Mají Asie a Čína předpoklady pro inovační dominanci?

Mají Asie a Čína předpoklady pro inovační dominanci?
3 / 2 / 2023 Ivo Procházka

Soupeření Spojených států a Evropy s východoasijskými tygry přitahuje pozornost od doby, kdy nejprve Japonsko, posléze Taiwan, Jižní Korea a dnes už také Čína asertivně vstoupily na mezinárodní scénu. Pravidelně se objevují články, které na jedné straně předpovídají ekonomikám jihovýchodní Asie zářnou budoucnost, založenou na jejich predikovaném inovačním a výrobním potenciálu, a na straně druhé rezavějící inovační soukolí Západu.

Když se ponoříme hlouběji do minulosti, uvidíme v Číně jistý potenciál pro vznik inovativních technologií, jako byl střelný prach nebo papír. Přetavila však Čína své inovativní myšlenky do podoby knihařského lisu, který ve středověké Evropě akceleroval sdílení informací a nastartoval průmyslovou revoluci? Když začneme pátrat po dalších klíčových faktorech, které v Evropě spustily průmyslovou revoluci, zjistíme, že i přes dílčí inovace chyběla Číně celá řada předpokladů pro zásadní technologické změny. Vynález papíru tak nezavedl Čínu k modernímu tiskařskému lisu a střelný prach k masivnímu vojenskému využití.

 

Dnes se místo parních strojů derou na scénu technologie jako 5G, umělá inteligence (AI) nebo kvantové počítače. Analytici opěvují Čínu jako zářný příklad země, které se z technologické zaostalosti vyšvihla na inovačního hegemona. V americkém think-tanku Carnegie se nedávno objevil článek zvažující, jak se Čína dostala dopředu v inovacích.

 

Zmiňuje tři hlavní faktory: velký, napůl chráněný trh; vazby s výzkumnými pracovníky a společnostmi po celém světě; a investice finančního, lidského a fyzického kapitálu do slibných oblastí. Stačí však opravdu tyto tři faktory, aby se z kterékoliv země stal inovační tahoun? Co je to vlastně inovace? Odkud pochází skvělé nápady? V jakém prostředí se zažehne záblesk brilantnosti? Jak vznikají průlomové technologie, které posouvají lidi, jejich kulturu a společnost vpřed?

 

Když hledáte živné prostředí pro vznik nových inovativních nápadů, zjistíte, že mezi základní předpoklady patří sdílení informací (knihtisk), střetávání myšlenek (komunity vynálezců, vědců a výrobců, vytvářené v anglických městech 16. a 17. století), sítě propojující specializované komunity lidí (čilá korespondence mezi evropskými mysliteli na začátku průmyslové revoluce). V neposlední řadě i štěstí, dále schopnost uznat omyl a začít znovu a jinak. A nekonečná pracovitost a vytrvalost.

 

Lidé si často myslí, že inovace vznikají ve firmách. Nejinovativnější prostředí je kupodivu ve svobodném klimatu vysokých škol, podporovaných především státem, jejichž cílem není dosažení zisku, nikoliv z rozpočtů komerčních firem na výzkum a inovace.

 

Když se obloukem vrátíme k východní Asii a Číně, zjistíme, že ani jedna z inovací, zmíněných v Carnegie, nepochází z Číny. Mobilní sítě, AI a kvantové počítače pochází ze Západu a jsou výsledkem dlouhé kaskády dílčích pokroků, jak na poli teoretické fyziky a speciálně kvantové mechaniky, tak i na poli laboratorních experimentů, které hledají praktická uplatnění teoretických principů.

 

Dílčí inovace se pomalu kumulují, lidé se učí jeden od druhého, navazují na předchozí práce a myšlenky a nápady pomalu, po kapkách nachází uplatnění v komerční sféře. Tam jsou posléze firmami jako Motorola, Apple, Google přetaveny v úspěšné produkty, které my, koncoví uživatelé, používáme v podobě mobilních telefonů, počítačů, služeb ChatGPT a podobně.

 

Je nepochybné, že Čína a další země východní Asie excelují ve vylepšení a v maximalizaci výtěžnosti z originálních nápadů, majících původ jinde. Nezaměňujme však dílčí vylepšení s opravdovými technologickými inovacemi, které mají zásadní dopad na produktivitu, tj. množství práce, které můžeme s novou technologií vykonat.

 

Nejsem zcela přesvědčen, že by asijský kulturní a socioekonomický model v čínské verzi, kombinovaný navíc s hierarchicky řízenou společností, byl vhodným prostředím pro vznik inovativních myšlenek, ovlivňujících zbytek světa. Nečekám, že nová průmyslová revoluce, inovující tu, z jejichž základů žijeme dodnes, se objeví ve východní Asii. Neznamená to však ani, že Západ musí nutně udržet svůj inovační potenciál. V budoucnu uspěje jen ta země, která bude přes i své handicapy schopna vytvořit úrodné podmínky pro střetávaní idejí a jejich následné přetavení v komerčně úspěšné produkty.

 

Kdo v budoucnosti uspěje, to napoví například mapa na stránce Visual Capitalist, která podle sedmi kritérií mapuje inovační potenciál jednotlivých zemí. Na špici najdete Švýcarsko a v první desítce i další, většinou menší evropské země. Asie je v první desítce reprezentovaná jen Jižní Koreou a Singapurem (Čína je jedenáctá a Japonsko třinácté). Česká republika je na seznamu až na 30. místě, což bohužel odpovídá naší současné pozici evropské montovny. Před Českou republikou je z bývalého východního bloku Estonsko a jistě nás brzy dostihne rychle rostoucí Polsko.

 

Ivo Procházka, odborník na digitální transformaci

 

Titulní snímek: Pramod Tiwari, Unsplash