Prezident Pellegrini v Pekingu: když v mezinárodních vztazích mluví Bach

Samotná návštěva přinesla pochopitelně více než jen slavnostní ceremoniály. Prezidenti Xi Jinping a Peter Pellegrini potvrdili zájem dále rozvíjet strategické partnerství z roku 2024. Jednání se soustředila na spolupráci v oblasti umělé inteligence, robotiky, digitální ekonomiky, čisté energetiky, vědy a investic. Čínská strana ocenila postoj Slovenska podporující dialog mezi Čínou a Evropskou unií, zatímco slovenský prezident zdůraznil zájem o další čínské investice s vysokou přidanou hodnotou jako je nadcházející miliardová výroba Gotion Battery v Šuranech. Nezbytnou součástí rozhovorů byla podpora kulturní výměny, cestovního ruchu a snazšího pohybu osob mezi oběma zeměmi, kde slovenští občané již využívají třicetidenní bezvízový vstup do Číny.

 

„Probuďte se! Volá nás hlas.“

Protože zahraničně-politické svodky nemívají prostor na kulturní symboly, pro jednou si jej udělejme. Bachova předehra je založena na luterském chorálu Philippa Nicolaie z roku 1599. Jeho text vychází z evangelijního podobenství o deseti pannách a začíná slovy:

„Probuďte se, volá nás hlas strážných… Ženich přichází. Vezměte své lampy a vyjděte mu vstříc.“ Záběry z přivítání slovenské hlavy státu si můžete pustit třeba zde.

 

V křesťanské tradici jde o výzvu k duchovní bdělosti a připravenosti, vždyť pět z desíti panen si nepřipravilo olej do lamp pro příchod ženicha, jenž je zde obrazem Krista (Mt 25, 1-13). Současně je to hudba očekávání významného příchodu a slavnostního setkání. Avšak čínská televize nebo organizátoři by jen stěží chtěli sdělovat slovenské straně teologická poselství. To vůbec neodpovídá charakteru čínského státu. Přesto je zajímavý výběr právě této skladby s ústředním motivem důstojného přivítání hosta, který zároveň rezonuje s křesťanskou symbolikou připomínanou i slovenským státním znakem s dvojramenným byzantským křížem na trojvrší, lidově spojovaným s Golgotou.

 

Čína mluví symboly

Čínská civilizace je po tisíciletí kulturou náznaků a symboliky. Básně, kaligrafie, krajinná malba nebo hudba nikdy neslouží pouze jako dekorace, nesou význam. Také dnešní čínská diplomacie často pracuje s kulturní symbolikou. Není náhodou, jaké dary dostávají zahraniční státníci, jaké exponáty vidí v muzeích nebo jaká hudba zazní při slavnostních ceremoniích. Politika a kultura se zde nutně prolínají a doplňují. Proto není přehnané zamýšlet se chvíli nad výběrem Bachovy skladby jako projevem mimořádné pozornosti vůči evropskému hostu.

 

Čínská tradice má pro podobný způsob sdělení vlastní výraz – 寓意 (yuyi), doslova „význam vložený do symbolu“. Nejde o šifru ani tajný kód, ale o význam ukrytý v obrazu, básni či hudbě, který není vysloven přímo, přesto je přítomen.

 

Slovensko jako země křesťanské kultury

Slovensko není v čínských očích pouze malou středoevropskou zemí. Na světové výstavě Expo 2010 v Šanghaji představil slovenský pavilon historická města, dřevěné kostely, gotické umění i duchovní dědictví země včetně plastiky Sedmibolestné Panny Marie podle díla Mistra Pavla z Levoče. Mnozí čínští návštěvníci si tehdy odnesli obraz Slovenska jako země hluboce zakořeněné v evropské křesťanské civilizaci.

 

Stejně tak je v Číně dobře znám bánskobystrický rodák, architekt Ladislav Hudec, který výrazně ovlivnil podobu moderní Šanghaje a dodnes patří mezi nejznámější evropské architekty působící v Číně. Slovensko zde tedy není úplně neznámým pojmem. Pokud by redaktoři hledali skladbu reprezentující vrchol evropské duchovní kultury, Bach je přirozenou volbou.

 

Symbol, který připomíná i naše vlastní dějiny

Bachův chorál však může vést ještě k jednomu ohlédnutí. Vznik Československa byl mimořádným politickým dílem. Přesto se již od počátku ukazovalo, že Češi a Slováci vstupují do společného státu s odlišnou historickou zkušeností. České země prošly husitstvím, reformací, osvícenstvím i silnou sekularizací. Slovensko si naproti tomu uchovalo mnohem výraznější katolickou identitu. Víra zde nebyla jen soukromou záležitostí, ale významnou součástí společenského života i národní kultury a identity.

 

Tomáš Garrigue Masaryk byl přesvědčeným humanistou a silným kritikem institucionalizovaného náboženství. Ač v tomto ohledu správně odhadl směrování většiny Evropy, podle části historiků podcenil význam náboženské tradice pro slovenskou společnost při budování společného státu. Napětí mezi sekulárním českým prostředím a menšinovým, tradičně katolickým Slovenskem, patřilo k trvalým ohniskům sporů První republiky. Zdaleka tu nešlo jen o politiku, nýbrž o odlišné kulturní světy.

 

Co možná slyšeli Číňané

Při vítání hostů je v Číně nejoblíbenější citát, připisovaný Konfuciovi: 有朋自遠方來，不亦樂乎？ „Přichází-li přítel z daleka, což to není radostné?“ Je pozoruhodné, jak blízko může mít tato myšlenka k Bachovu chorálu o očekávání přicházejícího hosta. Ač první text vznikl ve starověké Číně a druhý v protestantském Německu, oba vyjadřují stejnou představu: významný host nepřichází každý den. Je třeba jej očekávat, připravit se na jeho příchod a přijmout jej se ctí. Možná právě proto Bachova hudba zněla při vítání slovenského prezidenta tak přirozeně.

 

V evropské debatě často hledáme v každém čínském gestu skrytý politický vzkaz. Někdy jej tam skutečně najdeme, jindy se samozvaní vykladači nejrůznějších hrozeb a thukydidovských pastí rádi a hlasitě mýlí. Pokaždé je ale užitečné uvědomit si, že Čína je civilizací, která věří v sílu kulturních symbolů.

 

Možná tedy nebyla nejzajímavější otázka, proč zazněl právě Bach. Zajímavější je, že nás jediná skladba přiměla uvažovat o tom, jak odlišně mohou různé civilizace chápat jazyk symbolů. A snad právě v tom spočívá skutečný smysl podobných státních návštěv – nejen uzavírat dohody, ale také se učit číst kulturní odkazy toho druhého.

 

Vít Vojta, sinolog a etnolog