Největší blackout v historii? Bez proudu byla najednou desetina lidstva

Historicky rekordní výpadek elektřiny začal 30. července, kdy selhala přetížená severní síť a odpojila asi 300 milionů lidí. Zhaslo Dillí, Uttarpradéš, Harijána, Paňdžáb a další státy severu. Téměř okamžitě se v hlavním městě Dillí zastavilo metro, lidé zůstali uvěznění v soupravách v tunelu a personál je musel evakuovat pěšky. Semafory zhasly a jejich roli převzala policie, avšak již tak chaotická doprava se proměnila v hlučný a zcela neřízený zmatek aut, rikš a autobusů.

 

Druhý den, 31. července, se situace ještě zhoršila, když se kaskádově zhroutila i východní a severovýchodní síť, čímž se výpadek rozšířil na více než 620 milionů lidí, tedy polovinu tehdejší indické a přibližně devět procent světové populace. Prakticky dvě třetiny země se ocitly bez proudu. Vodárenská čerpadla přestala fungovat, takže lidé byli odříznuti od pitné vody. Nemocnice musely přejít na nouzové generátory, po celé zemi byly rušeny chirurgické operace, sestrám v jedné z nemocnic nezbylo než život zachraňující přístroje obsluhovat ručně poté, co selhaly záložní zdroje energie. Svůj provoz uzavřely nebo omezily továrny, banky i kanceláře.

 

Zatímco obyvatelé Dillí se potili při téměř devadesátiprocentní vlhkosti a řidiči troubili ještě netrpělivěji než obvykle, v Západním Bengálsku výpadek proudu uvěznil pod zemí na hodiny stovky horníků, když se porouchaly jejich výtahy. Jinde přestala fungovat elektrická krematoria a některá těla zůstala napůl spálená, než se přivezlo dřevo na rozhoření pecí. Docházelo k příležitostným vloupáním do opuštěných obchodů a stánků. Na klíčová místa byla nasazena policie i armáda, aby zabránily větším nepokojům. V Dillí a Kalkatě byly posílené hlídky, které měly bránit rozšíření paniky a násilí.

 

Ve slumech velkých měst se odehrály nepokoje, které pramenily převážně z frustrace, kdy se lidé hádali kvůli vodě, vyhrožovali personálu obchodů, který zavřel a bránil zásoby. Ve městě Gurugram došlo k vandalismu na elektrických rozvodnách. Výtržníci zmlátili pracovníky energetické společnosti, některé z nich drželi jako rukojmí a zablokovali silnice v několika částech města.

 

Venkov, zvyklý na občasné výpadky, si se vzniklou situací poradil lépe, ale pro metropole to byla noční můra. Během této zkoušky záložní infrastruktury se ukázalo, že především metropole jsou bez elektřiny extrémně zranitelné. Výpadek také potvrdil propastné rozdíly mezi bohatšími částmi měst, které měly generátory, a chudšími čtvrtěmi, které zůstaly zcela bez elektřiny a vody.

 

Po skončení blackoutu se rozhořela debata o korupci a zanedbání údržby. Média psala o neschopnosti vládních úřadů zajistit modernizaci sítě. Vznikla politická přestřelka a obviňování mezi federální vládou a jednotlivými státy. Vyšetřování ukázalo, že hlavní příčinou bylo přetěžování sítě, neboť indické státy odebíraly víc elektřiny, než měly povoleno. Chyběla dostatečná automatická odpojovací ochrana a koordinace mezi regiony. Jakmile se síť přetížila na jednom místě, spustil se kaskádový efekt, který zkolaboval celé propojení.

 

Rozsáhlý blackout vedl Indii k velké modernizační vlně, země investovala miliardy dolarů do chytrých ochranných systémů a monitorování sítě v reálném čase, aby se podobná katastrofa už neopakovala, a zpřísnila pravidla pro čerpání elektřiny. Od té doby k podobnému kolapsu již nedošlo.

 

V menším rozsahu blackouty zasáhly i jiné asijské země. V roce 2014 došlo k celostátnímu výpadku elektřiny v Bangladéši, který postihl 150 milionů lidí. Indonésie zažila nejrozsáhlejší výpadky v roce 2005, kdy se bez proudu ocitlo až 100 milionů lidí na Jávě a Bali. O čtrnáct let později se situace opakovala v hlavním městě Jakartě a na západní Jávě a dotkla se až 40 milionů lidí. Masivní výpadky zažíval i Pákistán v letech 2015 a 2023, kdy blackout postihl prakticky celou zemi.

 

K vůbec nejdelšímu výpadku proudu došlo na filipínském ostrově Mindoro, kdy se tamním obyvatelům nedostávalo stabilní elektřiny od března 2022 až do února 2023. Důvodem byly spory mezi lokální distribuční firmou a dodavateli elektřiny. Kromě nezaplacených nebo sporných smluv bylo příčinou i špatné řízení a korupce. Přes 80 tisíc domácností se ocitlo bez spolehlivých dodávek elektrické energie, docházelo k výpadkům signálu mobilních sítí a menší podniky zbankrotovaly kvůli nákladům na vlastní generátory. Úřady se pokoušely situaci řešit nákupy dieselových generátorů z rezerv jiných regionů a v omezené míře také dotacemi na naftu. Místní politici žádali o vyhlášení „energetické nouze“ na úrovni státu. Obdobně rozsáhlá kalamita postihla v druhé polovině roku 2017 v důsledku hurikánu Maria i některé oblasti Portorika.

 

Na světě neexistuje země, která by nikdy nezažila blackout. Historicky první velké výpadky byly zaznamenány již v letech 1889–1890 v New Yorku. V roce 1965 blackout poprvé ve velkém překročil hranice dvou států, USA a Kanady. K prvnímu rozsáhlému výpadku v Československu došlo v důsledku přetížení v zimní špičce v roce 1961.

 

Alespoň lokálními nebo krátkými výpadky způsobenými bouřkami, technickými poruchami nebo lidskou chybou si prošly i nejvyspělejší a nejlépe spravované sítě. Podle žebříčků spolehlivosti dodávek elektřiny SAIDI, udávající průměrnou dobu v minutách bez proudu za rok na jednoho odběratele, patří mezi státy s extrémně nízkou četností a mírností výpadků elektřiny Singapur, Japonsko, Německo, Švýcarsko a Island. Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi vycházejí nejen ze způsobů údržby, ale také z geografických podmínek a toho, zda danou oblast zasahují přírodní katastrofy. Drobným poruchám se však nevyhnul ani městský stát Singapur, přestože tamní obyvatelé stráví bez elektrického proudu méně než jednu minutu za rok. 

 

Krátkodobé blackouty trvající méně než dvanáct hodin sice často vyvolávají stres a frustraci, ale společnost je většinou schopna jim odolat. Chronické nebo velmi dlouhé výpadky přesahující více než 48 hodin však mohou vést v hlubší společenské rozvraty, ztrátu důvěry ve stát a zhoršení bezpečnostní situace. Zřejmě nejznámějším příkladem takového vyústění je rabování spojené s pětadvacetihodinovým výpadkem proudu v New Yorku v červenci 1977.

 

Město se tehdy potýkalo s vysokou nezaměstnaností, kriminalitou a nedůvěrou v instituce. Psychické nastavení jeho obyvatel ještě zhoršovalo řádění sériového vraha Davida Berkowitze. Výpadek proudu, odehrávající se v horké letní noci, přivedl do ulic davy lidí, nejdříve ze zvědavosti, která však rychle přerostla v rabování. Lidé kradli z obchodů televize, ledničky i nábytek. Noviny přinášely fotografie usmívajících se obyvatel s novými televizemi na zádech a média vzniklou situaci přirovnávala k poválečným Drážďanům, nákupnímu šílenství poháněnému pocitem nároku či rozebírání města cihlu po cihle.

 

Nepřipravená, personálně poddimenzovaná policie zaznamenala více než 1 600 poškozených nebo vykradených obchodů, 1 037 požárů, z toho stovky úmyslně založených, a více než 3 700 zatčených, nejvíce v historii New Yorku během jedné noci.Škody dosáhly v přepočtu na dnešní peníze 1,4–1,5 miliardy dolarů. Pojišťovny zbankrotovaly kvůli hromadným nárokům a některé části města se z rabování a požárů už nikdy plně nevzpamatovaly.

 

Pavel Zvolánek, publicista a průvodce v jihovýchodní Asii

 

Titulní fotografie: ChatGPT