Martin Wichterle: Česko musí začít intenzivně pracovat na své nové reputaci

Říkáte, že evropský průmysl nemůže růst bez asijské synergie. Co vás přivedlo k tomuto závěru a jak se tento pohled odráží ve strategii vašeho podnikání?

Globalizace světové ekonomiky je nezvratná, i když v současné době zaznamenáváme určité zpomalení, nebo dokonce krok zpět. Nicméně ve střednědobém horizontu bude prostá výroba z Evropy postupně odcházet a bude nahrazována sofistikovanější částí průmyslu jako je design, konstrukce, zkušebnictví či servis. Evropa tudíž bude potřebovat kvalifikovanou a cenově akceptovatelnou výrobní základnu, kterou Asie rozhodně bude. A současně evropský průmysl bude potřebovat exportní trhy pro svou kvalifikovanou výrobu.

 

Vaše společnosti Wikov a BMRC Group mají obchodní partnery v Koreji, Číně, Indii i jihovýchodní Asii. Jaké největší odlišnosti vidíte v podnikatelském prostředí těchto zemí a kterou z nich považujete za nejperspektivnější?

Asie je bezesporu obrovský kontinent, diverzita jednotlivých kultur a společností je řádově vyšší než například v Evropě. Z toho vyplývají velké odlišnosti a nutnost rozdílného přístupu k jednotlivým zemím. Perspektiva jednotlivých trhů závisí na produktech, které prodáváte. Pro nás například Čína reprezentuje silné odbytiště pro naše sklářské firmy. Ve strojírenství je pro nás prioritou z hlediska odbytu Korea a indický subkontinent.

 

Často se mluví o diverzifikaci výroby z Číny. Kam konkrétně se podle vás přesouvá těžiště asijské průmyslové výroby a proč?

Nejen Čína se naučila „vyrábět". Obrovský posun v posledních letech je vidět v celé jihovýchodní Asii a v neposlední řadě dokonce i v Indii, kde je celá řada dodavatelů schopna vyhovět evropským požadavkům na kvalitu a přesnost.

 

Jaké byly největší výzvy při vstupu na asijské trhy? Co vás nejvíc překvapilo nebo naopak potvrdilo vaše očekávání?

Největší výzvou, nakonec to platí pro jakýkoli trh, na jaký se chystáte vstoupit, je pochopit, co znamená „doing business" v dané zemi či teritoriu a najít si ty správné obchodní partnery.

Martin Wichterle je podnikatel a šéf strojírenské skupiny Wikov, sklářské BMRC Group, zakladatel neziskového profesního sdružení AČPD (Asociace českého průmyslového designu), člen představenstva Svazu průmyslu a dopravy ČR a tvář podnikatelské iniciativy Druhá ekonomická transformace.

 

Znalost lokálních partnerů a obchodních zvyklostí zdůrazňujete jako klíčovou. Jak může tuto znalost získat středně velký český podnik? Nakolik se lze naučit a nakolik je spíš třeba mnoho let vlastních zkušeností?

Vstupovat na jakýkoli trh bez alespoň fundamentální znalosti o svých potenciálních zákaznících, velikosti trhu, konkurenci či případně o kulturních odlišnostech je nesmírně riskantní a s vysokou pravděpodobností vedoucí k neúspěchu. Pro středně velký český podnik může být řešením správný místní partner, který vás tím trhem provede, nicméně je nutné mít na paměti, že špatný partner je schopen způsobit ještě zásadnější škody než neznalost trhu.

 

V oblasti zelených technologií určuje tempo inovací často právě asijská konkurence. Jak jejich tlak vnímáte – v čem je to příležitost?

Musím se přiznat, že v současné době nevnímáme významný inovační tlak ze strany naší asijské konkurence. Tlak se týká spíše roviny výrobních nákladů.

 

Provozujete přímou výrobu v Asii. Co je klíčovou výhodou oproti exportu a jak přistupujete k ochraně vašeho know-how?

Nehovořil bych o klíčové výhodě, ale spíše o nutnosti lokalizace výroby ve dvou specifických případech a to, že lokalizace je požadována vaším zákazníkem anebo produkt nelze vyrobit v nákladové struktuře, která je požadována místním trhem. Ochrana našeho know-how je převážně definována kontinuálním inovačním procesem či naším specifickým a často neopakovatelným designem, a to mnohem více než přímou ochranou duševního vlastnictví.

 

Jak vnímáte rozdíl v přístupu k technologickým inovacím mezi evropským a asijským průmyslem? Je rychlost skutečně nejdůležitější?

Rychlost je důležitá, a i když invence a kreativita v Evropě nechybí, tak v rychlosti skutečně zaostává.

 

Jaká je vaše vize Wikovu a BMRC v Asii za pět až deset let? Kam by se měla podle vás ubírat česká průmyslová politika ve vztahu k asijským trhům?

Jak jsem již zmínil, prioritou Wikovu bude v následujících letech zejména Indie a taktéž Korea a Japonsko. Indii zvažujeme jako příležitost pro případné investice či akvizice ve strojírenství. Z hlediska sklářství pak sázíme na obrovský spotřebitelský růst v Číně a s tím i stoupající „hlad" po luxusním evropském zboží.

 

Jak viditelná je česká značka a reputace českého průmyslu na asijských trzích? Co radíte v rámci ekonomické diplomacie?

Česká značka je bezesporu něco, na čem bychom měli pracovat my a možná i naše ekonomická diplomacie. Prostě a jednoduše, časy, kdy brand Československo nebo Jawa silně rezonovaly, jsou dávno pryč. Česko musí na své nové reputaci, respektive brandingu, začít intenzivně pracovat.

 

Jste motorem Asociace českého průmyslového designu, která podporuje nejen své členy, ale také rozvoj a využití českého designu v globálním kontextu. Průmyslový design však naše státní administrativa zařadila pod ministerstvo kultury. Jak to pokračuje?

Jestliže chcete v současném světě se svým produktem či službou uspět na světovém trhu, nestačí vám pouze být na špičce technologické inovace. Bez špičkového designu uspět nelze. Design je tudíž nezbytným faktorem úspěchu českého průmyslu, který v budoucnu chce stavět na svých vlastních produktech a značkách.

 

Před pár lety jste v rozhovoru zmiňoval, že českému státu chybí vize a také pozitivní atmosféra. Vidíte nějaké změny k lepšímu?

Bohužel u politické reprezentace chybí trochu jistý přesah, nebo chcete-li vize, pro delší než volební období. Na druhou stranu vzniká celá řada společenských aktivit a vlastně i poptávky, abychom se dívali právě na trochu delší období a v tom určitou naději a pozitiva vidím.

 

Foto: Wikov