Který cestovní pas je vůbec nejsilnější?

Který cestovní pas je vůbec nejsilnější?
1 / 3 / 2022 Martin Kváča

Cestovní pas, jak jej dnes známe, má teprve stoletou historii. Nejdůležitější dokument všech cizozemců pro zbývajících 194 zemí světa se každoročně vyhodnocuje do pořadníku podle počtu zemí, do kterých může nositel pasu vycestovat bez víza. Která země zvítězila pro začátek roku 2022?

Neformálním předchůdcem cestovního pasu byl průvodní dopis o bezpečném průchodu (sauf conduit či safe conduct pass) umožňující i nepříteli „průchod dovnitř a ven z království za účelem možného vyjednávání,“ vysvětluje historik Martin Lloyd v The Passport: The History of Man's Most Traveled Document. Dokument však byl jen písemnou prosbou, fungující jako gentlemanské dohoda, vzájemné uznávání autority dvou vládců.

 

Průvodní dopisy – předchůdci pasů

Příběhy nejrůznějších průvodních dopisů se historie a literatura jen hemží, třeba v případě Marco Pola měl dopis formu zlaté plakety, vydané samotným Kublajchánem a zaručoval bezpečný průchod (1271) přes chánova území.

 

I Dumasův D´Artagnan si na cestě z Paříže do Londýna (asi 1625-1628) nesl ukradené kardinálovo povolení, protože se nemohl jen tak promenádovat po Calais. A Vernův Phileas Fogg (1872) se na své cestě kolem světa musel prokazovat cestovním dokumentem mnohokrát.

 

Původ názvu passport nejspíše pochází z bezpečného přechodu (pod ochranou svého vládce) pass branou (porte) či přístavem (port) na druhou stranu.

 

Vznik cestovního pasu

Zásadní zvrat přišel po 1. světové válce v roce 1920, kdy Společnost národů prosadila celosvětový pasový standard. Nebylo to vůbec jednoduché, protože například zákonodárci Spojených států následně přišli s novým pasem, s cílem omezit jiné pasy a příjezd přistěhovalců do země. Souběžně v roce 1921 schválili Imigrační zákon (Zákon o nouzových kvótách) omezující počet přistěhovalců na 3 % přistěhovalců z jedné země (např. Francie). Úřad pro sčítání lidu pak vypočítal, že počet nových přistěhovalců v USA klesl po zavedení nového pasu z 805 228 v roce 1920 na 309 556 v letech 1921 až 1922.

 

Tehdy, na Pařížské konferenci v roce 1920, se ve Společnosti národů specifikovala velikost, uspořádání a podoba pasů pro 42 států, další úpravy pasu proběhly zejména v roce 1947 a 1980. Původní tzv. „modrý pas“ zůstal v provozu celá desetiletí, ale v roce 1988 byl ve většině zemí nahrazen pasem v barvě „burgundského vína“.

 

Pasová diskriminace

Od projektu cestovního pasu, vedeného Společností národů po Velké válce, by však bylo naivní očekávat velkou bohulibost. Jasně protežoval země Západu, kterým se stal nástrojem svobodného pohybu a současně vytvářel překážky pro cestování těch ostatních, nepreferovaných států. „Pas je druh štítu, když jste občanem bohaté demokracie,“ vysvětluje Atossa Araxia Abrahamian, autorka knihy The Cosmopolites: The Coming of the Global Citizen. 

 

A tak některé pasy dávají od počátku svým nositelům větší svobodu než jiné. Podle prestižního Henley Passport Index, využívajícího data IATA - Mezinárodní asociace leteckých dopravců, jsou pro rok 2022 zeměmi s nejsilnějšími pasy na světě Japonsko a Singapur. Jejich občané mohou bez víza vstoupit do 192 zemí. Druzí v pořadí, Jižní Korea a Německo, mají bezvízový vstup do 190 zemí.

 

Pas Spojených států, velmi nevítaný zejména v některých muslimských zemích, má stále silnou pozici. Jeho držitelé mohou bez větších omezení cestovat do 186 zemí. Této úrovni svobody se těší také občané Nového Zélandu, Norska, Švýcarska, Belgie a Spojeného království. 

 

Velmi odlišná je situace na opačném konci škály. Nejomezenější pohyb má afghánský pas, má pouhých 26 bezvízových destinací, Irák 28 a Sýrie 29.

 

Pas vydaný Českou republikou se těší úctyhodnému 7. místu se 185 bezvízovými vstupy. Pas Čínské lidové republiky je na 64. místě s 80 vstupy bez víza. Hongkong je za Českou republikou na 18. příčce se 171 vstupy, pas Taiwanu na 32. místě se 145 vstupy.

 

Průvodní dopisy, které měly umožňovat vyslancům, kupcům a cestovatelům vstup do mnohdy znepřátelených států a které je měly chránit, se tak na začátku 20. století proměnily v nástroj omezování migrace. A také proto se ani nejznámější imigrant Albert Einstein do Spojených Států nedostal na první dobrou.

 

Čeká nás pasové čipování?

Pasy se pak v době moderních technologií, mikročipů, hologramů, čárových kódů a biometrických údajů stávají postupně nástrojem kontroly a ovládání všech, včetně občanů tzv. rozvinutých demokracií. Doba, kdy se pasová identifikace přenese čipem přímo pod kůži, se asi nezadržitelně blíží. A na přetřes tak opět půjde otázka, kolik svobody jsme ochotni si ještě nechat vzít, abychom tím snad žili v „bezpečnějším“ světě...

 

Martin Kváča, sinolog a pedagog