Znovuobjevený obraz s příběhem navazování diplomatických styků s Čínou
Před pěti lety, u příležitosti 70. výročí (ČSR oficiálně uznala Čínskou lidovou republiku dne 4. 10.1949) jsme uveřejnili článek nazvaný Tajná historická zákoutí navazování diplomatických styků s Čínou. Připomněli jsme málo známé okolnosti komplikující oficiální uznání ČLR v říjnu 1949, stejně jako oficiální uznání Čínské republiky vládou československou v únoru 1930. Díky nově objeveným skutečnostem můžeme u příležitosti letošního výročí rozšířit seznam tajných zákoutí o historii jednoho ztraceného a znovu nalezeného obrazu.
Obraz, o kterém bude řeč, namaloval známý čínský malíř Sü Pej-chung 徐悲鸿 jako vzpomínku na slavnostní zasedání, konané v dubnu 1949 v Praze v Národním divadle. Oficiálně se jednalo o paralelní zasedání 1. světového kongresu obránců míru, jehož hlavním iniciátorem a předsedou byl slavný fyzik, nositel Nobelovy ceny Frédéric Joliot Curie.
Předmětný obraz od malíře Sü Pej-chunga. Úvodní obrázek článku pochází od stejného autora.
Kongres se měl původně konat pouze v Paříži. Pozváno bylo více než 2 000 delegátů ze 72 zemí, ale ne všichni obdrželi francouzská vstupní víza. Mezi odmítnutými byla i delegace čínská. Bylo to půl roku před vznikem ČLR, v době, kdy Francie stejně jako většina zemí světa dosud udržovala řádné diplomatické styky s kuomintangskou (KMT) vládou v Nankingu. Čínskou delegaci na kongres do Paříže vyslala vláda komunistická, která byla s KMT vládou ve válečném stavu.
Odepření francouzských vstupních víz se tedy dalo čekat. Přesto se čínská delegace vzhledem ke vzdálenosti vydala na cestu v předstihu. Tak se stalo, že se zprávu o verdiktu francouzské vlády dozvěděla, až když už byla ve vlaku kdesi na Sibiři.
Československá vláda sice také dosud formálně udržovala oficiální diplomatické styky s vládou Čínské republiky, ovládanou politickou stranou Kuomintang. Přesto se nerozpakovala uspořádat v Praze paralelní zasedání mírového kongresu a čínské delegáty do Prahy pozvat.
Ať dnes hodnotíme toto rozhodnutí jakkoliv, pro československou sinologii měl příjezd čínské delegace mimořádnou přidanou hodnotu. Mladí sinologové, kteří studovali čínštinu v době Protektorátu v Orientálním ústavu, měli poprvé možnost setkat se s živými Číňany a hovořit s nimi čínsky. Mezi členy čínské delegace byli přední umělci, malíři i literáti, kteří v následujících letech formovali čínskou kulturní frontu. Možnost navázat s nimi osobní přátelské kontakty významně přispěla k rozvoji československé sinologie, která se v 50. letech minulého století posunula na světovou úroveň.
Takto například vzpomínal na setkání s delegací profesor Augustin Palát: „První styk s lidovou Čínou jsme měli v dubnu 1949. Do Prahy přijela delegace kulturních pracovníků vedená Kuo Mo-žuoem 郭漠若. Byl jich asi tucet, nebo ještě víc. Jeli na mírový kongres, který se konal v Paříži, ale nedostali francouzská víza. Tak zůstali v Praze. Profesor Průšek té příležitosti využil a dosáhl toho, že Kuo Mo-žuo dostal čestný doktorát Univerzity Karlovy. Jeho projev, přednesený při této příležitosti je otištěný v Novém Orientu.
Několikrát jsme se s tou delegací setkali a to bylo velmi důležité, protože jejím prostřednictvím se poprvé dostaly do Evropy knihy publikované v Jen-anu a jinde v severozápadní Číně před rokem 1949. Díky tomu se u nás začala tahle literatura překládat ještě dřív než v Sovětském svazu. Například já jsem přeložil drama Dívka s bílými vlasy. Překládal jsem i věci od Ting Ling 丁玲 a Wang Si-ťiena 王希坚. Byla to díla spisovatelů, jejichž jména pro nás byla do té doby neznámá (…). Tak jsme uvedli do světa literaturu, kterou jinde, hlavně na Západě, neměli možnost poznat.[1]“
Jedním z čínských umělců, kteří Prahu v dubnu 1949 navštívili, byl i světově uznávaný malíř, který se proslavil především malbou koní, Sü Pej-chung (徐悲鴻 1895-1953).
Sü Pej-chung i jeho manželka Liao Ťing-wen 廖靜文 (1923-2015) udržovali pak osobní přátelské kontakty s předními československými sinology po celý život. Paní Liao navštívila Prahu ještě jednou a její kniha o Sü Pej-chungovi Život psaný štětcem byla přeložena do češtiny.
Shodou okolností právě v den, kdy se v Praze konalo paralelní zasedání světového mírového kongresu, přišla zpráva, že Čínská lidove osvobozenecká armáda (ČLOA) vstoupila do hlavního města KMT Číny Nankingu.
Jak zúčastnění reagovali, nám popsala paní docentka Věna Hrdličková, žačka prof. Průška, jedna z těch několika tehdejších českých sinologů, kteří čínskou delegaci doprovázeli. V jednom z rozhovorů, které vyšly pod názvem Život mezi Čínou a Japonskem, mimo jiné řekla: „Mistr Sü Pej-chung, pohnut inspirativní atmosférou okamžiku, namaloval obraz (…) jak ta delegace spolu s námi sedí v Národním divadle. Nám, Evropanům, namaloval červené tváře …“[2]. Paní docentka se domnívala, že byl obraz namalován v Praze a v Praze zůstal. Vyslovila přání ještě ho někdy uvidět. Začali jsme proto pátrat po pražských archívech, ale marně. Teprve nedávno se vnukovi paní docentky Hrdličkové Zdeňkovi podařilo na internetu Sü Pej-chungův obraz nadepsaný 《世界和平大会》 (Světový mírový kongres) objevit.
Dokonce s komentářem, ze kterého vyplývá, že se 2. 10. 1949, tedy den po slavnostním vyhlášení ČLR, konal v Pekingu sjezd, na kterém byl zvolen 134členný Čínský výbor obránců míru. Mezi zvolenými byli i ti, kteří v dubnu 1949 navštívili Prahu, včetně Sü Pej-chunga. A co je pro naše pátrání nejdůležitější, Sü Pej-chung v Pekingu v říjnu 1949 prezentoval obraz, který namaloval jako vzpomínku na slavnostní zasedání v pražském Národním divadle. To znamená, že domněnka, podle které si Sü Pej-chung obraz do Číny neodvezl, byla mylná. Originál musí být v Číně.
V lednu 2018 se v budově Čínské národní galerie v Pekingu konala výstava Sü Pej-chungových mistrovských děl. Mezi 118 obrazy a obrazovými sériemi byl vystaven i obraz nazvaný Během Světového mírového kongresu jsme se dozvěděli, že byl osvobozen Nanking.
Katalog vydaný u příležitosti této výstavy upřesňuje, že se jedná o papírový svitek o velikosti 352 x 71 cm. Namalován byl v roce 1949, je uložen v Sü Pej-chungově památníku a vůbec poprvé tento památník opustil u příležitosti zmiňované výstavy. V katalogu se dále zdůrazňuje, že delegace, které byl Sü Pej-chung členem, byla vůbec první delegací nové Číny, která vyjela do zahraničí. (Připomínám, že to bylo půl roku před vznikem ČLR!). Katalog pokračuje: „Během akce, která se konala v Národním divadle v Praze, přišla zpráva, že Čínská lidová osvobozenecká armáda vstoupila do Nankingu. Sálem to vřelo. Všichni aplaudovali, tleskali na počest čínského lidu, členové čínské delegace byli vyhazováni do vzduchu, atmosféra byla inspirativní a vnukla Sü Pej-chungovi ideu ztvárnit tuto událost obrazem.
Sü Pej-chung namaloval scénu zaplněnou množstvím konkrétních postav. Využil k tomu techniku tušové malby, a to je v dějinách čínské malby nevídané. Na namalování obrazu se pečlivě připravil. Naskicoval si řadu portrétů: Kuo Mo-žuoa 郭沫若, Tchian Chana 田汉, Ma Ťin-čchua 马寅初, Teng Čchu-mina邓初民, Ťien Po-cana 翦伯赞, Ting Ling 丁玲, Siao Sana 肖三, Ku Jüana 古元a dalších. Na obraze je více než sto postav. Kuo Mo-žuo a někteří další členové čínské delegace jsou vyhazováni do vzduchu, cizinci jim tiskou ruce, objímají je, delegáti na balkoně i ti v přízemí tleskají. Toto dílo má velkou vypovídající historickou hodnotu, protože ztvárnilo tehdejší nejvyšší představitele čínské intelektuální elity a zdokumentovalo rané stádium čínské diplomacie.“ Tolik katalog z roku 2018.
My bychom mohli dodat, že dílo musíme chápat v kontextu doby. Vzniklo pro nás čtyři roky po znovuobnovení československé státnosti, pro Číňany na konci série nepřetržitých válek, které zemi ruinovaly od začátku století. Vzniklo v době bláhových nadějí, jaké následují po každé velké společenské změně, aby nutně dospěly k realistickému vystřízlivění.
Zcela nové je pro nás zjištění, že se Sü Pej-chung na obraz poctivě připravoval a než se pustil do díla, naskicoval si řadu portrétů konkrétních čínských osobností. Z toho vyplývá, že obraz byl namalován až po návratu do Číny a to, o čem hovořila doc. Hrdličková, byly zřejmě jen první náčrty. Možná se ještě někdy přeci jen objeví, buď v archívu, nebo u některého sběratele. Nás nemůže v té souvislosti nenapadnout otázka, podle čeho Sü Pej-chung namaloval české účastníky zasedání. Protože některé známé osobnosti, na příklad ministra Nejedlého nebo Marii Majerovou vystihl naprosto dokonale.
Ivana Bakešová, sinoložka a historička
[1] Augustín Palát: Vzpomínky na Čínu a sinologii. Česko-čínská společnost 2016, s. 17
[2] Věna Hrdličková: Život mezi Čínou a Japonskem . Česko-čínská společnost, 2016 s. 24