Ekonomický růst veličinou minulosti?

Počínaje reformním úsilím Teng Siao-pchinga (邓小平) v 70. letech přešla Čína ze systému plánované ekonomiky na tržně orientované hospodářství. Díky tomu, že čínské vedení podřídilo téměř veškeré své úsilí podpoře ekonomiky, rostla Čína rychleji a delší dobu než kterákoliv jiná země světa.

 

Super-růst čínské ekonomiky

Teng naprosto racionálně podporoval růst bohatství chudé země. Systém odměňování byl nastaven na všech úrovních řízení státu. Dokonce i běžní zaměstnanci státní administrativy na lokální úrovni byli odměňováni podle úspěšnosti politik růstu (Whiting uvádí 60-65 % ročních odměn). Podpora ekonomického růstu mnohdy sloužila i jako vhodné řešení konfliktních zájmů různých politik a Čína tak dosahovala konzistentního růstu po dobu třiceti let. 

 

Mezi roky 2003–2008 akceleroval růst ekonomiky na více jak 10 procent, zejména díky růstu investic (40 % ročně), přebytku zahraničního obchodu a neobvykle rychlému přesunu obyvatelstva ze sektoru zemědělství, což urychlilo proces transformace hospodářství a potřebu strukturálních změn. Jen mezi roky 2002-2007 se podle světové banky snížil podíl pracovníků v zemědělství o 9,21 %, což představuje přesun desítek miliónů obyvatel.

 

Dokonce i samo čínské vedení už v té době pochybovalo o dlouhodobé udržitelnosti takového tempa růstu. Začalo se více hovořit o potřebě kvalitativního a vyrovnaného růstu a o dopadech na životní prostředí. Externí náklady v podobě dopadů na zdraví a životní prostředí totiž dosahují několika procent HDP ročně. První oficiální zprávu k tomu vydal čínský statistický úřad za rok 2004 a vyčíslil v ní náklady znečištění na cca 3,05 % celkového výkonu ekonomiky, což představuje spíše střízlivý odhad.

 

Zpomalení růstu

Jako u ostatních transformujících se ekonomik vystřídalo takto svižný růst jeho mírné zpomalení na 6-8 %. Čínský růst dlouho těžil z přebytku pracovní síly v zemědělství, migrující do měst. Každý pracovník, který opustil zemědělství a přestěhoval se za prací do města, vytvořil novou poptávku po investicích do strojů, na kterých bude pracovat, do nové městské infrastruktury, kterou bude využívat, a do bydlení. Příliv nových pracovníků zároveň napomáhal udržovat nízké mzdy, cenovou konkurenceschopnost a rostla i pracovní produktivita.

 

V čínském zemědělství v minulém roce stále pracovalo 26,56 % ekonomicky aktivního obyvatelstva (v ČR cca 2 %). V Číně tak budou pracovní síly pravděpodobně ještě nějakou dobu přecházet ze zemědělství do jiných sektorů, nicméně už se neočekává rapidní příliv předchozích let. Útlumem migrace a stárnutím obyvatelstva se tak postupně vyčerpává existující model růstu a ekonomika zpomaluje.

 

Pozitivním projevem nedostatku nových zaměstnanců je růst mezd. Na druhou stranu zdražující se pracovní síla a vyšší náklady ztěžují prodej výrobků za nízké ceny v zahraničí. Investice do nových strojů již nezaměstná nové pracovníky, ale bude se přetahovat s jiným podnikem o ty stávající. Ekonomika se proto musí postupně kvalitativně adaptovat a hledat nové zdroje růstu.

 

Vyčerpání veličin růstu

Z makroekonomie víme, že hlavními faktory růstu nominálního HDP jsou růst přebytku vývozu, domácích investic, spotřeby vlády a spotřeby domácností. Čínský růst byl založen na přebytku vývozu a na domácích investicích. Kvalitativní změna by měla spočívat v přechodu na růst spotřeby domácností, který je dlouhodobě udržitelnější.

 

Přebytek vývozu zjednodušeně znamená výměnu zboží a služeb za finanční prostředky, které zůstávají ležet naspořené v Číně. První alternativou je ponechat si tyto naspořené finance. Druhá alternativa nabízí utratit je v zahraničí za zboží, služby nebo investice a snížit tak přebytek vývozu. Můžeme tak v okamžiku využití naspořených financí spatřit potenciál vyčerpání čínského přebytku vývozu jako první veličiny růstu. Dalším a mnohem bližším problémem současnosti je pokles zahraniční poptávky.

 

Správně alokované domácí investice samozřejmě přináší ekonomice dlouhodobě užitek a podporují růst. Financovat nové investice a další růst lze ovšem dvěma způsoby. Buďto se nové investice financují na dluh nebo si mohou předešlé investice vydělat na nové. Financování na dluh krátkodobě zvyšuje růst, nicméně v delším časovém horizontu představuje potřebu investovat do splácení dluhů místo do nových investic.

 

Aby si na sebe mohly investice vydělat, potřebují třetí veličinu růstu, potřebují někoho, kdo jejich užitek koupí a spotřebuje. Užitek může být spotřebován v Číně nebo relativně krátkodobě díky přebytku vývozu v zahraničí. Spotřeba domácností proto dlouhodobě představuje veličinu, bez které se aktuální model rozvoje neobejde.

 

Směrem k harmonické společnosti

Předpoklad neudržitelnosti tak vysokého tempa růstu vedl už čínského prezidenta Chu Ťin-tchao (胡锦涛) a premiéra Wen Ťia-pao (温家宝) v letech 2002-2012 k nastartování přechodu od legitimity založené na super-růstu k ideologii „harmonické a středně prosperující společnosti“. Oficiální dokumenty nastiňují nový přístup, spočívající nejen v rozvoji ekonomiky, ale všech sfér společnosti, pomocí vědy a vzdělávání.

 

Podle mnoha ekonomů by se Čína měla přizpůsobit nižšímu ekonomickému růstu a spoléhat se více na domácí spotřebu místo vládních investic. Na ekonomickém růstu je ovšem založena část legitimity komunistické strany a strach z její ztráty tak může vést k odkládání řešení dlouhodobých strukturálních reforem a stimulaci růstu na dluh.

 

Čínský sen

Zásadní změna proběhla v tom, že čínská politika už není pouze o ekonomickém růstu. Čínská vláda upravila a zformulovala řadu strategií k zahájení nové fáze čínského rozvoje, a k pokračujícímu boji s nejpalčivějšími problémy životního prostředí, boje s chudobou a udržitelnosti aktuálního modelu.

 

Prezident Si Ťin-pching (习近平) od svého nástupu v březnu 2013 hovoří nejen o potřebě ekonomických reforem, ale o dosažení prosperity země, národního obrození a budování štěstí národa. Nový termín „čínský sen“, v samotném názvu odkazující na „americký sen“, naznačuje rostoucí ambice současného prezidenta Si a celé Číny.

 

Podle čínské státní televize má být cestou k tomuto cíli „neoblomné vedení k překonání překážek na cestě k socialismu s čínskými charakteristikami, komprehenzivní reformy a otevírání ekonomiky“. Palčivým dilematem liberalizace ekonomiky ovšem zůstává potenciál přidané hodnoty, díky efektivní tržní alokaci a využití zdrojů, spojené s nežádoucí ztrátou kontroly nad řízením ekonomiky. Jak bylo vidět na příkladu záchrany a zvyšování výkonu neefektivních státních podniků, můžeme i zde očekávat různá kompromisní řešení – třeba kombinaci liberalizace a upevňování kontroly.

 

Zatím se žádná země nedostala do řad inovativních a bohatých států, aniž by před tím liberalizovala svou ekonomiku a zároveň i společnost. Ale i když tu historická zkušenost nemluví ve prospěch Číny, neznamená to ještě, že tímto způsobem nemůže uspět a naplnit svůj sen. I kdyby se totiž čínská ekonomika bez liberalizace společnosti nebyla schopna inovovat, pro samotné čínské firmy existuje jen velmi málo překážek inovací nebo nakupování inovací v zahraničí.

 

Velkou otázkou však zůstává, do jaké míry bude čínská administrativa, zvyklá soustředit se na jediný cíl, schopná v praxi implementovat množství mnohdy protichůdných cílů jako jsou ekonomický růst, ochrana životního prostředí, boj s chudobou, nerovností a budování sociálního systému. Cenou za implementaci různých cílů bude velmi pravděpodobně až několik procent ekonomického růstu, odměnou však může být lepší nová éra socialistické společnosti s čínskými charakteristikami.

 

Jan Veselý, Čínská studia, Fakulta mezinárodních vztahů, Renmin univerzita, konzultant pro veřejný sektor, EY

 

Použité zdroje:

Barry J. Naughton, Economic Growth From High- Speed to High- Quality

Beina Xu, China’s Environmental Crisis

CNTV, Xi looks ahead with the Chinese Dream and its worldwide impact as NPC session closes

David Shambaugh, China’s future

Sebastian Heilmann, China’s Political System

Shi Li a Terrz Sicular, The Distribution of Household Income in China

Susan Whiting, The Cadre Evaluation System at the Grass Roots: The Paradox of Party Rule

World Bank Data