Zatímco Evropu sužuje inflace, v Číně řeší přesně opačný problém

Žádoucí pro zdravý vývoj ekonomiky je stabilita a předvídatelnost cen. To proto, aby mohly podniky plánovat výrobu a celkově vše dobře fungovalo. Stabilitu cen prakticky interpretuje většina centrálních bank jako pozvolný růst cen. Česká, stejně jako Evropská centrální banka se snaží dosáhnout 2% tempa inflace. V Pekingu si stanovili cíl 3 %.

Červencový pokles spotřebních cen v Číně se může zdát na první pohled jako žádoucí situace, kterou bychom mohli závidět. Za stejný objem peněz si toho můžou Číňané koupit víc. Při bližším pohledu ale zjistíme, že pokles cen budí mezi centrálními bankéři ještě větší strach než inflace.

Deflace bývá často spojená s finanční nebo hospodářskou krizí a je doprovázena vysokou nezaměstnaností, která aktuálně u mladých Číňanů přesahuje 20 %. Čínská centrální banka proto rychle zareagovala snížením úrokových sazeb, aby zlevnila úvěry, podpořila ekonomiku a nastartovala růst cen. V srpnu se trend mírně obrátil, což přispělo ke zmírnění obav. Kýženého zdražování ve výši 3 % ročně ale ani zdaleka dosaženo nebylo.

Hlavní příčinou problémů je krize v sektoru realit, tvořící čtvrtinu čínské ekonomiky, která způsobila pokles cen nemovitostí. Velká část střední třídy má v nemovitostech uloženy své úspory, a jsou tak opatrní při utrácení uspořených prostředků, nahromaděných během pandemie. Místo návratu k utrácení a stavu před pandemií tak svým spořením tlačí ceny dolů.

Čínské ekonomice nepomáhá ani situace v Evropě a USA, kde řádí inflace. Centrální banky se tu snaží omezit spotřebu obyvatel a tím i růst cen. To významně dopadá na dovoz zboží z Číny, který meziročně poklesl zhruba o 20 %.

Kdy naposledy klesaly ceny u nás?

Česká republika naposledy bojovala s rizikem klesajících cen poměrně nedávno. Světová ekonomická a finanční krize, vyvolaná krachem realitního trhu v USA, se u nás projevila dvěma hospodářskými poklesy v roce 2009 a 2013. To se nepříznivě projevilo růstem nezaměstnanosti, snížením příjmů domácností a zisků firem.

Na začátku krize jsme dokonce zažili, podobně jako Čína dnes, mírný pokles cen, na který reagovala Česká národní banka úplně stejně zlevněním úvěrů a snížením úrokových sazeb k nule. Při druhé vlně krize ale ani to nefungovalo a centrální banka přešla k oslabení kurzu koruny nad 27 korun za euro, který držela až do roku 2017, aby se zdražilo dovážené zboží, zlevnil se vývoz a nastartovala se ekonomika. Postupně jsme se tak vrátili k našemu 2% inflačnímu cíli.

Inflace a dovoz nízkých cen ze zahraničí

Zatímco mezi lety 2015 až 2017 si Česká národní banka pomocí měnové politiky dovezla tolik zahraniční inflace, kolik bylo potřeba, v roce 2021 už jsme dovoz inflace neměli ve svých rukou. Covidem zpřetrhané dodavatelské řetězce a válka na Ukrajině vyvolaly růst zahraničních cen mimo naši kontrolu - především energií a potravin. K tomu se přidal návrat spotřebitelské poptávky po pandemii.

Česká národní banka zakročila zvýšením úrokových sazeb, čímž zdražila a omezila úvěry a domácí poptávku po spotřebě a investicích. Zároveň tím spustila i mírný pokles cen nemovitostí, které se propisují do spotřebitelské inflace prostřednictvím nájemného.

Po roce dvouciferné inflace se uklidňují i ceny dovážené ze zahraničí. Ceny energií se od minulé zimy stabilizovaly a jejich korekce přispívá k poklesu inflace. Zároveň Číně, druhé největší ekonomice na světě, už jedenáctý měsíc v řadě klesá index výrobních cen, který podobně jako ceny energií minulý rok výrazně rostl.

Čína je stále největší vývozce na světě. Pokles výrobních cen proto nezůstane jenom v Číně, ale přes dovozy do Evropy nám může malinko pomoci při boji s inflací. Čínská centrální banka navíc oproti té naší a evropské snižuje úrokové sazby, aby podpořila hospodářství a růst cen. To vede k rozdílu v úrokových sazbách a může oslabit čínskou měnu a zlevnit dovoz.

Jan Kohn Vesely, ekonomický analytik

Titulní fotografie: China Daily