. 100 se zabývala obdobnou činností jako jednotka č. 731, ale se specializací na infekční choroby dobytka a rostlin. Účinky vyvíjených přípravků a možnost jejich využití v praxi testovaly speciálně vycvičené skupiny záškodníků tak, že zamořovaly pastviny a vodní nádrže v blízkosti hranic.

 

Jak potvrdil při výslechu generál Jamada, japonská armáda byla připravena bakteriologické zbraně použít podle potřeby proti všem nepřátelům, ale v praxi se počítalo v prvé řadě s využitím ve válce proti SSSR. V květnu 1945, kdy se potvrdilo, že se SSSR bude podílet na definitivní porážce Japonska, vydal Jamada rozkaz zintenzivnit přípravy na bakteriologickou válku. Operace Srpnová bouře použití připravených bakteriologických zbraní předešla.

 

Na 22. září 1945 byla připravena akce nazvaná  „Cherry Blossoms at Night", rozprášení morem nakažených blech nad západním pobřežím USA. Ani k realizaci této akce už nedošlo.

 

Generál Jamada rovněž potvrdil, že 10. srpna 1945 vydal rozkaz kompletně zničit prostory, ve kterých působily jednotky č. 731 a č. 100. Ještě než se tak stalo, byli z klecí vypuštěni hlodavci infikovaní morem. Jak známe z mnoha historických dokumentů, čínští zdravotníci se s morovou nákazou v okolí Charbinu potýkali několik let.

 

Rozsudky

Generál Otozó Jamada byl v Chabarovsku odsouzen na 25 let pobytu v táboře nápravných prací. V červenci 1950 požádala vláda ČLR Sovětský svaz o vydání všech zadržovaných japonských vojáků, kteří spáchali zločiny na čínském území. Sovětská vláda vyhověla a Jamadu spolu s dalšími předala do věznice ve Fu-šunu. V roce 1956 byl generál Jamada omilostněn a mohl se vrátit do Japonska. Zemřel v roce 1965.

 

Spolu s generálem Jamadou byli v prosinci 1949 v Chabarovsku odsouzeni k 25 letům pobytu v táboře nápravných prací:

- náčelník vojenské zdravotnické správy japonského ministerstva války,

- náčelník veterinární služby Kuantungské armády, který řídil jednotku č.100 

a náčelník čtvrtého oddělení jednotky č. 731.  

 

Zbývajících osm obviněných bylo odsouzeno k pobytu v táboře nápravných prací na dobu od tří do osmnácti let.

 

V roce 1950 vydalo moskevské Nakladatelství cizojazyčné literatury publikaci nazvanou Materials on the Trial of Former Servicemen of the Japanese Army Charged with Manufacturing - Bacteriological Weapons, která obsahuje autentické dokumenty chabarovského procesu: obžalobu, výpovědi obžalovaných a svědků, řeči obhájců, posudky znalců a rozsudky.

 

Na první pohled zaujme absence dokumentů týkajících se velitele jednotky č. 731, generála Širó Išii. Proč není mezi obžalovanými v Chabarovsku? Proč nebyl ani mezi obžalovanými v tokijském procesu? A proč není jeho absence vysvětlena, když všichni obžalovaní potvrzují, že jako velitel jednotky řídil výzkum, organizoval výrobu pomůcek, vydával rozkazy k pokusům včetně pokusů na lidech, že to byl on, kdo zkonstruoval speciální porcelánové bomby, které plné infikovaných blech svrhávala letadla na čínské vesnice, a že to byl on, kdo navrhl speciální velkokapacitní kultivátory pro množení infikovaných blech?

 

Dnes víme, že se Išiimu podařilo včas z Mandžuska uprchnout. Vydal se americké armádě a nabídl jí výsledky svého bádání výměnou za beztrestnost. Spojené státy jeho nabídku přijaly a beztrestnost mu zaručily. Informace o dalším osudu Širo Išii se rozcházejí. Podle jedněch žil po roce 1945 až do své smrti po celou dobu v Japonsku, podle jiných souhlasil s odjezdem do USA, kde mu bylo umožněno přednášet ve středisku vývoje biologických zbraní ve Fort Detricku ve státě Maryland. (Středisko fungovalo v letech 1943 až 1969.)

 

V roce 1952 obvinila severní Korea Spojené státy, že v Koreji používají bakteriologické zbraně a že se na vývoji a využití těchto zbraní podílejí japonští váleční zločinci včetně Širo Išii. Toto obvinění, ke kterému se připojily SSSR a ČLR, nebylo nikdy potvrzeno ani vyvráceno.

 

V každém případě víme, že Širo Išii prožil posledních několik let svého života  v Japonsku, kde si otevřel soukromou kliniku. Zemřel v roce 1959 na rakovinu hrtanu. 

 

Proč nepromluvil generál Jošidžiro Umezu?

V období let 1936 až 1944, kdy program výzkumu a testování bakteriologických zbraní vznikal a rozvinul se do své konečné podoby, byl hlavním velitelem Kuantungské armády generál Jošidžiró Umezu. V Chabarovsku odsouzený Otozó Jamada velel Kuantungské armádě pouze poslední jeden rok.

 

Generál Umezu byl souzen Mezinárodním soudním tribunálem v Tokiu. Není pochyb o tom, že právě on mohl podat, pokud šlo o přípravu bakteriologické války, vyčerpávající informace. Ale soud v Tokiu neměl zájem s tímto tématem pracovat. Na doživotí odsouzený Umezu v lednu 1949 ve věznici zemřel, takže žádosti sovětské justice o jeho vydání do Chabarovska nemohlo být vyhověno.

 

Během roku, který uplynul mezi ukončením tokijského procesu s hlavními japonskými válečnými zločinci a procesem v Chabarovsku se zásadně změnila situace ve světě. Necelé tři měsíce před zahájením procesu v Chabarovsku otestoval SSSR vlastní atomovou bombu, USA ztratily monopol; Kuomintang i přes podporu USA prohrál občanskou válku, 1. října 1949, tedy dva měsíce před zahájením soudu v Chabarovsku, vznikla ČLR. Japonsko na rozdíl od let 1941-45, už nebylo nepřítelem, ale spojencem USA.

 

Přesto, že byl průběh chabarovského procesu kompletně zdokumentován a dokumenty publikovány, byly informace o odhodlání japonské armády použít bakteriologické zbraně ve Spojených státech prohlášené za zlomyslnou a nepodloženou propagandu a výpovědi obviněných a svědků před chabarovským soudem, pokud se vůbec dostaly na veřejnost, za zmanipulované.

 

Až v osmdesátých letech minulého století nastala situace, kdy bylo možné o tabuizovaných bakteriologických výzkumech veřejně promluvit. I když japonská vláda nadále popírala, že k pokusům s bakteriologickými zbraněmi a k pokusům na lidech docházelo, objevily se dokumenty, jejichž pravdivost nebylo možné zpochybnit. V roce 1988 by v Hongkongu natočen film Černé slunce 731 (黑太阳 731), ve kterém byly použity i autentické záběry z chabarovského procesu.

 

Japonská justice poprvé až v roce 2002 oficiálně přiznala, že Jednotka 731 vůbec existovala a že experimentovala s biologickými zbraněmi, jejichž smrtící účinky ověřovala na čínských vězních, 

 

V květnu 2006 zařadila Státní rada ČLR areál Pching-fang na seznam objektů, které si zaslouží zvláštní památkovou ochranu. Na okraji areálu postavila moderní budovu – Výstavní síň dokumentace zločinů, kterých se v Číně dopouštěla Jednotka 731 japonské okupační armády 侵华日军第七三一部队罪证陈列馆. Jsou zde vystaveny autentické dokumenty, které se během let podařilo dohledat.

 

Prohlášení základny v Ping-fangu za objekt s mimořádnou historickou hodnotou můžeme chápat také jako upozornění, že zatímco zvěrstva, kterých se dopouštěli němečtí nacisté, jsou díky iniciativám různých židovských organizací světu stále připomínána, na zvěrstva, kterých se ve stejně době se stejným pocitem vlastní nadřazenosti dopouštěla japonská armáda, svět nebezpečně rychle zapomněl.

 

Ivana Bakešová, historička a sinoložka

 

Poznámka: V tomto článku byly použity informace obsažené v publikaci Proces s japonskými strůjci bakteriologické války, kterou vydalo nakladatelství Orbis v Praze v roce 1951. (445 stran). Jedná se o překlad z ruského originálu. (Bibliografické údaje originálu nejsou v publikaci, kterou máme k dispozici, uvedeny.)

 

Titulní obrázek: Film "731 Biochemical Revelations", Baidu