(Ne)úspěšný boj s korupcí v Číně a okolí

Čínská protikorupční tažení u nás bývají často interpretována jako selektivní nástroj k likvidaci politických soupeřů, protože přece „všetci kradnú“. Korupce a zpronevěra je však v obrovské a nesourodé Číně mnohem větší problém, odedávna přerůstající až do zničujících rozměrů kleptokracie. Vedla k hladomorům i k pádům dynastií, přes sebepřísnější tresty narůstala znova a zas. První císař dynastie Ming¹, současník našeho Karla IV., dokonce nechal zkorumpovaným úředníkům stahovat kůži a jí potažení slamění strašáci (picaonang 皮草囊) měli od korupce odrazovat „ve svatyních“ u bran státních úřadů. Nepomohlo to, lidé se nezměnili, jak pak ukázala košatá metodika podvodů, shrnutá počátkem 17. století do unikátního čínského „Kánonu podvodů“².

Korupce a prohnilost státních autorit byla i jednou z příčin porážky Kuomintangu komunisty v polovině 20. století. Když Tchaj-wan v říjnu 1971 nahradila v OSN Čínská lidová republika, posteskl si stařičký prezident Čankajšek, že „za to mohou hamižné rody Sung a Kchung“. Do velké čtyřky rodů, ovládajících často ve vlastní prospěch politiku a ekonomiku Číny v první polovině 20. století, ovšem historici, vedle dalšího rodu Čchen, právem řadí i Čankajškovu rodinu Ťiang, která rozhodně nebyla „lampou šetřící olej“.³

A tak i současná čínská vláda nastoupila v roce 2013 se silným antikorupčním programem, přinášejícím v duchu čínských tradic i tresty na výstrahu. Odsouzenci se už nepředvádí poslední jízdou na otevřeném nákladním autě jako před třiceti lety, ale mnohem efektivněji v televizi a na sociálních sítích. Trestné činy korupce a podvodu, za které je u nás maximálně 12 let, se v Číně posuzují přísněji. Před třemi lety dostal šéf pojišťovny Anbang (Anbang Baoxian 安邦保险) Wu Siao-chuej (Wu Xiaohui 吴小晖) 18 let, zadržený předseda CEFC (Zhongguo Huaxin 中国华信) Jie Ťien-ming (Ye Jianming 叶简明) zase nejspíše čeká, až stát stáhne zpět co nejvíce jím rozinvestovaných státních peněz a také, až pro veřejný soud bude politicky příhodná doba.

Laj Siao-min (Lai Xiaomin 赖小民) z China Huarong (Zhongguo Huarong 中国华融) si ale tentokrát vytáhl černého Petra. Tragickou kauzou navíc poukázal i na další čínskou tradici, souhrnný trest totiž řešil i jeho bigamii, u majetnějších Číňanů se vzácně vyskytující dodnes. I mnohoženství, do vzniku ČLR v roce 1949 legální, totiž má svou „společenskou setrvačnost“.

Všem to nakonec sečetla nevládní organizace Transparency International, už čtvrtstoletí vydávající poměrně sledovaný žebříček „Indexu vnímání korupce“, se škálou 0 (vysoce korupční) až 100 (čistý). Loňský rok znovu vyhrálo Dánsko a Nový Zéland s 88 body, zatímco Čína se, jen se 42 body, dělí o 78. místo s Argentinou, Bahrainem, Kuvajtem a Šalamounovými ostrovy.

Ještě historicky nedávno čínská místní správa sama aplikovala zákon a držela současně výkonnou i soudní moc, takže si mohla dovolovat opravdu hodně. Dodnes potkáte v různých institucích zvláštní „malé bohy“, vrcholné autority, co uvěřily vlastní výjimečnosti. Než tu vláda práva překoná byrokracii a stranické direktivy, potrvá to.

Korupce se ale musí řešit pořád a všude, i u nás. Česká republika si od loňska pohoršila a s 54 body sdílí 49. místo s Rwandou a Ománským sultanátem. Průměr zemí EU je přitom 64 bodů. Naší vládě proto Transparency doporučila revizi služebního zákona, posílení orgánů dohledu a regulaci lobbingu. Hlavně však už konečně začít, vždyť prostor, ponechávaný korupci, je vždy i znakem snížené efektivity veřejné správy.

Vít Vojta, sinolog a právník

1 Císař Ču Jüan-čang (1328-1398), Zhu Yuanzhang 朱元璋

2 „Kánon podvodů“ Pchien ťing, 1617, Pian jing 骗经

3 Tzv. Čtyři velké rody Ťiang, Sung, Kchung, Čchen (Jiang, Song, Kong, Chen, si da jiazu 蒋宋孔陈四大家族)  

Článek vyšel ve zkrácené podobě v deníku Právo dne 3.2.2021