Jak Čína a Indie diverzifikují energetické zdroje a čelí problémům ropného trhu?

Jak Čína a Indie diverzifikují energetické zdroje a čelí problémům ropného trhu?
17 / 8 / 2021 Viktor Muchin

Každá vyspělá země optimalizuje svůj energetický mix k dosažení energetické bezpečnosti a k podpoře národní ekonomiky. Energetické zdroje využívá výroba, jsou základem fungování domácností a umožňují prosperitu obyvatelstva. Rozvíjející se Čína a Indie následují trend „zelených ekonomik“, totiž výrobu energie z čistých obnovitelných zdrojů.

Poslední přijatou úmluvou OSN ke změně klimatu je Pařížská dohoda z roku 2015. Vyzývá k omezení emisí skleníkových plynů a k udržení globální teploty jen o 1,5 °C nad úrovní předprůmyslové éry. Smlouvu dosud podepsalo 197 států, včetně například válčící Sýrie. V říjnu 2016 přistoupilo k této dohodě 55 zemí, podílejících se na 55 % emisí skleníkových plynů, k její ratifikaci.

 

Asijská závislost na uhlí

Každoročně přibývají země, zavazující se dosáhnout uhlíkové neutrality neboli tzv. čistých nulových emisí (net zero emissions) do roku 2050 (v případě Číny do roku 2060). Plán nízkouhlíkového hospodářství je ambiciózní a asijský region bude mít plné ruce práce, aby stanovené cíle splnil včas.

 

V porovnání s ostatním světem, čelí ten asijsko-pacifický specifickému problému dekarbonizace čili potřebě rychle snížit závislost na uhlí. To tvoří v Asii a Tichomoří asi 50 % energetického mixu. Jenom v Číně a Indii se za rok 2020 spotřebovalo dohromady 100 exajoulů této primární energetické komodity. Trojici uzavřely Spojené státy, které za stejný rok spotřebovaly 9,2 exajoulů uhlí.

 

Obnovitelné zdroje jako energetická alternativa

Jednotlivé státy apelují na diverzifikaci energetiky pro zachování energetické bezpečnosti. Čínská ekonomika se transformuje více na kvalitativní růst, zohledňující v novém 14. pětiletém plánu (2021-2025) životní prostředí. Spotřeba obnovitelných zdrojů v Číně vzrostla v minulém roce o 15 %, což představuje 25 % celosvětového podílu obnovitelných zdrojů energie. Celkem 15,8 % energie bylo sluneční, zatímco 14 % vytvořila větrná energie.

 

Indie s Čínou drží krok a plánují do roku 2030 vyrobit celkově 450 gigawattů (GW) energie z obnovitelných zdrojů. Z toho bude 280 GW pocházet ze solární energie. K dosažení tohoto cíle musí Indie po deset let každoročně instalovat panely s kapacitou asi 25 GW. Alternativní větrná energie by měla do roku 2030 generovat 140 GW instalovaného výkonu z obnovitelných zdrojů.

 

Energetická krize v USA a v Evropě

I když jsou obnovitelné zdroje na výsluní, nejsou vždy uzpůsobeny nevyzpytatelné přírodě. Typickým příkladem jsou Spojené státy a Evropa, kde letos v únoru došlo v důsledku neočekávaných klimatických změn k energetické krizi. Především ve slunečném Texasu, na jihu USA, kde v polovině února udeřily silné mrazy. Neočekávaný chlad odstavil z provozu větrné elektrárny. Kvůli teplotním a klimatickým výkyvům se zavřely ropné vrty, selhaly rafinérie a závody na zpracování plynu. Z dostupných údajů Poweroutage.us nemělo přístup k elektřině až 4,3 milionu spotřebitelů. Velkoobchodní ceny za elektřinu se vyšplhaly na 9 000 amerických dolarů za megawatthodinu (MWh) a později klesly na 2 500 dolarů, ačkoli před krizí byla sazba za MWh pouze 25 dolarů.

 

Významné evropské ekonomiky měly stejný problém jako Spojené státy, uprostřed tuhé zimy vyčerpaly kapacity podzemních zásobníků s plynem. Francie a Německo tak musely, k zabezpečení dodávek tepla domácnostem, urychleně nakoupit ruské palivo. Podle Gazpromu se vývoz do těchto zemí v prvních dvou měsících roku 2021 téměř zdvojnásobil. Německo v první polovině února nakoupilo o necelých 50 % víc ruského plynu než ve stejném období rok před tím.

 

Nárůst cen ropy, světové poptávky a omezená těžba černého zlata

Paradoxně, z přetrvávajícího růstu cen ropy (koncem července překročila 75 amerických dolarů za barel) může těžit Čína a Indie. Obě země v důsledku obchodních válek nahromadily strategické rezervy černého zlata, které zčásti zvažují prodat na energetickém trhu. Současné situaci přispívá též nově vyhlášená dohoda OPEC+ o dalším omezení těžby ropy do konce roku 2022, resp. obnovení výroby z předpandemického období. Produkce je do prosince 2022 ohraničena na maximálně 400 000 barelů denně. Těžba ropy je tak nyní asi o 6 milionů barelů denně nižší než na začátku roku 2020.

 

Světová poptávka po ropě přitom neustále roste. Ve Spojených státech se do konce letošního roku očekává spotřeba ropy ve výši 20,7 milionu barelů denně, což je více než před rokem a půl. Čína již nezaznamenala žádný meziroční pokles spotřeby a Indie se téměř vrátila na úroveň spotřeby před krizí.

 

Jak reaguje Čína?

Koncem července čínská vláda oznámila, že hodlá na trh uvolnit až 30 milionů barelů ropy ze svých strategických rezerv. Zajímavé je, že tento proces začal mnohem dřív. Například v červnu dosáhl čínský dovoz ropy nejnižší úrovně od začátku roku, ačkoli předtím stabilně rostl. Je možné, že ve stejném měsíci začala být dovážená ropa nahrazovaná místními rezervami ze zásobníků.               

 

V posledních letech Čína hromadila obrovské strategické zásoby ropy, aby se zajistila za sílící obchodní války s USA. Před pandemií světové ceny ropy prudce klesly a čínská vláda tehdy využila ideální okamžik a nakoupila zásoby do budoucna. Zatímco v letech 2016 až 2017 dosahovaly čínské zásoby asi 500 milionů barelů ropy, nyní se jejich objem pohybuje kolem 1,2 až 1,3 miliardy barelů. Podle některých odhadů mohou tyto zásoby bez dalšího dovozu Číně vydržet 120 dní. Největší čistý dovozce ropy tak může ovlivňovat trh a je jen otázkou času, jak a kdy toho využije.

 

Co podniká Indie?

Na rozdíl od Číny vstupuje Indie na trh dost rychle, rozhodla se prodat polovinu svých strategických rezerv, které jsou ovšem desetkrát menší než v Číně. Indická zásoba představuje pouhých 36 milionů barelů ropy. Hlavní motivací prodeje zásob je snaha vyhnout se nadměrnému růstu cen a nedostatku pohonných hmot na místní úrovni. Indie kritizuje novou dohodu OPEC+, protože drahá ropa brání hospodářskému oživení jak v průmyslovém, tak spotřebitelském sektoru.

 

Co můžeme očekávat?

Tato situace ovšem asi nepotrvá dlouho a perspektivně můžeme očekávat pokles cen a stabilizaci poptávky. Momentálně má však Čína a Indie z krátkodobého hlediska jistý tah na branku, v souvislosti s předpokladem růstu světové ekonomiky a s rostoucí inflací. Samozřejmě, že tyto dvě ekonomiky nemohou konkurovat světovým exportérům – Rusku nebo Spojeným arabským emirátům. Vývoj na trhu však umožňuje dosáhnout rychlý zisk a vrátit se do zaběhnutých kolejí. Vzhledem k nižším nákupům ropy největšími čistými dovozci se bude trh asi postupně blížit rovnováze, což by mohlo objektivně zamezit dalšímu zdražování cen ropy.  

 

Viktor Muchin, ekonom, mezinárodní vztahy, Čínská studia, Zhongnan univerzita ve Wuhanu

 

Ilustrační foto: Ivo Lukačovič

 

Použité zdroje:

Statistical Review of World Energy – 2021. China’s energy market in 2020.

Mayank Aggarwal. A long road to 2030 for India’s import-heavy solar power sector.

Mayank Aggarwal. India’s struggling wind power sector needs fresh air to regain growth.

Наталья Дембинская. Глубокая заморозка: в США рухнула добыча нефти и газа.

Дмитрий Мигунов. Выход тяжеловесов: Китай и Индия поборются с ростом цен на нефть.