Nejdelší Vánoce mají určitě Filipíny

Nejdelší Vánoce mají určitě Filipíny
22 / 12 / 2020 Pavel Zvolánek

Zatímco v Evropě obvykle v prosinci zažíváme předvánoční shon, jinde už jsou Vánoce v plném proudu. K vůbec nejdelším vánočním svátkům na světě se hlásí Filipíny, kde vše začíná již v září, tedy v době, kdy u nás děti teprve nastupují do školy a konec roku pro ně leží v nedohlednu.

Do kulis letních teplot a koupání v moři nepatří upomínka narození Ježíše jen zdánlivě, vždyť Filipíny jsou v Asii společně s Východním Timorem jedinou zemí s dominantně katolickým vyznáním a ve více než stomilionové populaci se k němu hlásí osmdesát procent lidí.

 

První kříž na Filipínách vztyčil již portugalský mořeplavec ve španělských službách Fernando Magellan, který k místním břehům dorazil během své průkopnické plavby kolem světa v roce 1521. Magellan sice na Filipínách zahynul při šarvátce s domorodci, ale jeho misionářské dědictví přetrvalo. Nejstarší dochovaný kostel svatého Augustýna v Manile pochází z roku 1607, ale jeho kamenné verzi předcházela ještě bambusová stavba z roku 1571. Oddanost víře, dovezené na španělských lodích, dnes Filipínci demonstrují pravidelnými bohoslužbami, četnými fiestami a v některých případech i skutky natolik drastickými, jako je velikonoční bičování a přibíjení na kříž ve městě San Fernando.

 

Hranice takto rozsáhlých svátků, které zabírají víc než třetinu roku, jsou však poněkud nejasné. Za jejich počátek lze považovat září, kdy se v obřích nákupních centrech a obchodech začíná objevovat první sváteční výzdoba. Vánoce pak uzavírají lednoví Tři králové a v místech, jako je ostrov Cebu, končí až třetí lednovou nedělí, vyhrazenou k uctění sošky božího Jezulátka, Santo Nino, kterou Magellan věnoval místnímu vládci. Katolická církev vánoční svátky vymezuje 16. prosincem, kdy se místní kostely poprvé zaplní k sérii devíti mší, a první nedělí nového roku, která je svátkem Zjevení Páně (Tři králové).

 

Hektické tempo nabírají filipínské Vánoce v prosinci a vrcholí devíti pobožnostmi, odehrávajícími se před východem slunce. Od třetí hodiny ráno se místní svatostánky začínají plnit těmi, kteří doufají, že absolvováním všech devíti obřadů si zajistí příznivý nadcházející rok a vyplnění všech přání. Tyto časně ranní mše vyrůstají ze španělských agrárních kořenů a přečkaly i do časů filipínské nezávislosti a stále urbanizovanějšího světa, který se již nemusí obracet pro požehnání, udělované ještě před začátkem práce na poli.

 

Pro tyto mše se používá označení Simbang Gabi, noční mše, Misa de Aguinaldo, dárková mše, nebo Misa de Gallo, kohoutí mše. Církev dává přednost názvu Misa de Aguinaldo, jako Misa de Gallo bývá označována hlavní mše, konaná 24. prosince. Svým názvem tato pobožnost nejvýstižněji popisuje čas, který předchází prvnímu kohoutímu zakokrhání.

 

Zatímco zevnitř kostelů se line zpěv muzikálně nadaných Filipínců, venku na svoji příležitost čekají prodejci, nabízející vánoční speciality, jako je chutný rýžový zákusek bibingka. V ulicích a na průčelích domů a kostelů zprávu o tom, že přišel čas sváteční, přináší symbol filipínských Vánoc, parol, představující světlo na cestě do Betléma a vítězství nad temnotou. Původně jednoduché pěticípé hvězdy, vyráběné z bambusu, mají dnes nekonečně mnoho variací ve svém vzhledu i použitém materiálu, sahajícím od plastů po mušle.

 

Paroly doprovázejí i další vánoční symboly, vztyčují se a rozsvěcují se vánoční stromy a radnice jednotlivých měst připravují pro své obyvatele soutěže ve zpěvu koled. Americký vliv se projevuje v přítomnosti Santa Clausů i motivů sobích spřežení. Nescházejí ani jesličky, zejména ve městě Tarlac, považovaném za hlavní město filipínských betlémů.

 

Od prvních ranních mší se v ulicích objevují také dětští koledníci, doprovázení jednoduchými tamburínami, kteří putují dům od domu, kde dostávají drobné dárky a peníze. Na vánoční bonus, zvaný aguinaldo, se mohou těšit také zaměstnanci ve firmách. Ještě, než děti odejdou na prázdniny, odehrají se vánoční večírky a na ulicích můžete zahlédnout lidi svírající balíček zabalený ve svátečním papíru.

 

Vrchol filipínských Vánoc nastává 24. prosince, kdy se po půlnoční mši celé, často velice početné rodiny, shromáždí ke společné večeři, rozdávání dárků i nejrůznějším domácím hrám. Více než bohatost nadílky pod stromkem vystihuje ducha rodinná pospolitost a soudržnost, která je tak možným vysvětlením, proč v takto zakotvené společnosti trvají Vánoce tak dlouho. Hlavní menu na slavnostní tabuli obstará podle možností jednotlivých rodin vepřové, lechon, ale nescházejí také zákusky, sýrová koule, vánoční šunka, horká čokoláda, melouny a ananasy, špagety a samozřejmě nezbytná rýže. Po jídle nastává čas na zábavu, karaoke, nejrůznější zábavné hry o drobné ceny a také rozbalování dárků.

 

 

Tímto ovšem filipínské Vánoce nekončí. Na 28. prosince připadající Svátek Mláďátek, Niños Inocentes, připomíná náš apríl. K oblíbeným žertům patří v tento den vypůjčit si od někoho peníze, bez úmyslu mu je splatit. Příchod nového roku oznamuje společná rodinná večeře a zejména hlučné veselí plné petard nebo alespoň houkání klaksonů. Oficiálně Vánoce na Filipínách končí na Den tříkrálový, ale v takto časově rozmáchlém pojetí, je vlastně konec jedněch Vánoc jenom přípravou na blížící se začátek dalších.

 

Pavel Zvolánek, novinář, průvodce a cestovatel, žijící v Indonésii