Střízlivý jogín a buddhista bez iluzí o Evropě: sto let od narození Karla Wernera

Idylické Karlovo dětství v moravské Jemnici, kde měl otec cukrárnu a matka byla kuchařkou, skončilo za světové krize nuceným odchodem do Znojma a následně okupačním vystěhováním do Brna. Karel tam vystudoval reálné gymnázium a nastoupil na Filosofickou fakultu Masarykovy univerzity, od roku 1947 pak pokračoval na olomoucké Palackého univerzitě. Tam u Jaroslava Průška studoval klasickou čínštinu, jeho studium sanskrtu vedl Vincenc Lesný, který jej přijal za asistenta Indologického semináře. Lesný i Werner chodili do stejné základní školy v Jemnici, dodnes častého cíle indických státních návštěv.   

 

Po roce 1950 československý režim neumožnil z kádrových důvodů Wernerovi pokračovat v akademické dráze, a tak skoro dvě desetiletí pracoval ve stavebnictví, v pohostinství, byl instalatérem či řidičem tramvaje.

 

Počátky cvičení jógy a meditace v Československu 60. let

V 60. letech začal zkoumat praktické aspekty indických nauk, systém hathajógy a buddhistické meditace a vedl tajný kroužek zájemců. Dopisoval si s mnoha zahraničními spolky, s Buddhistickou společností v Londýně, s Buddhistickou vydavatelskou společností ze Sri Lanky, kterou vedl mnich německého původu Nyanaponika Théra, s Jógickými ústavy v Indii, se západoněmeckým Buddhistickým seminářem pro nauku o bytí (Buddhistisches Seminar für Seinskunde), který vedl Paul Debes ze své chaty poblíž Hamburku a s mnoha dalšími.

 

K podzemní publikační činnosti zaměřené na duchovní praxi přispíval překlady buddhistických textů a když Sovětská akademie věd zavedla hathajógické cviky jako ranní „fyzminutky“, podařilo se mu i v oficiálním tisku satelitního Československa publikovat první článek o hathajóze. Ten vedl k sérii přednášek, a dokonce i k televiznímu pořadu (1963). Pak odborový klub První brněnské strojírny schválil Wernerovy kurzy jógy a umožnil mu pod svou záštitou založení Klubu jógy, který přetrval i dobu normalizace (1969–1989).

Odchod do Velké Británie a nucený exil

Aby se vyhnul dalšímu pronásledování československým režimem, odešel Werner 23. srpna 1968 do Velké Británie, kde mu nakonec byla žádost o trvalý pobyt v zahraničí českým velvyslanectvím zamítnuta (1969) a tím se stal ilegálním emigrantem.

 

Nejprve pracoval v Cambridgi v univerzitní knihovně a současně v Churchillově koleji učil sanskrt. V roce 1969 získal místo docenta indické filosofie a náboženství na univerzitě v Durhamu, kde vyučoval rovněž sanskrt, jógu a indickou civilizaci v dálkových kurzech. Později založil výroční akademická Sympozia indických náboženství, vyučoval také v letní škole Buddhistické společnosti a v diplomových kurzech pro učitele jógy. Hostoval také na univerzitách ve srílanské Kandě, indickém Dharwaru a Vanárasí, v Cambridgi, Oxfordu, Lancasteru, Manchesteru, Stirlingu a Londýně.

 

Roku 1990 odešel Werner formálně do penze, ale stále zůstal velmi aktivní. V letech 1991–1993 byl několikrát hostujícím přednášejícím na turné po uměleckých památkách v Indii, Nepálu, Vietnamu a Kambodži. Procestoval též Myanmar, Thajsko, Jávu, Bali, Čínu, Japonsko a Koreu. V letech 1993–1998 byl hostujícím profesorem Masarykovy university v Brně v Ústavu religionistiky, který pomohl založit na Filosofické fakultě.

 

„Logická pravděpodobnost“ namísto náboženské víry

Studium filozofie a srovnávacího náboženství vedlo Wernera k sokratovskému hledání smyslu života, který nelze s jistotou poznat, lze jej pouze vytušit. Jeho podstata však stojí na dodržování etických zásad.

 

Svou racionalitou a metodickými popisy meditace byla Wernerovi nejbližší nauka ranného buddhismu, odvoditelná z Buddhových rozprav pálijského kánonu. Nepokládal se za „věřícího buddhistu“, protože „jistota víry" vede často na scestí náboženských dogmat a předsudků. Stejně tak končívá strnulé lpění na vědeckých teoriích, které však často vycházejí jen z našeho omezeného „vědeckého poznaní" a slepě popírají to nepoznané, včetně možnosti existence transcendentních realit, pro které není „objektivní“ důkaz.

 

Pro duchovní systémy zavedl Werner svůj filozofický pojem „logické pravděpodobnosti“. Zatímco náboženství jednoho Boha a stejně tak vědeckému materialismu (bezbožnému ateismu) přisuzuje jen velmi nízkou míru „logické pravděpodobnosti", střízlivé pojetí buddhistické praxe se snahou o odstranění utrpení si u něj naopak získalo velkou míru „logické pravděpodobnosti".

 

Síla znamená morálka

Wernerovou inspirací byla zejména Buddhova cesta tří pilířů: morálka (šíla), koncentrace (samádhi) a moudrost (paňňá). Morálka (v sanskrtu „síla“) je první ze tří částí duchovního tréninku, z trojlístku morálka – soustředění – uvědomění a je nezbytným základem dalšího duchovního rozvoje.

 

V rámci Buddhovy ušlechtilé osmidílné stezky, kterou Werner překládá jako „správné nazírání – rozhodování – mluvu – konání – způsob živobytí – snažení – uvědomění – soustředění“, zahrnuje zmíněná morálka tzv. pravou mluvu, pravé konání a pravé živobytí.

 

Tradiční meditace Satipatthána

Jde o univerzální metodu meditace, překračující hranice náboženství nebo duchovních škol. Slouží jako vstupní brána k hlubší introspekci a rozvoji vědomí. Její cíle jsou praktické, dosažitelné a přístupné laikovi v moderním světě.

 

Werner vidí v této technice klíčový nástroj k harmonizaci života – osobního i společenského. Zdůrazňuje, že „správné nazírání“ na sebe a svět kolem sebe není v meditaci jen historickým termínem, nýbrž jde o aktuální nástroj pro mnichy i pro komplikovanější život moderních laiků. Připomíná, že cílem meditace je osvobození od utrpení (nirvána).

 

Výraz Satipatthána znamená „udržet pozornost uvnitř sebe“ (sati = pozornost, upa = uvnitř, thana = udržet). Mahá satipatthána sutta z Pálijského kánonu je považována za jednu z nejdůležitějších Buddhových rozprav, popisující čtyři satipatthány jako nazírání těla, pociťování, stavů mysli (vědomí) a předmětů mysli.

Osvícení jako zkušenost podložená praxí

Ve Wernerově racionálně-filozofickém pojetí buddhismu nepřichází osvícení odněkud zvenku. Je výsledkem systematické meditace a racionální interpretace ústící do sjednocení osobní morálky, koncentrace a moudrosti. Osvícení není pro Wernera záhadné mystérium nebo dogmatický koncept, ale metodicky uchopitelný výsledek metodické transformace mysli.

 

Praktické uplatnění ve světě 21. století

Werner často připomíná, že meditační nástroje satipatthány nejsou jen pro poustevníky, ale dobře fungují i v prostředí práce, rodiny a stresu. Je užitečné spojit etiku a introspekci a využít je pro osobní růst, mezilidské vztahy i psychickou odolnost.

 

Buddhistické praktiky navíc spoluformovaly západní psychoterapii (např. mindfulness-based therapy), i vlivný Erich Fromm je bral za významnou část vlastní psychologické práce.

 

Doporučená meditace podle Karla Wernera

Fáze	Trvání­	Obsah	Cíl
I. Sezení­ (ráno)	10-20 min	Klidné pozorování­ dechu	Nastavení­ mysli, prevence stresu
II. Krátká zastavení­ (ve dne)	15 min	2-3x denně vědomé dýchání­	Udržení­ bělosti během dne
III. Večerní­ sezení­	15-30 min	Hlubší­ pozornost na dech, tělo

 

Důležitá zásada: Nejde o výkon, ale o kvalitu pozornosti. Raději 5 minut s plnou všímavostí než 30 minut rozptýleně.

 

Návrh čtyřtýdenního osobního rozvoje Týden 1: Ukotvení v těle Zaměření: Sleduj dech tam, kde ho cítíš nejzřetelněji – nosní dírky, horní ret, nebo břicho. Cíl: Nechat mysl spočinout v rytmu nádechu a výdechu. Nehodnotit, jen sledovat. Pomůcka: V duchu si při nádechu říkat „vím, že se nadechuji“, při výdechu „vím, že vydechuji“.   Týden 2: Délka a kvalita dechu Zaměření: Všímej si, zda je dech dlouhý, krátký, jemný nebo těžký. Stále ho však nijak neupravuj. Cíl: Rozvoj jemné všímavosti (sati) k proměnám dechu a těla.   Týden 3: Celistvost těla Zaměření: Vnímej dech v souvislosti s celým tělem – při nádechu i výdechu. Cíl: Cítit tělo jako jeden živý celek; dech je jako vlna, která tímto celkem prochází.   Týden 4: Zklidnění tělesných formací Zaměření: Dech se stává jemnějším. Sleduj uvolňování napětí v těle. Umožni tělu „dýchat samo“. Cíl: Zklidnění těla → zklidnění mysli → počátek vhledového pozorování (vipassaná).   Praktické pokyny Pozice: Seď pohodlně (nohy křížem, na židli, nebo na polštáři). Páteř vzpřímená, ruce na kolenou. Dýchání: Není nutné dýchat „správně“. Důležité je jen být si vědom dechu takového, jaký je. Mysl bloudí? – Přirozeně. Vrať ji jemně k dechu. To je podstata praxe – ne selhání. Čas: Ideálně ráno nebo večer. Ale i minuta mezi schůzkami je cenná.   Vedení sebereflexního deníku Zapisuj si krátce po meditaci: Jak ses cítil/a před praxí a po ní? Jaké překážky se objevily (ospalost, neklid, odpor)? Co ti pomohlo zůstat u dechu?   Dlouhodobý cíl Do 2–3 měsíců: Budovat zvyk, že dech je vždy dostupný jako kotva – nejen během meditace, ale i v každodenním životě. Po 3 měsících: Začít vnímat, jak mysl reaguje, kdy vzniká napětí, a jak s ním včas pracovat skrze vědomý dech.

 

Skepse k zelené Evropské unii a konzervatismus

Wernerovy společenské názory odpovídaly jeho „duchovní racionalitě”. Nákladný ekologický program Evropské unie považoval za vědecky neodůvodněný, provázený korupčními a finančními machinacemi a pokusy upravovat či falšovat předpovědi oteplování zemské atmosféry následkem moderních technologií. Za mnoha procesy cítil „ekologickou lobby“.

 

Britské vládě vytýkal nerozlišující imigrační politiku, vedoucí k neúměrnému nárůstu muslimského obyvatelstva, většinou odolávajícího kulturní asimilaci a úspěšně zavádějící podvojné zákonodárství prosazením tribunálů islámského práva Šaría (některých oficiálně, jiných mimo zákon). To samé potkává Francii, Německo a další západoevropské země.

 

Rozšíření definice manželství o homosexuální partnerské vztahy považoval za logickou kontradikci, která nepatří do oblasti zákonodárného procesu a nemá obecnou lidskou platnost, ani když ji parlament formálně schválí.

 

Krátce po „sametovém převratu“ zakusil Werner za prvních návštěv staré vlasti jako „posrpnový emigrant“ na několika úředních místech urážlivé jednání. Podle jeho vědeckého pohledu byl Václav Havel poprvé zvolen prezidentem komunistickým parlamentem, vzešlým z násilného uchopení moci a z nesvobodných voleb a tedy protiprávně. To a řada dalších příčin vedlo k tomu, že valná část komunistů (i když vystoupili ze strany) zůstala dodnes na vysokých místech a mnozí si podrželi hospodářskou moc.

 

Komunisty pronásledovaným jedincům a navrátivším se emigrantům, jako byl Werner, byly do cesty stavěny překážky. Werner byl pro zrušení komunistické strany hned po „sametovém převratu“ a pro důslednou „dekomunizaci“ (jako za denacifikace v Německu). Že se tak nestalo, bylo pro něj jedním z důvodů úpadku a neobrození českého politického života. Chybí v něm osobní integrita politiků a jejich poctivost. V politickém prostředí převládá korupce, klientelismus a cynismus. Následné rozčarování obyvatelstva je zjevné z nízké účasti na volbách.

 

I proto rychle upustil od počáteční myšlenky usadit se znovu ve vlasti, čemu byla příznivě nakloněna i jeho anglická manželka. Karel Werner zemřel 26. listopadu roku 2019 ve věku 94 let. V lednu 2024 mu byla odhalena pamětní deska na základní škole v Jemnici, kterou navštěvoval i jeho učitel, indolog Vincenc Lesný.

 

Vít Vojta, etnolog