Situace v Hongkongu je mediálním obrazem Číny

Nelze očekávat, že by sama podala demisi. Pravděpodobný vývoj bude takový, že stejně loajálně, jako když jí na schůzce v Shenzhenu člen Stálé komise politbyra Han Zheng nejspíše odsouhlasil stažení návrhu dohody, bude postupovat i v případě, že dostane pokyn k rezignaci (nebo setrvání) s podrobným scénářem.

Čína, které Velká Británie v červenci 1997, po vypršení „nájemní smlouvy“ vrátila Hongkong, vyhlásila koncepci „jedna země, dva systémy“ a na padesát let zaručila Hongkongu jeho původní model fungování. Jaký je?

Anglosaský model správy a práva, jehož dynamiku pragmaticky určuje místní obchodní oligarchie, je velmi efektivní. O demokracii se tu mluví až od poloviny osmdesátých let, kdy se dohodlo předání Hongkongu Číně. Předtím to tématem nebylo. Dlouhodobou koncepcí Hongkongu je tedy pokračující prosperita komerčně myslících sedmi a půl milionů obyvatel, kteří mají skvěle fungující svobodný trh a praktický, kvalitně aplikovaný, právní řád. Svého snu už v Hongkongu dosáhli.

Náš svět se mění

Kontinentální Čína však ke svému „čínskému snu“ teprve směřuje. Upřesňuje jej jako renesanci čínských národů se stávající vládou jedné strany, s občanskou a uzemní jednotou, s kontrolou médií a informací, kde je konstruktivní kritika ještě trpěna, ale veškeré druhy destruktivní nebo systémové kritiky jsou rozhodně potírány, a to i s jejich nositeli.

Po ekonomickém vzestupu a relativní zdrženlivosti v uplynulých dvou dekádách přišla současná čínská vláda Xi Jinpinga se plánem vstupu na mezinárodní trhy, s politikou zviditelňování vlastního významu a požadavkem otevřeného světa, nahrazujícího dosavadní geopolitickou nadvládu Spojených států.

Náš svět se skutečně stále mění, globalizuje, otevírá a zprůhledňuje. Britským právem století zaručovaná anonymita vlastníků a podnikání privátních společností zmizela spolu s bojem proti výnosům z trestné činnosti a financování terorismu. Ostatně tento nový trend významně změnil řadu jiných daňových rájů, například Švýcarsko. Terorismus urychlil i pokrok v oblasti justiční spolupráce v trestních věcech, v rámci mezinárodního práva veřejného.

Hongkong proto dnes řeší, zda a jak nastavit svou spolupráci v trestních věcech s Čínou a dalšími sousedy. Bylo pro mě překvapující, že ani během ostrých diskusí žádný právník nezpochybnil hongkongského soudce nebo soudnictví. Důvěra v ně je součástí víry ve fungování země, je to součást místní kultury.

Čínské soudnictví není nezávislé

Naopak se ukázalo, že vůči Pekingu je důvěra ztracena. Posledních patnáct let postupně přibývalo incidentů a čínských pokusů ovlivnit média a svobodu slova. Právní systém Číny je zpochybněn, protože politický účel tam světí prostředky, potřeby strany a státu jsou nade vše a práva jednotlivce příliš snadno obětována.

Čínské soudnictví je sice stále více transparentní a funkční, ale snadno ustupuje politickým zájmům, a tím ztrácí svou nezávislost. Ve americkém projektu mapujícím roli práva ve společnosti (World Justice Project, Rule of Law Index 2017-18) se Čína umístila až na 75. místě. Zvítězily státy severní Evropy, Hongkong obsadil šestnáctou pozici, následován Českou republikou.

Politické procesy, vynucená přiznání, obžalovaný bez obhájce, to vše dramaticky bere důvěru v čínský justiční systém. Možnost extradice, vydání obviněného, je pak považována za nečitelnou, ale podstatnou hrozbu, přestože k vydání vede jen souhlas hongkongské justice, do určité míry tedy jen její selhání.

Platí, že žádná druhá země nemá automatické právo k vyhovění žádosti o vydání, naopak, každé domácí právo má řadu pojistek, jak pro formální nedostatky, neprůkaznost, možné pronásledování a podobně, řízení o vydání zastaví. Ostatně tento týden české soudy vůbec poprvé přijaly ujištění čínské strany, že s vydanými z Taiwanu, podezřelými z milionových podvodů na internetu, bude zacházeno standardně.

Celý nešťastný pokus silou prosadit rychlé přijetí legislativního návrhu přivedl hongkongskou exekutivu, včetně policejních složek, do velmi nepříjemné situace. Šéfka Carrie Lam se při ohlášení stažení návrhu neomluvila účastníkům demonstrací za smrt jednoho z nich a za nasazení obušků, slzného plynu a gumových projektilů. Později se sice omluvila, ale bez úklony a ne tak, jak si demonstrující představovali. Po výhružkách smrtí čelí logicky i výzvám k demisi.

Plán B jistě existuje

Hongkongská mini-ústava, Základní zákon, stanoví, že funkci šéfa správy v případě jeho krátkodobé indispozice vykonává vedoucí tajemník administrativy, další v pořadí jsou tajemníci financí a spravedlnosti. V případě demise pak v nových volbách rozhoduje 1200 členů Volebního výboru, nominovaných z oborových a lokálních zástupců. Kandidáty nakonec schvaluje Peking, jehož přízeň v roce 2017 výrazně pomohla právě k vítězství Carrie Lam. Nakonec vítěze volby do funkce Chief Executive jmenuje čínský předseda vlády Li Keqiang.

Červnová eskalace protestů vyvolala ohlasy i na mezinárodní scéně a výrazně se dotkla čínské prestiže. V Číně lze očekávat velkou vnitřní diskusi. Nemůže zůstat zahanbena, a protože v současném sporu s USA je na ni stále více poukazováno, jistě nechce dál ztrácet tvář. I proto je teď racionálnější rezervovanost a zmírnění tlaku, a to nejen v předkládané dohodě o justiční spolupráci.

Z hlediska vedení Hongkongu běží další pokus udržet současnou loajální šéfku exekutivy ve funkci, ovšem plán B je jistě již připraven, pokud nebude jiné východisko. Aktuální zájem světových médií o události v Hongkongu však určitě Číně napovídá, že má přibrzdit.

Vít Vojta, sinolog a právník 

Text byl zveřejněn jako komentář v Lidových novinách 22.6.2019