Malajská cesta do Pekingu a břemeno americko-čínské rivality

V čínském Boao, na ostrově Hainan, se každoročně koná jarní „asijský Davos“, tedy ekonomické fórum 28 asijských zemí a Austrálie, se zajímavým hostováním dalších světových politiků. Někteří z hostů pak pokračují oficiální návštěvou Číny. Letos to byli zejména lídři Singapuru, Španělska a Malajsie.

 

Sbližování Pekingu a Putradžaji

Pozornost se upírala zejména na nového malajsiského premiéra Anwara, který přijel do Pekingu už 29.3. s velkou suitou ministra zahraničí, obchodu, dopravy, technologií, bydlení a cestovního ruchu. S premiérem Li Qiangem podepsali 1. dubna hned 16 memorand o projektech v oblastech zemědělství a obchodu.

 

Malajští premiéři obvykle směřují své první bilaterální návštěvy do jihovýchodní Asie. I Anwar zůstal tomuto zvyku věrný a v lednu navštívil Indonésii, kde mimo jiné vyjádřil podporu prezidentu Joko Widodovi se stěhováním hlavního města na ostrov Borneo do Kalimantanu. Čína je jednou z prvních destinací Anwara mimo region, nepočítáme-li rychlou návštěvu Turecka po únorovém zemětřesení a trochu kontroverzní návštěvu Saúdské Arábie, která je pro Malajsii na Blízkém východě důležitá. 

 

Návštěva Pekingu měla udat tón malajsko-čínských vztahů pro období Anwarova premiérství. Navíc se blíží dvě důležitá bilaterální výročí pro Peking a Putradžaju: 10. výročí komplexního strategického partnerství, prvního formálně povýšeného partnerství svého druhu mezi Malajsií a další zemí, to připadá na rok 2023, a 50. výročí navázání oboustranných diplomatických vztahů, zásadní moment v diplomacii obou zemí i ASEAN, to spadá do roku 2024.

 

Přes rozdíly dlouhodobě dobré vztahy

Anwar opakovaně prohlásil, že vztahy s Čínou, i když dobré, potřebují zlepšení. Jejich jádrem je ekonomika, posledních čtrnáct let byla Čína největším obchodním partnerem Malajsie a významným zdrojem investic zejména do technologií a infrastruktury. Prioritou Malajsie pod Anwarem bude, aby čínské koncepce iniciativy Pásu a cesty a Regionálního komplexního hospodářského partnerství (RCEP) neponechaly země jako Malajsie v nevýhodě, ale usilovaly o zvýšení malajského vývozu a využití čínských úspěchů v udržitelném rozvoji. 

 

K citlivým otázkám patří spor o Jihočínské moře, kde Čína pomalu ale jistě zvyšuje tlak pravidelnou a častou přítomností námořních a vzdušných prostředků zejména v blízkosti mělčin Luconia. Tuto problematiku řeší Malajsie v diskusích s čínskými protějšky, a to výhradně diplomaticky a za zavřenými dveřmi. Mezi částí malajských vládních činovníků však narůstá pochybnost, nakolik může tento přístup zmírnit tlaky, kterým Malajsie čelí a jakou strategii by země měla vlastně nasadit. Eskalaci napětí v Jihočínském moři způsobuje nejen Peking, ale také rostoucí „internacionalizace“ sporu, ze které zase Peking viní hlavně Spojené státy. 

 

Další potenciální bilaterální problém, totiž represe muslimských Ujgurů, Malajsie obvykle vůbec neotevírá. Bývalý premiér Mahathir Mohamad v roce 2019 trefně poznamenal, že „Čína je velmi mocný stát“ a Malajsie musí najít „jiné způsoby“, jak se s tím vypořádat. Na rozdíl od většiny členů Organizace islámské spolupráce si ale Malajsie dávala vždy pozor, aby žádným prohlášením nepodpořila politiku Pekingu v Xinjiangu. Anwar se k otázce sice v roce 2018 už vyjádřil, když vyzval Peking, aby uznal práva Ujgurů na svobodu vyznání a pohybu, podmínky v Xinjiangu však byly oproti dnešku výrazně jiné a Anwar ještě nebyl limitován postavením premiéra.

 

Balancování mezi Čínou a Spojenými státy

Zásadní otázkou pro vztahy Malajsie s Čínou je dobré vybalancování vztahů mezi Čínou a Spojenými státy, což se dnes dotýká celé asijsko-pacifické, i širší indo-pacifické oblasti. Konkurence dvou hlavních mocností může třetím stranám, a tedy i Malajsii, krátkodobě přinést výhody, jako tomu bylo během americko-čínské obchodní války za prezidenta Trumpa, kdy čínský i americký průmysl využíval svých malajských afilací k obcházení sankcí a některé malajské subjekty z toho přirozeně těžily. 

 

Rostoucí nepřátelství Pekingu a Washingtonu však dlouhodobě stále více ztěžuje postavení třetích zemí, včetně Malajsie. V kruzích malajsijských politiků proto narůstají obavy, že eskalace v asijsko-pacifickém regionu směřuje k éře poznamenané potenciálním konfliktem, kde i menší státy nutně utrpí škody. 

 

Pragmatismus, neangažovanost a obchod

V hlavním směru se Anwar vrací k dlouhodobě nastaveným cílům zahraniční politiky Malajsie, k neangažovanosti, pragmatismu a upřednostňování mezinárodního obchodu. Na tiskové konferenci po svém jmenování předsedou vlády, odpověděl Anwar, že vztahy s Čínou je třeba posílit, ale zároveň zmínil další partnery, Spojené státy, Evropu, Indii a ASEAN. 

 

Na druhé straně se z regionu očekává další volání po novém nezúčastněném hnutí podobně smýšlejících států, obávajících se, že budou muset volit mezi Washingtonem a Pekingem a pracně se orientovat v jejich „rivalitě s nulovým součtem“. Vůdčí politici regionu se tak musí připravovat i na negativní vývoj asijsko-pacifického regionu, poznamenaný spory a napětím mezi globálními rivaly.

 

Vysokorychlostí železnice z Číny do Singapuru

Z konkrétních projektů spolupráce byla tentokrát pozornost upřena zejména na malajskou žádost Pekingu o podporu obnovení malajsijské části železnice Singapur - Kunming (SKRL), známé jako Pan-Asia Railway Network, o délce 6 617 kilometrů přes Thajsko, Kambodžu a Laos, pozastavenou předešlým premiérem Mahathirem Mohamadem v roce 2018. Je součástí čínské iniciativy Pásu a cesty.

 

Státní dopravní operátor Keretapi Tanah Melayu nedávno zahájil železniční a námořní dopravu mezi Malajsií a Čínou ve spolupráci s COSCO Shipping Lines, čínskou lodní společností se sídlem v Šanghaji.

 

V roce 2022 malajsijsko-čínský obchod vzrostl o 15,6 % na 487,13 miliardy ringgitů (110,62 miliardy dolarů). Ngeow Chow Bing, ředitel Institutu čínských studií na Malajské univerzitě, prohlásil, že „není pochyb o tom, že Anwar chce posílit vztahy s Čínou a dívat se víc na příležitosti, než na rizika a výzvy,“ a dodal, že Malajsie je součástí globálního dodavatelského řetězce, a zejména v polovodičových a technologických odvětvích je země „životně důležitým partnerem Číny“. 

 

Ngeow také shrnul, že ekonomický rozvoj byl tentokrát prioritou Anwarovy agendy, protože doufá, že čínské investice pomohou posílit malajskou ekonomiku a vytvořit pracovní místa. Přestože Jihočínské moře zůstává předmětem sporů mezi zeměmi ASEAN a Čínou, zjevně nebrání Pekingu v hledání užších vazeb s Malajsií a celým regionem. 

 

Redakce Asiaskop.cz

Titulní fotografie: zdroj theedgemarkets.com